V chrámu v Horní čtvrti Liberia jsme dostali od kněze úkol - vyřešit záhadné zmizení malých dětí z nemocnice. Zajímavé bylo, že se ztrácejí jen slabé děti. Kněz sám si myslel, že možná existuje něco (nebo někdo) kdo duše těchto dětí požírá. Otázkou ale bylo proč mizí i těla... V nemocnici jsme měli kontaktovat sestru Vasilisu Shelapinu z řádu Růže a Hvězdy, která má porodnici na starosti. Ještě jsme byli tradičně varováni před morem (část města je v karanténě). Vyrazili jsme tedy do spodního patra města s tím, že nedaleko nemocnice si najdeme nějaký opuštěný domek.
Nemocnice nás překvapila jednak svojí rozlehlostí a také tím, že byla v rámci možností na Liberijské poměry zrekonstruována. V minulosti to mohlo být sídlo nějaké gildy - soudě dle dřevěného zdobení v místnostech a jejich velikostí. Sestru Shelapinu jsme ani nemuseli moc hledat, každý v nemocnici ji znal a navíc porodnice se už na dálku opravdu nedala přeslechnout díky jejím malým obyvatelům. Bylo vidět, že sestra Shelapina bere péči o děti opravdu vážně, po celou dobu co s námi mluvila nemarnila čas a chovala v náručí jednoho z novorozenců. Vasilisa Shelapina nás rozhodně překvapila nejprve svým vzhledem - byla to od pohledu mladá Azlanťanka s fialovýma očima a poté tím, že někteří z nás zjistili že je nemrtvá s krystalem v čele (inu Liberium). Každopádně, i když se jí pod čepečkem rýsovalo na čele cosi, co dost dobře mohl být krystal, vypadala poměrně příčetně. Myslela si, že s vyšetřováním navazujeme na hlídku s porcelánovým golemem, která se tu snažila najít nějaké stopy pár dnů před námi. Vyšetřovaní měl na starosti jejich velitel Maverick. Usoudili jsme, že pokud něco oni našli před námi, bude se to hodit a rozhodli jsme se, nejdřív se v nemocnici porozhlédnout a zároveň Shiva s Patrikem vyrazili do strážnice promluvit si s Maverickem. Maverick byl jednooký velitel s drsným přístupem k životu.
Co se týkalo mizení dětí, sestra Shelapina se zmínila, že mizí jedině v noci, my se snažili najít nějakou stopu, ale ani když si sestra prošla zápisky a začali jsme řešit kolik z dětí byly sirotci, kde leželi v postýlkách a kdesi cosi dalšího, zjistili jsme jen to, že tyhle údajně “nedonošené” děti nejsou jen nedonošené a nedovyvinuté, ale i různě znetvořené a nejspíš by tak jako tak umřely (takže jsme začali podezřívat některou z ošetřovatelek, na noc chodili na službu 4 a jedna z nich prý byla relativně nová) a u dvou postýlek s nedonošenými dětmi jsme odhalily zbytky aury nemrtvého (což vzhledem k Shelapinině stavu byla taková nic neříkající stopa) a Terdak zjistil, že Shelapina je poměrně silná arkánová kouzelnice - to už nám trochu začalo vrtat hlavou a z nějakého důvodu má v kanceláři magický meč s ledovou aurou. Až u jednoho nedonošeného dítěte jsme našli na krku už trochu zahojené dvě dírky které jsme vyhodnotili jako upíří kousnutí.
Mezi tím Patrik a Shiva našli strážnici, která byla spíš zbrojnice a trochu vyzpovídali Mavericka. Ve zkratce jim řekl že Shelapinu má vcelku rád, je tu už od nepaměti - dříve byla léčitelkou v lazaretu a na rozdíl od ostatních nemrtvých je stále ve svém původním těle, prý pochází z doby kdy jim tenhle způsob měl zajistit nesmrtelnost. Co se týká zmizelých dětí, také řekl že ty, co se ztrácí byly různě postižené a znetvořené a stejně by umřely. Jediná stopa co měl byla přítomnost silné nekrotické aury, tedy přítomnost nemrtvé osoby. Jiné důkazy nemá takže vyšetřovaní skončili.
V nemocnici jsme dále prohledali patro kde byly ubikace personálu - tam jsme našli, že nejmladší ze sester si píše milostné dopisy s někým, kdo ji navštěvuje když má noční službu. Jmenoval se Suleman a díky tomu, co psal v milostných dopisech, jsme ho snad ani původně nepodezřívali (hlavně hláška o “růžičce voňavé jako fialky” nás pobavila, to jsme ještě nevěděli, že nám bude téměř osudná). Když do porodnice přivezli rodící ženu, využili jsme zmatku a zalétla jsem prošmejdit Vasilisinu kancelář. Ve výsledku až na ten její meč tam nic zajímavého nebylo. Vzhledem k tomu, že moc stop jsme neměli, stáhli jsme se do “našeho” domečku a naplánovali další postup - zajít vyzpovídat na noční směnu nejmladší ošetřovatelku a ideálně zjistit co je zač její milenec/ctitel či co to bylo. Když jsme mířili k večeru zpět do nemocnice, rozrazili se boční dveře a Shelapina z nich vyhodila nějakého mladíka, u kterého jsem cítila, že je nemrtvý. Zajímavé je, že neměl krystal. Každopádně měl kárku a na ní cosi zabalené a když jsme na něj zavolali, začal utíkat pryč. A nejspíš by i utekl, nebýt Sorina, který na něj rozšafně zavolal: “Růžičku jako fialky voňavou. To jsme se nasmáli”. Vzhledem k tomu, že se zastavil, chvíli blekotal něco o tom, jak to můžeme vidět bylo jasné, že je to náš tajemný neznámý nápadník jedné z ošetřovatelek. Co jsme už nečekali, že chytí záchvat zuřivosti a že to nejspíš bude poměrně silný upír a navíc si ještě zavolá na pomoc velké černé vlky. Po tom co jsme ho přemohli se změnil na mlhu a ta se táhla ulicemi kamsi k němu domu.
Shelapina se divila co se venku děje, vysvětlili jsme ji, že nás “mladík” napadl, ona řekla že ví, kde bydlí (a nepřímo tím naznačila, že ví co je zač) a mimo to se zmínila, že další dítě zemřelo. Se Shivou jsme jeho mrtvolku, tedy spíš nemrtvolku prohlédli a zjistili, že je to jakýsi polotovar nemrtvého. Terdak vlezl do Vasilisiny kanceláře s tím, že bude mimo své tělo sledovat našeho mladého nemrtvého Romea, toho času v podobě mlhy. Bohužel jak se ukázalo později, znamenalo to že byl vydán napospas komukoli, kdo k němu přijde, a přišla k němu nejspíše Shelapina, kterou jsme zpátky do nemocnice poslali my sami, když nám ukázala kde mladík sídlí s tím, že to tam pro ní není bezpečné (a hlavně jsme se jí chtěli zbavit… akorát jsme nedomysleli že jsme ji vlastně poslali za bezbranným Terdakem). Od té doby jsme Terdaka neviděli - musíme zjistit co se mu stalo. Doufám že se nám ho podaří objevit, protože zde v Liberiu se mu mohlo stát opravdu cokoli… jen doufám, že z něj není upír.
Mezitím jsme vlezli do domku který nám Shelapina ukázala. Museli jsme vypáčit dveře, ale to nebylo nic co by nás zastavilo. Z patra jsme uslyšeli divné chrchlavé hlasy a první co jsme v domě potkali byla žena-ghůl, který první větou prohlásil "To je dost že deš, Shelapino. Děcka ti tu řvou." A pak nám došlo, že asi nebyl dobrý nápad ji posílad do nemocnice - kde je Terdakovo tělo. Zaútočila na nás zlá ghůlka a po chvíli boje jsme ji zabili. Následně jsme zjistili, že v tomhle domě Shelapina společně s mladíkem - upírem drželi všechny ty ztracené, nedonošené a postižené děti, teď už v ohavné nemrtvé podobě. V tu chvíli se objevila Shelapina s tím, že jí zabíjíme její děti a to ona nesmí dopustit. No i když to skoro nevypadalo, protože souboj byl opravdu náročný, nakonec jsme Vasilisu Shelapinu zabili.
Později, pískací myš, která nás neustále obtěžovala, nám prozradila, že je Terdakem. Že se Shelapina vrátila do pracovny, kousla jej a proměnila na krysu. Jak jen jej z toho dostanem...