Hlášení ze dne 4. Pharasta , známé též pod jménem Liberium - Den jedenáctý.
Účastníci:
Sorin - cheliaxský inquisitor a bojový zastánce v předních liniích.
Allen - blíže známá jako arabská ostrostřelkyně, její schopnosti stopařky a sokolnice jsou, obzvláště na širých pláních, nedocenitelně užitečné.
Terdak - vejde do hospody čaroděj, profesor a půlork. Ne, není to začátek vtipu, ale celá charakteristika našeho užitečného čaroděje, sice nepatří mezi nejzvyklejší provozovatele magie, ale vyvažuje to svojí užitečností a učeností.
Edgar - severský ulfenský magus, je to týmový hráč, když zrovna nebrblá na to jak je hrozně neužitečný.
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Poslední události odehrávajicí se přímo v Libériu nás zavedly do hnízda Vasilisy Shelapiny. U nohou nám leží tělo její, jejího obletovače a ghůlky. A nespočtu znetvořených dětí přetvořených v nejtěžší hodině jejich života v nemrtvé netvory. Netušil jsem, zda se na místě radovat či plakat. Bylo na čase se znova odosobnit od veškerého svinstva, které hyzdí tento ostrov a nahlížet na věci jak jsou.
Celý dům byl proměněný v upíří haven. Stačili jsme si všimnout, že během boje místo opustila spousta upírů - dospělých, schopných lovit. Bylo jen otázkou času zjistit, jak pestře si vybavili svoje útočiště. Na zdech rozvěšená těla lidí, otevřená, připravená ke krmení. V kuchyni jsme našli jen kosti a zbytky, zatímco stoly byly osázené purpurově rudými kostkami masa. Skoro se mi zachtělo zajet si k nejbližšímu oltáři a zavolat Maeve. Ale ani ve světle těchto událostí by jeden neměl ustoupit od svých zásad, principů.
Místo jsme zbavily upířích rakví, rozbili jsme je na prach. Pak přišlo na řadu ohledávání těl našich nepřátel. Sorin si vzal zgruntu do parády Shelapinu. Po chvilce zkoumání našel na jejím zápěstí stopy po zranění, co se hojilo velice špatně, vypadalo to skoro jako nekróza. Když se jal zkoumat tělo blíže a důkladněji, zjistil, že v břišní dutině má něco ztvrdlého - snad vápenatého, co by tam moc nemělo co dělat. Po krátké pitvě vyňal z těla divný zárodek něčeho, co vypadalo jako had. Do této věci vedlo několikero tenkých linek zásobujících parazita živinami... něco jako upír v upírovi. Na jejím krku jsme poté našli ještě jednu ranku, která vypadala, že se nehojí stejně jako to další zranění na jejím těle. V tu chvíli jsme z toho celého nebyli moc moudří, a tak jsme se vydali prohledat zbytek domu, z nějž zbývalo jediné - sklep. Shelapina skončila v Sorinově příručním zavazadle - vcelku.
V osvětlení daylightem jsme vkročili do místnosti, která byla posledním možným útočištěm čehokoliv ve zdejším domě. Na zdech byli přitlučeni další lidé, hrudníky dokořán otevřené, vypáčená žebra. Co ovšem muselo upoutat pozornost každého, kdo vstoupil dovnitř místnosti byla obrovská věc - bytost přitlučená k podlaze. Nemůžu najít lepšího slova než jednooký blob - s několika chapadly přichycený kovovými obručemi k zemi. Pokojně se to krmilo ze zbytků lidí na zdech. Ovšem zjevně se tomu moc nelíbila emitace denního světla z lucerny. Sorin vymyslel chytrý plán likvidace - Allen tu věc zlikdivuje z dálky, zatímco ji budeme rukama - nohama bránit, kdyby se věc nedej Pharasmo utrhla.
Byť vypadalo stvoření docela apaticky, zdálo se, že po prvním zásahu do oka začalo místo krmení plnou pozornost věnovat nám. Plně vědom špatné nátury stvoření jsem aktivoval náramek ochrany před zlem. Ovšem zbytek souboje mám více méně rozmazaný. Vím, že jednu chvíli jsme měl zataseno, připraven k boji, druhou chvíli katanu vytaženou.
"Uteč Hashiramo, utíkej pryč!" houknul po mne ulfenský magus Edgard.
"Co? Já vás tady sakra nenechám!" odvětil jsem rozhodně.
"Jseš pod kouzlem zmatení, zdrhej!" bylo na mě tentokrát zařváno.
Zatímco Allen chapadláka zasypávala salvou šípů a oslepovala, dostal jsem se konečně k jádru pudla... stvoření se stihlo vymanit z okovů, a tak když už jsem neměl moc na výběr, šel jsem si to vyříkat s blobem na férovku. V průběhu pár sekund se ke mne přidal ještě Sorin, a tak jsme společně s artilérií ze zadní linie byli schopní zrůdnost udolat. Boj byl vysilující, rány chapadly byly zatraceně těžké a omračující. V poslední chvilce, kdy bylo ve směti usekaných chapadel a oka prošpikovaného šípy vidět poslední zbytky stvoření se mi zatmělo před očima. S posledním šípem, který stvrdil konec stvůry mi došla energie a padnul jsem k zemi.
Když jsem se probral, byl jsem svázaný z čertví - jakého důvodu. Po dlouhém olízávání zranění jsme konečně byli schopni vyrazit z domu dál, byl v rámci možností čistý. A abych nezapomněl, získali jsme nového člena - domácího mazlíčka, malou myšičku - Terdaka. Podrobnosti nevím, asi se budeme muset zeptat později.
Ještě jsme doprohledali sklep. Sklep byl jako z hororových příběhů - nebo záznamů Society. Na stěnách přibití lidé s otrhanýma končetima. Jeden z nich měl dokonce zevnitř ven proražený hrudník. Šlachy, trhance svalů, vazů a úlomky kostí byly poházeny kolem a roztříštěné po stěnách. Zdálo se, jako by z toho člověka, který měl vybouchlý hrudník, vylezla po zrození ta potvora. Alen potvrdila i stopy podobné těm, co má Shelepina - černé díry zažrané do masa až ke kostem. Žeby tohle byl ten mor ve městě?
Naše další cesta vedla do porodnice. Byl zde neskutečný mumraj a neřád. Podle všeho měla mít Shelapina noční směnu, no něco mi říkalo, že zrovna nemůže. Jistým krokem jsme zamířili do kanceláře Shelapiny, místo jsme řádně prohledali a co jsme nenašli - když jsme rozebrali stolek na desky a hřebíčky, zjistili jsme, že na jedné desce je něco organického původu - zatraceně živé. Věc s mnoha ústy, která jistým způsobem přijímala potravu skrytou cestou. Jistě se jednalo o krev. Stvoření mělo ve svém držení jakýsi deník a vypadalo to, že jakmile bylo vytrženo ze svého "přirozeného" prostředí, nemělo nejmenší důvod jej dále držet. Deník se věnoval výzkumu v oblasti moru. Zdálo se, že celá věc má kořeny ve stvořeních, které se k nám snaží invazivně projít z jiných sfér. Je tu zmínka o pacientovi nula, také zmínka o tom, jak se lze vyléčit - bytost se musí zabít, stejně tak parazitující tvor vevnitř. Jakmile nemá žádný přísun potravy není schopný se regenerovat. Shelapina se takto zbavila svého parazita, ovšem regenerace do "normálního" stavu ji zabrala několik dní.
V deníku mimo výzkum byl také návod jak vytvořit lektvar remove curse na vysoké úrovni mága či klerika - také dvě prázdné ampule a jedna plná. Plná byla obětována myšičce, aby se z ní následně znova přerodil náš univerzitní profesor Terdak. Vysvětlil nám, že myš se z něj stala kvůli polymorfu Shelapiny. Poplácali jsme se po ramenech a vydali se odevzdat vše co jsme zjistili o patro výše. To jsme ovšem nečekali, co potkáme před vstupem.
Před porodnicí to vypadalo, že se z cesty stala jakási vláčná, mlhavá řeka, po té řece plul na své bárce divně se usmívající Tana-daemon. Jednalo se o jedno z těch podivných zjevení za něž může to, že zde sféry prolínají více než v normálním světě. Výrazné byla i silnější rudá záře po městě. To krvavý měsíc ozařoval celý ostrov. Padl návrh na to odejít z porodnice zadním východem, ale byl zamítnut jako zbytečný. Minimálně mne čeká káva o dost později.
V prvním podlaží nás ve chrámu zasvěceném řádu Růže a hvězdy přivítal Solus se svým plus jedna. Plus jedna nebyl nikdo jiný než Yoshiro, člověk po němž jsou pojmenovány archivy na západ od města, stvoření z něhož neměl nikdo z nás dobrý pocit. Ostatně jak vy byste měli pocit z kápě s jedním červeným světýlkem... Každopádně předali jsme, co jsme uznali za vhodné, lokaci upířího havenu, motivaci Shelapiny a její pokus o léčení moru - bez podkladů. Když jsme byli seznáni jako dostatečně vyzpovídáni, dostali jsme poděkováno za dobrou práci. A byli jsme dotázáni, co bychom chtěli za odměnu - přišlo na řadu domlouvání ohledně jistých materiálních kompenzací. Když jsem si řekl, že by bylo dobré zjistit něco málo o naší rodové značce, bylo mi řečeno, že o patro výše najdu kováře kdo ková s touto značkou. Propustka do vyššího patra je další frčka. Poslední odměnou byla propustka do Arkány - magické univerzity a zároveň pozvánku do řádu Růže a Hvězdy. Yoshirovi nemile zablesko červené světélko, ale dříve než se stihnul pro listinu natáhnout, skončila mi v příručním zavazadle - evidentně nebyl rád, že nám bratr Solus pozvánku do Arkány umožnil, ale z nějakého důvodu s tím nemohl nic dělat.
Yoshiro se vypoklonkoval, Solusovi jsme předali zbytek podkladů, které nám přišli důležité dost na to, aby je věděl, ovšem ne takové, které by vědět nechtěl. Deník jsme mu předali s tím, že by jej mohl chtít vidět Nejvyšší inkvizitor. Nato jsme se odebrali do komnat ve chrámu bivakovat v krásném tichém klidu bez redcapů a divných masakrů.
Naše kroky dál vedly do Arkány, magické univerzity. Ovšem během cesty jsme se nemohli nezastavit a nepodívat se na architekturu města - takový vyšší středověk s poletujícími divnými bytostmi - Dorwae, podivní tvorové, kteří se krmí na negativních emocích. Pocházejí z Lengu. Ovšem zdálo se, že namísto krmení se na zdejším obyvatelstvu najednou našli zalíbení v nás. Smůla, že jsme vesměs měli dobrou náladu.
Jinak jsme do Arkány přišli bez menších prodlev. Měli jsme možnost nahlédnout do tajů zdejších deseti okruhů magie, které vyučují zdejší profesoři. Každý v tom viděl něco jiného - někdo hlavologii, někdo strom života, já v tom třeba vidět zenovou cestu. Vlastně to byl docela zajímavý abstraktní obrázek, každý si něco našel. Co bylo ovšem důležité, tak jsme zjistili drobnost a to, že Ob-Od není jméno, ale titul nejvyššího mága, který učí nejvyšší vědění. Také jsme se dozvěděli, že velice význačným rokem pro Liberium celkově byl rok 2012. Zdá se, že se jedná o podobný milník jako padnutí Arodena. Mimo jiné v tom roce na předchozího Ob-Oda spadla krychlová kostka, která ukončila jeho vědění (a vědomí).
Celý koncept zdejšího magického umění byl velice volný a spjatý s takzvaným stromem života. Každý mistr magické školy měl na starost jednu magickou větev dle onoho stromu života. Jen takzvaný Ob-Od byl mistrem všech škol a ovládal i zapovězenou, či tajnou, školu označovanou na stromě jako Daat. Pokud budeme prý chtít více zabřednout do tajemných umění, máme se přilepit na mistra školy, která nás zajímá. Vše ale působilo dost nábožensky. Ikdyž se zde zmiňovali o sférách, magii, elementech, apod., vždy to končilo tím, že ovládnutím magického vědění se člověk přiblíží bohu, Rosenovi či Aster a že hlavně víra propůjčuje magickou moc. Neboť, když člověk věří, že může, universum se pohne, aby mu vyhovělo. Zajímavé - Já můžu dostat bratra domů... já můžu dostat bratra domů..... kuuurva.
Po chvilce sledování zdejších studentů, kteří se velice snažili prohloubit svoje nejvyšší magické umění (prestidigitation) jsme začali obdivovat zdejší úžasnou sochařskou práci na sousoší Aster a Rozena - obzvlášť dvojici amuletů, co jim visela na krku. Uplatnili jsme proto nepsané čtvrté pravidlo pathfinder společenství - co není přibité to sebereme. Když jsme se poté zamysleli nad tím, kolik máme soch v prvním podlaží, řekli jsme si, že se podíváme dále po městě a budeme více obdivovat sochařské práce. Když jsme došli k první, došlo nám co se nám dostalo do ruky. Ovládání od města. Se škodolibým úsměvem na tváři nás začaly přepadávat naprosto nemístné nápady. Terdak mezitím v prastarém jazyce abolethů pronesl Aqua a otočil sochou, která nevypadala, že by se měla hnout byť o píď.
No a víte, jak jsem dříve mluvil o bytostech dorwae? Vypadá to, že se jim nelíbí, když si turisté hrají s památkami, a tak si za námi slétli promluvit o tom, že tohle do pařátů bytostem jako jsme my nepatří.
Zatracení památkáři.