Hlášení ze dne 7. Lamashana, známé též pod jménem Oči Desíti: Bludiště otevřené cesty.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Ci’rion - vypadá to na elfa, který pravděpodobně většinu svého času strávil na Garundu(zjevem), ale spíš pochází z daleko... svéráznějších krajů jak se sami dozvídáme.
Quinn - blíže známý jako hobití agent, nesčetných kvalit, ještě jsem neměl to štěstí jej poznat osobněji, ovšem v družince si získal pověst schopného člověka, možná však příliš rýpavého.
Cassim - arabský muž, velký zastánce Calistrie, kněz ve vší své velikosti. Jeho ústa většinou brázdí nic neříkající úsměv bankovních úředníků. Ovšem hned při první misi prokázal, že je užitečný a stejně tak má tuhý kořínek. Obojí mu při doprovázení naší podivné kompanie nesporně pomůže.
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách.
Terdak - vejde do hospody čaroděj, profesor a půlork. Ne, není to začátek vtipu, ale celá charakteristika našeho užitečného čaroděje, sice nepatří mezi nejzvyklejší provozovatele magie, ale vyvažuje to svojí užitečností a učeností.
Začnu tam, kde jsem posledně skončil. Tedy, abych se vyjádřil přesně, čirou náhodou se nám naskytla možnost mít chvíli pro sebe, zatímco se snaží Terdak přivést k životu kus kamene ve který se změnil Ci’rion. Jsme na dně se silami a s každou další zastávkou na cestě těmito končinami mi přijde že přibývají nezodpovězené otázky.
Avšak neměl bych předbíhat. Moje poslední hlášení končilo ve Woodsegské lóži. Před námi ležela nelehká úloha, prošetřit celé přepadení, co se zde odehrálo a odhalit cokoliv, co by nám mohlo pomoci v odhalení assasína Red Ravena.
Ku pomoci nám byli i Terdak a Millus, kteří kvůli bouři na vnitřním moři měli zpoždění s lodí, která měla krýt naši bárku v případě jakýchkoliv zvědavých očí.
Řádně se prohledala každá místnost, která se ve vile nacházela. Za zmínku by stálo, že v místnosti knihovny se v troskách golema našel kámen nesmrtelnosti, dědictví prastarého Osirionu.
Záležitost, jak se tam tahle relikvie mohla ocitnout byla kapitánce osvětlena - v místní lóži se totiž měl nacházet kousek katheerského fragmentu, staré destičky, která měla udávat polohu právě kamene nesmrtelnosti, všechny ostatní části byly shromážděny a přepsány, což znamenalo, že ve chvíli, kdy se přepsala poslední část - což musely přes den stihnout Riana s Yun - se zjevil golem, poslední strážce tohoto osirionského dědictví. Se svolením ventrue kapitánky mi byl kámen svěřen, ať se o to něj naše lóže postará. Tahle důvěra mne přece jenom příjemně osvěžila.
A mluvíme-li o důvěře, poslední místnost, co jsme měli prohledat byla kapitánky samotné. V danou chvíli byla naše skupina rozpolcená, Millus se šel zeptat kapitánky, zda to svolí, zatímco Quinn a Ci´rion jednali ihned na vlastní pěst. Také si vysloužili pěkně ostrý pohled. Samozřejmě na místě se nic zvláštního nenašlo. Nic co by nám pomohlo.
Což nás vedlo k sesumírování důkazů a prologu předtím než vstoupíme do bludiště cesty. Našli jsme převlek revolucionářů v místnosti pro majordómy, divný dopis z shadow lodge, který byl z bůhvíjakého důvodu adresován ženě v Hestramově kapse a prakticky nic dalšího co by nás někam dovedlo. Chvíli jsme se motali kolem horké kaše než jsem byl donucen zeptat se na otázku, která byla podle všeho nejvíce na místě;
"Proč revolucionáři v čele s Red Ravenem šli jenom po Adrilu Hestramovi? Sama jste nám řekla, že pokud ostatní služební měli víc než dost možností vás odrovnat, neznamená to, že nejdou po naší společnosti a po nás? Proč právě on ze všech, když operoval hlavně v Mwangi, jak sám řekl?" to nás zavedlo znova do slepé uličky. Nikdo nevěděl ba ani netušil. Odpovědi spočívali v bludišti cesty, dimenzi do níž vstupovali členové decemvirátu, zhotovené prastarým druidským velmistrem před několika staletími.
Co je potřeba vědět? Pokud zde zemřete, zůstanete ve zdejší dimenzi uvězněni a nikdy nedojdete pokoje. Až jednou donesu zkazky o tomhle místě do Osirionu stane se z něj peklo, kterým se v kryptách budou děsit děti ve školce.
Nu, nebylo třeba zbytí, vydali jsme se na cestu do bludiště cesty, místa, které vypadalo jako velké bludiště z živého plotu. Nebyli jsme schopni nijakým způsobem projít skrze stěny, přehlédnout přes převis ani nijak jinak tohle místo přechytračit.
Hned na začátku na nás nečekalo příjemné překvapení - popravdě v prvním místě, kde nás mohla přepadnout více než jednočlenná skupina na nás ze stran zaútočili dva gnómí záškodníci. Boj byl rychlý a i přestože jsme se s nimi vypořádali rychle, zůstal nám jeden na živu na pozdější zpovídání. Pro velkou smůlu jsme museli znova z mdlob přivolávat Cassima, protože na něj udeřili ze všech nejrychleji a nejsilněji.
Trvalo nám několik hodin než jsme skrz hlubiny bludiště našli cestu dál - v samotném centru stál veliký, věky zašlý chrám. Podle bližších průzkumů místa nejspíše zasvěcený Uroborovi - aspektu času, hadu co požírá sám sebe a tím symbolizuje události, které se nevyhnutelně znova zopakují. Ovšem zpět k událostem, co se ve zdejších zdech odehráli a které vedli ke chvilce volna, během které toto píši;
Chrám hned při vstupu přímo vyzařoval nepřátelskou atmosféru. Když jsme zpozorovali všemožné zkamenělé postavy od lidí přes nagy až po obrovskou opici, bylo nám prakticky jasné, že se jedná o místo v němž sídlí medůza. O tom se po chvíli přesvědčil Quinn, který chtěl plac řádně prozkoumat. Našel medůzu v malém útulném prostoru.
V tu chvíli jsme byli upozorněni na její nepřátelskost tím, že se nejdříve rozpohybovala jedna socha - nagy a následně ochrnula a znova zkameněla. Jen kvůli tomu, aby o okamžik později kámen, který tvořil obří opici byl uveden do pohybu a nesmiřitelně se k nám blížil. Medůza, která nás chtěla v pohodlí ostřelovat ze svého dostatečně vzdáleného místa zjistila, že jakási náhoda osudu... nebo možná plíživý půlčík jí z toulce stopili všechno střelivo. My jsme si zatím užívali zřejmý problém vepředu - s obrovkou pohybující se skálou. Millus se dal do práce a dal kamennému opičákovi docela zabrat, ale po prvním úderu se odporoučel letmo hlavními dveřmi chrámu ven. Ci´rion se pokusil zasadit medůze rozhodující zásah palbou z luku, ale neuspěl a medůza se drobným dimenzionálním skokem přenesla k němu, aby začala své smrtelné tango.
Terdak zatím probral obrovského opičáka z kamenného stavu, takže jsme před sebou měli něco co má ekvivalent asi tak maximálně v masovém golemu, rozzuřeném do nepříčetného stavu. Postavil jsem se mu v tvář, protože nezbýval nikdo jiný, kdo by kryl slabší cíle naší skupiny. Rána, kterou jsem mu zasadil iaidem byla mocná, ale odolnost téhle nestvůrnosti byla neuvěřitelná. Rozeřvala se na celé kolo a mocné drápy mi zabořila do mezer ve zbroji, takže způsobila obrovské tržné zranění. Na chvíli se mi zatmělo bolestí před očima, než se rány lehce zatáhly přívalem hojivé energie od Cassima.
Ci´rion zatím sváděl společně s přiběhnuvším Millusem poslední tanec s medůzou. Vypadalo to, že mele z posledního, avšak chvíli předtím než padla vrhla na Ci´riona pohled, vskutku mrazivý. V poslední chvilce po ní stihnul zpět vrhnout Ci´rion pohled plný odhodlání a vzteku, avšak nebylo to pranic platné. Akorát zde stálo o sochu víc a jako jediná nebyla socha s obličejem plným nebohého strachu. V následující chvíli se povedlo Millusovi zneškodnit medůzu.
Ubývaly síly, a tak se Terdak rozhodnul k dalšímu okrajovému řešení, co mohlo fungovat. Rozlícený opičák se už už hrnul, že nás znova zasype údery pěstí a drápů, avšak jeho rudé oči náhle dostali normální barvu a prozřel.
Stál jsem proti němu tak malý jak jen člověk dokáže být před opicí co je velká jako dům. Ve střehu s čepelemi připravenými znova tnout.
"Opovaž se ještě něco dalšího provést, opovaž se!" snaže se udržet na uzdě strach a hlavně snaže se nepřejít do stavu, kdy přemožení nestvůry by stálo celou skupinu život.
"Co já tady dělat - co vy tu dělat?" vypadlo nakonec z opičáka, co vypadal dost zmateně, ostatně stejně jako my. Při drobnějším pohledu na opici bylo zřejmé, že cokoliv tomuhle podobné nemůže být odjinud než z Mwangi. A je jen jeden člověk co se v okolí pohyboval a měl něco s Mwangi společného. I když by zde neměl nic dělat.
"No my tu... vyšetřujeme Adrilovu smrt." snaže se zahrát na nejlepší páku co byla na skladě.
"Adril je mrtvý? Né...." no a po těchto slovech byl op docela nepoužitelný. Zřejmě zkroušený ztrátou svého pána.
My jsme díky všemu dokázali dát se trochu dohromady, přepočítat zlomená žebra, zatáhnout a ošetřit rány. Terdak právě provádí rituál, který provede Ci´riona zpátky ze stádia ducha, co by tu navždy strašil. Vypadá to, jakoby do jeho těla pomalu už pronikal život a duše, ať je jak chce prohnilá.
Ovšem otázky nadále přibývají a my stále nemáme odpovědi. Proč šel po Hestramovi Red Raven? Proč nechal zbytek společenství pathfinderů na pokoji? A proč v místě, které bylo dlouho opuštěné a nenavštěvované žádnými pathfindery, snad jenom zástupci decemvirátu jsou stopy po přítomnosti Adrila Hestrama? Otázky na něž snad za starým chrámem najdeme odpovědi.
Sláva Desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi