Hlášení ze dne 30.Rova, známé též pod jménem Oči Desíti: Kruh příběhů.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Ci’rion - vypadá to na elfa, který pravděpodobně většinu svého času strávil na Garundu(zjevem), ale spíš pochází z daleko... svéráznějších krajů jak se sami dozvídáme.
Quinn - blíže známý jako hobití agent, nesčetných kvalit, ještě jsem neměl to štěstí jej poznat osobněji, ovšem v družince si získal pověst schopného člověka, možná však příliš rýpavého.
Riana - orákulum sloužící Pharasmě, jistě zručná, když zrovna nepřijde na přílišné teologické znalosti. Možná kdyby méně dbala vzhledu a více dbala poviností, byla by užitečnější.
Yun - mladá, umělecky nadaná slečna s kořeny v dalekém Tienu. Dle jejího vyprávění je z velice zemité, rozsáhlé rodiny, čistě náhodou je to prý Suryova sestřenice, kterýžto se musel urgentně ztratit do Tienu. Stejně jako on vládne šermířským uměním. Docela zajimavá náhoda.
Cassim - arabský muž, velký zastánce Calistrie, kněz ve vší své velikosti. Jeho ústa většinou brázdí nic neříkající úsměv bankovních úředníků. Ovšem hned při první misi prokázal, že je užitečný a stejně tak má tuhý kořínek. Obojí mu při doprovázení naší podivné kompanie nesporně pomůže.
Sedím ve svém pokoji ve Woodsengské lóži a nedokáži se srovnat s tím, co se za posledních pár hodin událo. Jsem u pathfinderů již několik let, ovšem čím dál tím víc se setkávám se situacemi, které nečekám a nejsem na ně připravený.
Ovšem u příběhů by se mělo začínat od začátku.
V Absalomu jsme dostali do rukou obrovskou truhlu obtěžkanou zámky a magickým zabezpečením, v ní připravenou Bledou služebnou. Cesta do Woodsenge pro nás vedla po velkém Vnitřním moři a následně řece Selen. Před cestou jsme se seznámili s naším novým kolegou - kelišským knězem Cassimem.
Během plavby se naší bárce nic nestalo, týden proti proudu řeky a stanuli jsme na vratkém molu v Galtu. Zemi revoluce. Obloha byla temná, těžké mraky trousili kapky deště a jemného černého prachu. Jediný pohled stačil k tomu, aby zkušené oko dobrodruha zjistilo, že země je vysílená věčnými boji o moc, krveproléváním a revolucemi celkově.
U mola stála přistavená drožka připravená nás dovézt na místo činu - obnovenou lóži ve Woodsenge. V ní na nás čekal připravený Adril Hestram, nejprve zmatený, že se mu představil Cassim a následně nadšený, když viděl zbytek z nás. O tom jak jsme my byli nadšení z něj by se dalo polemizovat.
Naši cestu do lóže samotné dostatečně vyplnila debata o tom, co nás čeká v nově obnovené pathfinderské baště, Hestramovu vysněném povýšení do pozice člena Decemvirátu a také o jakémsi rituálu, co má provést Osprey, který by vedl k Hestramovu povýšení. Venku seděl Quinn na kozlíku a pravděpodobně celou cestu zpytoval svědomí, proč si vybral místo nejvíce na ráně, kdyby náhodou přišel útok z lesa. Truhlu s bledou služebnou jsme si strčili pod nohy v drožce. Bylo tam sice docela stísněno, avšak lepší být opatrný než později zkroušený.
Lóže na nás čekala prakticky... nedotčená nebo se tak alespoň zdálo. Vysklená okna, žádné magické ochrany před vloupáním. Podivné, minimálně. Adril vplul do domu, jakoby mu patřil a sehrál velice působivou tirádu průvodce. Až po chvíli jsme byli schopní si všimnout Ospreye, který seděl v křesle u vyhaslého krbu. Po krátké prohlídce jsme byli představeni paní zdejšího domu - varisijské ventrue kapitánce Elise Petulengro. Ta nás přijala, vzala do úschovy Bledou služebnou, kterou uskladnila v dřívější knihovně, v níž byla momentálně ustanovena jakási místnost vzpomínek, velkých pathfinderských artefaktů a zbraní. Nakonec nám byly představeny naše komnaty a mohli jsme se začít rozkoukávat po místě.
Zatímco se většina skupina seznamovala s novým členem - Cassimem u krbu, já a Ci´rion jsme využili volné chvíle pro sparing v tréninkové místnosti. Byla zajimavá zkušenost stanout proti někomu, kdo využívá méně silový a více technický způsob boje. Po protažení při souboji jsme se dali dohromady v zahradě a zamířili zpět do vily. Zajimavá byla zdejší pravá knihovna - spousta vydaných i nevydaných spisů pathfinderských kronik. Yun zde našla skryté dveře za obrazem mapy Golarionu a následně našla více než to... v místnosti jsem přihlížel otevření obrazu já a Riana. Se slovy, že nám bylo zapovězeno otevírat jakékoliv zdejší zamčené dveře, jsem zamířil ven. Snad s přáním toho, aby obě ženy měly dost rozumu.
Jak se vyhodnocení celé situace nepodařilo jsem měl zjistit záhy. Během chvilky, co jsem byl v knihovně se zdekoval Cassim a Quinn, tak jsem ve společenské místnosti, kde byl pouze Osprey zůstal z naší družiny sám. Netrvalo dlouho a z útrob domu se ozvalo něco podobného plechovému kvílení. Osprey neváhal a prakticky okamžitě zamířil letmo ve formě ptáka vzhůru k pracovně Elisy. Ve chvíli, když jsem jej dostihnul stála Elisa na prahu svých dveří a probodávala mne palčivým pohledem;
"Já věděla, že tu s vámi budou jenom problémy!"
Sotva jsem tušil, co se může dít, ovšem byl jsem ventrue kapitánům v patách. Když jsme dosprintovali do dveří skryté knihovny, naskytnul se nám nevídaný pohled - ve vedlejší místnosti bojovala Riana a Yun s obrovským plechovým golemem. Vypadalo to, že melou z posledního. Vrhnul jsem se do souboje a snažil se špatný průběh obrátit a nestvůru zničit. Jenže až po delším boji a několika zásazích magických zbraní se golém odebral do křemíkového nebe. Ve skryté knihovně spoušť - místnost bez ladu a skladu zdemolovaná a mezi troskama ležela Riana a u ní spílající Yun. Když se mi přes ní dovedlo dostat, zjistil jsem trpkou pravdu - že nás je o jednoho méně. Vnitřnosti se mi začaly vařit, do úst stoupla hořkost.
"Doufám, že jsi spokojená. Byli jsme pozváni do zdejšího domu a jsme měli zadáno jediného pravidla - nelézt tam, kde je zamčeno. Sama dojdeš svého trestu, který si Riana již vybrala."
Žluč se ve mne vařila, avšak zdálo se, že situace byla v rámci možností před hněvem Elisy Petulengro zachráněna. Ventrue kapitánka vynesla rozsudek nad dvojicí agentek, které tak byly odvedeny do zbrojírny a usazeny do okovů.
Nastálá situace byla docela nepříjemná. Čekali jsme na rozsudek nad naší účastí při rituálu provedeným Ospreyem. Z pracovny Elisy se nesl řev a burácení ventru kapitánky Hestrama a čas od času tichá připomínka Ospreye.Během debaty o patro výše se z města Woodsenge vrátili Cassim s Quinnem se zprávou, že v zemi revoluce se zase jednou ve jménu svobody prolévá krev. To akorát přidalo trochu pachuti na patro. Zatímco se nad městem Woodsenge vznášela spirála duší unikající z městské gilotiny, z vrchního podlaží se ozval hlas Ospreye, že i přes veškeré svízele se rituál navečer uskuteční tak, jak měl.
Po hodině naplněné zbylými přípravami se uskutečnila slavnostní tabule, kde nás obsluhovali zdejší oběti revolucionářských aktivit. Osprey po krátké prodlevě započal rituál známý jako Kruh příběhů. Jeden po druhém jsme byli vyzváni k řečnickému piedestalu, abychom před ostatními vypověděli svoje největší úspěchy v řadách pathfinderů.
Začal Quinn. Netrvalo dlouho a většina z nás hledala oporu v silnějším pití nebo přemýšlela nad tím čeho jsou vlastně svědkem. Quinn se nám svěřil s příběhem z města Woodsenge, na které seslal spravedlivý hněv svých pánů z Cheliaxu.Bylo to velice... nečekané.
Následoval Ci´rion s bardskou tirádou o misi v Almasu, velkém poražení Shadow Lodge, sražením hřebínku Pavouka a záchraně naší lóže. Bylo zajimavé slyšet velká slova o osvobození Almasu z područí otrokářů konsorcia právě z úst člověka, který měl pár dní poté oplétačky kvůli nelegálním otrokům právě z Almasu. Ne často se vidí natolik blýskající se štít plní rzi.
Poslední příběh jsem přidal já. Casim se kvůli, z mého pohledu, přehnané skromnosti omluvil z jakéhokoliv vyprávění příběhů z Qadiry. Za tu dobu, co jsem členem pathfinderů se toho událo hodně. Je těžké něco vyzvednout mezi tolika zážitky na pokraji života a smrti. Mise, která mi dodnes zůstává mezi všemi na paměti je operace, která jako polní operace vůbec nezačala. Noc sivých. Pár dní naplněných atmosférou dušiček na pokraji mezi světem živých a mrtvých, operace, která uchránila Absalom před Dance macabre. Nebyla to sice žádná velká mise, která by mohla hrdě nést jméno společenství do světa, protože z námi známých důvodů zůstane utajena. Ale dodržené principy a činy které jsme provedli pro mne zůstanou připomínkou toho, čeho jsme schopni a že vždy je za co bojovat. I když jsou to události, co zůstanou zjeveny jen některým.
Po nás všech byl k piedestalu přivolán Hestram. Celou dobu oplýval optimismem a hýřil dobrou náladou. Po chvíli jeho proslovu se začala země třást a dít se věci.
V místě, kde stál Hestram se z rudého obláčku zhmotnila figura vytáhlého muže v rudém oblečení. Toho člověka jsem již jednou viděl - v Almasu, kde jsem Adrilovi zachránil krk před trpkým jedem ze šípu jež právě tento člověk vystřelil - Red Raven. Nikdo z nás nebyl schopný o Ravenovi zjistit něco víc... jen že to je jakýsi hrdina z lidu Galtu, chudým dává, bohatým bere. Hestram byl ohledně něj velice střídmý co se týkalo informací.
"Povstaňte ve jménu revoluce!" zaznělo z úst Red Ravena a proklál Hestrama dlouhou čepelí. Půlka sluhů odhodila černé fraky a chopila se zbraní, zatímco podlahu mísnosti rozrazila dvojice červů. Jeden v pohybu spolknul ventrue kapitánku Petulengro, zatímco druhý se začal sápat po Cassimovi.
Jak rychle se Red Raven objevil, tak rychle zmizel, jediné co po sobě zanechal byla chrčící postava Hestrama s velkou díru v břiše. Zemřel na místě. Ale co se dělo o patro níže... já se snažil údery katan vyprostit z těla červa ventru kapitánku, zatímco Quinn zápolil s dvojicí pohůnků, Cassim byl pomalu vcucávám dovnitř chřtánem druhého červa. Osprey zmizel do chodby v ohybu patra, Ci´rion za ním.
V řezničině na červu mi bránila dvojice pohůnků, co se mi snažila zasadit lehké rány, vida lehký oděv, ale narazili na nečekanou překážku. Cassimovi se povedlo vlnou temné energie vyřadit z boje tu dotěrnou dvojici a následně se povedlo dostatečně oslabit červa, že ventrue kapitánka vyšla z těla červa, prořezávajíc si cestu ven vlastním adamantiovým rapírem.
Zatímco jsme zápolili s červy a mé ruce následky drásání paží červem ochabovalo, Ci´rion s Ospreyem zápolili s vetřelci v zahradě, kteří se snažili ukořistit Bledou služebnou. Nakonec se jim podařilo meč přehodit přes zeď zahrady do venkovního bludiště.
V domě se nám povedlo vzchopit. Zahrál jsem si na červa na háčku(pro červa) a nechal jsem se monstrem spolknout do trávícího traktu, kde jsem ošetřil dodělávajícího Cassima a následně nás vyřezal ven - již v podzemním tunelu pod lóží. Pravděpodobně se jedná o nějakou cestu vedoucí do Darklands.
No a teď je čas vydat se do labyrintu za zahradou - Bludiště cesty. Bájné místo pathfinderů, kterým prošel každý člen Decemvirátu. Ale nejdřív si nás kvůli důležitému prologu před vstupem zavolali Osprey s Elisou. Přijde mi, že se tu celou dobu chodí kolem problémů jako kolem horké kaše, snad se teď vyloží karty na stůl, protože tohle pohybování se v krví zbrocené mlze se mi vůbec nelíbí.
Sláva Desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi