„Zašli jste příliš daleko“ šeptají Dorwae. Tasíme zbraně připravení k boji. Šiva však do napětí promluvil: „Nemusíme hned bojovat. Od začátku jsme rozhodlí vyslechnout všechny strany, abychom se rozhodli s kým budeme spolupracovat.“ Dorwae se zarazili a Šiva pokračoval: „Můžeme se přesunout na neutrální území, kde budeme vyjednávat.“ Přední dorwae prohlásil „dobře“ a najednou se před námi začala zhmotňovat prasklina, která se rozšiřovala, až nás celé pohltila a my se ocitli ve sféře Leng. Najednou se začaly kolem nás zhmotňovat židle, pak stoly a nakonec i osazenstvo. Některým členům to prý připomělo jakousi knajpu v Riddleportu. „No, říkali jsme, že na neutrálním území, ne u Vás doma.“ Že se nám snažili vybrat místo, které bude příjemné... No... ale v Lengu. Tak jsme se začali s nimi bavit. A bylo to zajímavé. Nabídli nám pozdvihnutí do vyšší úrovně a tím i přežití, až Leng pohltí materiální sféru. Chtěli za to jen zabít Lockhearta, který zdržuje průnik sfér. Když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi, že ta nabídka byla upřímná. Bavili jsme se o tom, jak to u nich chodí a vlastně jsme zjistili, že je to v podstatě džungle, kde silní vládnou slabým, ale i se jimi živí. Cílem Lengu je obsadit a rozšířit svůj vliv a těmi, kteří budou vzdorovat, se budou krmit jako prvními. Překvapivě Quinn jim oponoval nejvíce, ale s jeho pány se není čemu divit. Prastaří se vlastně snaží obsadit jejich hřiště a je logické, že jim nepomůžou jej obsadit, ale právě naopak. Oni se divili, když jsme jim v podstatě nahráli do karet tím, že jsme zabili jediného tvora, který by mohl být schopen vyléčit mor. Přiznali, že jim jde o to osvobodit apoštola z krystalu a urychlili tak prolnutí sfér. A jak Leng Liberium pohltí, rozlije se po Golarionu a pak už jim nikdo nebude vzdorovat. Hned jsem si vzpomněl na Bílou Astrid Boilfanga a pomyslel si, že se jim nikdo silný stavět v opozici nebude. Pěkný žblept. Chvilku jsme se tam dohadovali, ale nikam to nevedlo. Nakonec nás vrátili do Liberia a bez útoku se rozptýlili.
Tak jsme pokračovali v luštění soch. Nakonec se nám je podařilo nastavit podle živlů s centrálním vrcholem spojených elementů a při dokončení pentagramu se stalo několik věcí. 1. část krystalu nad prvním patrem se rozsvítila. 2. ObOd s bandou kultistů vyrazil z chrámu Rosen a Aster k výtahu. 3. Amygdala se dala do pohybu... a mířila naším směrem mílovými kroky. 4. Gargoyly v prvím patře začaly ožívat, neboť Shiva při vzletu narušil jejich vzdušný prostor, a nevědli jsme, zda to je dobře či nikoli. Rozhodnutí padlo rychle. Musíme být dole dřív než ObOd a utéci z dosahu Amygdaly. A jelikož mimo mě všichni měli jak zpomalit pád... Šiva se proměnil v anděla a chytl mě a přenesl přes hradby a pak střemhlav se řítil dolů. Riv pomocí Dimenzionálních dveří prošla s Haširamou a Quinem skrze hradby. „Loreth“ se proměnila v poštolku, ale když přelétala hradbu, Amygdala ji, včetně hradby a pěti lučištníků, zasáhla. Díky Quinovi jsme ji nemuseli zkoromrtvou hledat po střechách (Quinn někoho zachránil a nebyl to on sám! Ale asi to je kvůli nějakým kudlankám, takže to stejně dělá kvůli sobě). Takže mimo padajích Pathfinderů kolem proletěla část hradby, jež dopadla do obydlené zástavby a udělala ztráty na životech. Což naštvalo Mavericka, ale o tom později. Pohyb amygdaly přilákal pozornost Lockhearta, který na svém drakovi k ní přiletěl a s pokřikem „Lehni“ ji praštil kosou. Amygdala se okamžitě a skoro by se dalo říci něžně přesunula do mezipatra mezi přízemím a prvním patrem.
Padaj pathfindeři, přejte si něco! Nebo spíše uteč, kdo může! Nakonec ztráty nebyly tak děsivé, ale byly zlé a Maverick s hlídkou nás zatknul. Chvilku jsme se dohaovali, ale nakonec jsme se rozhodli neklást odpor. V tom do toho vstoupil ObOd a nabídl nám pozvání k němu domů do „Joširových archívů“. Tušili jsme, že tím naštveme Maverika, ale ta nabídka, jakkoli dvojsečná byla příliš lákavá. Takže jsme jako hosté (a trochu zajatci) vyrazili v kočáře z Liberia. Po cestě jsme koukali ještě po sochách a všimli jsme si, že jak bylo horní patro založeno na elementech, druhé patro je založeno na kabale a stromu života. Tuhle hádanku budeme muset ještě v archivu prozkoumat (pozn. před rituálem jsme se po tom nekoukali). Quinn měl opravdu i spasitelskou náladu a požádal ObOda, aby poléčil Adrianu a ten mu i vyhověl. Po cestě nás přepadli Maevini vojáci, ale ObOd a pan Skála je nakonec zahnali, přestože ochranka se docela zúžila. Nakonec jsme projeli přes kultistický „koncentrák“ Servitery, kde Kult Oka má své otroky a evidentně je tu pěstuje již léta, a dorazili do Archívů. Nakonec jsme si vyjednali navštěvu knihovny před rituálem, jehož jsme se měli stát svědky. Cítíme, že se prolínání sfér odrazilo na přísahách, takže dokud jsme ObOdovi hosté, nic by nám nemělo hrozit.
V knihovně jsme se dozvěděli něco z historie. Více informací přepíšeme do archivů, byly toho dost o historii ostrova. Zásadní informace je, že Rosen a Astra původně dělali rituály pro staré bohy, aby zajistili přežití Azlantské kultury, ale když zjistili, že cílem těchto rituálů je pohlcení Golarionu Lengem a Abyssem, rozhodli se vzdorovat. A zemřeli. Další zajímavou věcí, která se nachází v knihovně (a na kterou si Edgard dělá zálusk), je zlatá Projekční sférická koule. Při manipulaci Edgard zjistil, že toto zařízení je schopné projekce „mapy“ sfér. Z ní zjistil, že Liberium je v podstatě miniaturní obraz celého univerza a že díky tomu jsou sféry na sebe nahuštěné a tím je Leng a Nejhlubší Abyss blíže, než je obvyklé. Také má podezření, že toho zařízení by mohlo mít vazbu s jistou krystalickou lodí, protože vypadá svým záhadným způsobem jako kompas, nebo alespoň jako mapa, která reaguje na povely.
A nakonec nastal večer, nikdo nás se nepokusil sežrat, podříznout, rozmáznout, jen jsme byli důsledně sledováni. ObOd nás dovedl do vrchní komnaty věže, kde byl obrovský, zlatem vylívaný vyvolávací kruh. ObOd nás pozval na „nanebevzetí“ jeho dcery, lady La Forge! Rituál začal, kultisté zpívali, my nešťastně, naštvaně a trochu vyděšeně pozorovali dění. Najednou se prudce ochladilo, kultisté změnili a zrychlili zpěv a teplota se trochu srovnala. A ObOd se pak jal s bolestí rozřezávat ve stoje za živa lady LaForge hrudník. A z něj vycházela temnota a chapadla. Vypadalo to, jako by něco jako dorwae, či temný, dehtový anděl, se z ní mělo vylíhnout. Měl jsem ruku na jílci adamantiového meče, ale nedokázal jsem se odhodlat kruh přerušit. „Jsem jen kousek, stačí jen zavolat...“ Maeve? Maeve! Haširama skočil do vyvolávacího kruhu, který jej těžce spálil a zvolal: „Maeve! Maeve! Maeve! Zvu tě!“ V tu chvíli projel ledový krystal s princeznou zimy skrze a La Forge a udělal z ní na stropě mastný flek. ObOd se sesypal a se zlomeným vzlykáním se jal ustupovat. Z jeho zlomeného hlasu zněly vzlyky, jakoby se probudila jeho lidská část. Vlastně i celý rituál který s dcerou prováděl byl zvláštní. Chvíli plakal a byl smutný a konejšil LaForge, hned zas pevně sevřel dýku a mluvil odhodlaně, skoro až nadšeně. Jakoby se v něm praly dvě osobnosti, stejně, jako u Terdaka... Zdá se, že drahý Ob-od na tom není úplně tak dobře, jak tvrdí.
V kruhu se vynořili střážci Maeve a posekali kultisty. ObOd se teleportoval pryč a Maeve se na nás usmála. „Už jsem si myslela, že mě nezavoláte“ Prohlásila rozšafně. Pak vyhlédla z okna a rozčarovaná „Ale toto není Liberium?!“ Není, holka a jsi tu na naše pozvání. Takže by ses mohla jako náš host i chovat?
Maeve si každopádně v Ob-Odově věži vytvořila svůj malý ledový pokojíček s trůnem uprostřed. Obáváme se, co plánují obodovy jednotky v dalších částech hradu.
Je tu navíc plno otázek. Proč nás Ob-Od pozval do své věže? Nečekal, že mu to pokazíme? Machroval? Nebo nám chtěl ukázat, stejně jako Dorwae, co z nás může být? Jaká další tajemství skýtá tento hrad na kopci? Je LaForge skutečně mrtvá? A co se děje s Ob-Odem, že je tak rozpolcen? Proč se snažil Terdaka převést na svou stranu? Proč mu nabízel nesmrtelnost a věčný život? O co tu kurva de?!
Snad hlubší prozkoumání hradu odpoví na více otázek.