Vyslanci Pathfinderu: Riana, Rivean, Yun, Terdak a Palas
Ostrý jekot v dálce protrhl pochmurné ticho dalšího svítání na tomto prokletém místě. Silný vítr se prohání mezi stěnami zborcené budovy, která tobě a tvým druhům poskytla úkryt na tuto noc. Horší, než podlaha z rozbitých kamenů, na které se nedá ani pořádně vyspat, je rytmické dunění bubnů, jež se rozléhá již od doby, kdy jste sem dorazili. Při pomyšlení na to, co se kolem nachází, ti přejede mráz po zádech a tak se zahalíš do zbytků své potrhané černorudé uniformy. Když se na okamžik zadíváš do vyhasínajícího ohně, doputuje tvá mysl na okamžik k událostem jen několik dnů vzdálených.
Prostoupili jste portálem z Cheliaxu, kam jste přicestovali z vaší poslední výpravy do Menadorských hor. Ve dveřích teleportační místnosti v Absalomu k vám přiběhne zadýchaný Drende Dreng. „Zatraceně, doufal jsem, že vás stihnu ještě na druhé straně portálu. Musíte… to… zpátky. Předejte zprávu z poslední výpravy, doplňte zásoby, a co nejrychleji utíkejte znovu do Cheliaxu.“
„Budete teleportováni do města Bende, kde na vás již čeká loď jménem „Černá paní“, která pluje po proudu řeky Maiestas až do Corentynu. Vaše cesta však bude mnohem kratší – vystoupíte u těchto špičatých skal, v deltě řeky, kde bylo před rokem objeveno starobylé město Rachikan patřící do prastarého impéria Jistka, které vládlo této oblasti ještě dlouho před Taldorem. Zde nastává váš největší problém. Celá tato oblast je označena jako archeologické naleziště a je místní jurisdikcí zabezpečena proti vstupu všem, kdož nejsou pověřeni Cheliaxem.“ Dreng hodí pohledem po několika jutových pytlích stojících v rohu. „A zde přichází ke slovu vaše převleky. Ty jsou na rozdíl o tohoto zflašovaného pověření skutečně pravé. I tak vám radím nechat své kompasy v Absalomu – to poslední co chceme v současné válce s Aspiským konsorciem je, aby se proti nám postavil ještě Cheliax“.
Po tomto úvodu jsme se rychle vydali na nákupy a hurá do Cheliaxu, naším hlavním úkolem bylo najít Brandena Grona, člena pathfinderu který zkoumal ruiny zaniklé civilizace. Podle jeho posledních zpráv se město hemží Morloky a ti mu odřízli cestu k útěku. Zamaskováni za jednotku z Řádu skřipce jsme se nalodili na Černou paní a putovali po řece až do místa určení. Jen po pár hodinách se nám v dohledu objevila pevnost cheliaxkých jednotek a mimo jiné byla pod útokem. Okamžitě jsme se zapojili do boje a zaútočili na jednotku která se chystala zaútočit na pevnost ze zálohy. Jednalo se o několik morloků a jednoho golema, boj to nebyl moc náročný, byli jsme připraveni bojovat a tak bylo rychle po souboji. Po tomto souboji se útok Morloků na pevnost rozpadl, dle všeho byl golem jejich tajnou zbraní.
Hlídka z pevnosti si nás snadno všimla a zavolali si nás k sobě. Velící Maladin Bane si od nás vzal pověřovací listinu a přivítal nás. Dle listiny jsme byly jednotka vyslaná zachránit skupinu archeologů kterou unesli Morloci. Chtěli jsme co nejdříve vyrazit do podzemí abychom se vyhnuli případnému odhalení, bohužel útok poškodil výtahy určené pro sestup. Nezbylo nám nic jiného než pomoci s opravami a čekat. Během čekání bylo znát že nám někteří obyvatelé pevnosti nevěří, mimo jiné zástupce velitele Inkvizitor Primo Ambusta. Mimo jiné se pokusil pod vlivem iluze vyzvědět nějaké informace od Palase. Naštěstí se mu to nepodařilo a odhalil se. Nebyl to jediný pokus ale vše se zdálo v pořádku. Do doby než si v noci musela Rivean odskočit... Pod krkem ji chytla jedna z Inkvizitorek a zjistila že má chaotické přesvědčení. No, problém byl rychle na místě. Riv a Yun zatkli a ostatní začali pozorně sledovat. Vše se již zdálo být ztracené, když nám Maladin Bane přišel na pomoc, ukázalo se že je dvojitý agent a má silný zájem zachránit jednu archeoložku. Pomohl nám přesunout se k výtahu a spustil nás dolů. Tím byla ta lehká část za námi...
Už po cestě dolů se ukázalo že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Ze stěn začali na výtah skákat morloci a byl celkem velký oříšek zůstat naživu. Naštěstí se nám to podařilo a dostali jsme se na zem jen silně zranění. Rychle jsme se vyléčili a v tom se před námi zjevila duše jednoho člověka. Jednalo se o Eldrise Grona, vnuka Brandena Grona kterého jsme měli najít. Zemřel tu před rokem když tu prováděl průzkum pro pathfindery. Požádal nás o pomoc a předal nám svůj wayfinder. Byl celý černý a zdál se být starý stovky let, jeho ručička přeskakovala mezi třemi místy. Nebylo moc vhodné se zdržovat vedle zničeného výtahu a tak jsme vyrazili na jedno z míst.
Pomalu jsme se přiblížili ke staré, napůl zničené budově a uvnitř ní jsme našli starý oltář. Dle všeho na něm byli prováděny krvavé oběti a to na něm zanechalo stopu, byl prokletý. Kdo se k oltáři přiblížil a nezvládl sílu jeho prokletí dostal strašný hlad a začal si okusovat i vlastní prsty. Stalo se to i někomu z naší družinky ale rychle jsme je odtáhli z dosahu oltáře. Rozhodli jsme se oltář zničit a tak jsem použil kouzlo Stone Shape a oltář pomalu rozebral, při tomto procesu jsme měl hlavu plnou výjevů z poprav a křiku obětovaných. Nakonec byl oltář zničen a spolu s ním zmizelo i prokletí. Wayfinder se najednou zdál být novější a ukazoval už jen na dvě místa. Nebylo na co čekat a tak jsme pokračovali v cestě.
Druhým prokletým místem bylo náměstí uprostřed kterého stála socha, dle všeho v jejím okolí bylo prolilo hodně krve při střetu mezi dvěma frakcemi Jisky. Socha na nás útočila pomocí jednoduchých kouzel ale Yun ji bez problémů rozsekala svým mečem.
Třetím a posledním místem se ukázala být prázdná budova. Došli jsme do jejího středu když se pod námi rozevřela země. Všichni jsme naštěstí stihli uskočit a tak se nám nic nestalo. Přemýšleli jsme co a jak až se Palas rozhodl toto místo posvětit. Pomocí své božské magie zasvětil toto místo Netysovi čímž zrušil prokletí. Wayfinder se vrátil do svého původního stavu a před námi se znovu zjevil duch Eldrise Grona, poděkoval nám a prozradil nám co že se vlastně stalo. Když jsem přišel a započal s vykopávkami přepadla ho skupina z Aspického konsorcia a zabila ho. Navíc si jeden z jejich nekromantů z jeho těla udělal svého služebníka a tak Eldrisova duše nemohla najít klid. Za naši pomoc nám nabídl svou. Ukázal nám bezpečnou cestu k zikkuratu kde měly být ti lidé které hledáme a spolu s nimi i velké zlo.
Uprostřed zikkuratu jsme nalezli obelisk který na dálku zářil conjurační magií. Chvíli jsme zvažovali co a jak udělat až se Riv rozhodla zkusit štěstí a z malé schránky u paty obelisku vytáhla malé "vejce" které dle všeho bylo silou která obelisk poháněla. Než jsme ji stihli cokoliv říci už ho měla v brašně. Radši jsme se vydali dále do pater zikkuratu. O dvě patra výše jsme nalezli gobliního šamana. Moc dlouho nevydržel... Pokračovali jsme rychle v cestě a nalezli dřevěnou plošinu na které byli přivázáni všichni pohřešovaní, skupina archeologů a Branden Gron. Sotva jsme se přiblížili z jeskyně na opačné straně plošiny vylezlo již zmiňované velké zlo. Jednalo se o Velkého Retrievera, golema v kterém je uvězněna duše démona. Než jsme stihli cokoliv udělat zabil čtyři archeology a vypadal že bude pokračovat. Pustili jsme se do boje. Bylo to náročné a málem nás to stálo život ale nakonec jsme Retrievera porazili. Stihnul však zabít ještě jednoho archeologa.
No, bylo to za námi. Brande Gron nám ukázal jeden z tajných východů vedoucích na povrch, odvedli jsme zbylé archeology do bezpečí a dali se s nimi do řeči. Vedoucí archeologického týmu nám dala radu ať se do tábora cheliaxkých vojsk nevracíme a radši vyrazíme zpátky domů. Nebyl důvod se vracet a tak jsme se vydali zpátky do Absalonu.
Pro Pathfinder Society,
Terdak Soler