Hlášení ze dne 12. Calistrila , známé též pod jménem Konsorcium vrací úder.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Terdak - vejde do hospody čaroděj, profesor a půlork. Ne, není to začátek vtipu, ale celá charakteristika našeho užitečného čaroděje, sice nepatří mezi nejzvyklejší provozovatele magie, ale vyvažuje to svojí užitečností a učeností.
Ci’rion - vypadá to na elfa, který pravděpodobně většinu svého času strávil na Garundu(zjevem), ale spíš pochází z daleko... svéráznějších krajů jak se sami dozvídáme.
Quinn - blíže známý jako hobití agent, nesčetných kvalit, ještě jsem neměl to štěstí jej poznat osobněji, ovšem v družince si získal pověst schopného člověka, možná však příliš rýpavého.
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách.
Aarin - paladin Shelyn, vskutku zásadový člověk, obdivující umění, není však žádnou květinkou, již několikrát dokázal, že s jeho kůsou je třeba počítat. Celé to začalo vlastně úplně nevinně.
Navrátili jsme se z Almasu, kde jsme jako rytíři na bílích koních přinesly spravedlnost do země, která se svíjela v područí Pavouka. Přijeli jsme do Absalomu jako hrdinové, co zatnuli tipec Pavoukovi, Stínové lóži a Aspickému Konsorciu. Smáli jsme se jim do obličeje neznalí strachu, plácali se po zádech ve zdání neuvěřitelnosti našeho velkého vítězství. Jenže to jsme ještě netušili, co nás toho dne čeká. Papíry s námi řešil Adril Hestram. Měl nás odvést podepsat nějakou tu další dokumentaci. Formality. Pokynul nám rukou do chodby a další místnosti. Najednou všude bylo světlo. Ocitli jsme se někde mimo. Na místě, které nemělo stěny a podlahu, nemělo konce. Před námi stály tři postavy. Creaton Shane, Marcos Pharabelus a Aram-zei. Mistr svitků, mistr čepelí a mistr kouzel. Očekávali nás a měli připravenou velice vysilující řadu otázek. Zda jsme spokojení se vším, co nás na cestách potkalo, jestli spolu dobře vycházíme, jaký máme názor na společenství, na stínovou lóži a mnohé další.
Nakonec se ukázalo, že celá tahle záležitost je svázaná s naším povolávacím dopisem do Galtu na misi, která je spojena s kořeny samotného společenství. Zdálo se, že jsme tímto jemným sítem prošli. Avšak máme dát pozor na Adrila Hestrama, dle všeho jeho povaha nemusí být taková, jakou se zdá. Na každý pád... jak rychle jsme se v podivném místě objevili, tak rychle jsme zmizeli. Objevili jsme se na místě, odkud nás vytáhnul divný pocit a stáli jsme před dveřmi, které otevíral Adril Hestram. Za dveřmi bujela oslava, místnost byla plná ventrue kapitánů. Oslava vedená v našem jméně, na počest našeho velkého vítězství. Tehdy jsme věřili, že to bylo vítězství. Bylo nám blahopřáno. Zároveň nám byl velitelkou cheliaxské lóže Zartou Dralneen představen jistý qadirský obchodník jménem Jehred Lesait. Krom toho, že se živí jako cestující obchodník s artefakty, které převáží na své lodi se ještě stará o společenské události. Tenhle člověk chtěl poznat náš život. To, co to znamená být dobrodruhem, to co znamená být našinec. Jak příhodné. A tak poté, co jsme se vypoklonkovali ze slavnosti jsme společně s Jehredem zamířili do našich domovských přístavů v Absalomu. První zastávkou bylo Millusovo dojo. Tam se snažil Aarin naučit nějaké náznaky toho, jak vypadají naše bojové znalosti a umění.
Dočkali jsme se prakticky jenom rychlého knock-outu. Následovala návštěva chrámu Shelyn. Držela se tu zrovna mše. Jen poslech zpěvu sboru akolytů Shelyn hřál u srdce. S Aarinem jsme se potichu přidali k melodii dokud neutichla. Naše druhy bohužel tato bohulibá zábava neuchvátila natolik jako nás. Takže se naše cesta stočila k poslední atrakci na cestě velkoměstem. K Bardovu tajemství, místu posledního odpočinku kdejakého dobrodruha ve zdejších končinách, ať už to myslíte jak chcete. Celá věc měla jeden drobný háček. Přístupová brána byla zavřená a zapečetěná městem Absalom. Jak se později vevnitř ukázalo přišlo na Jacka a Quinna udání, že tu má nelegální otroky. V podniku na něj čekal podivný taldorský kapitán Fabrucio a Hadge zmožený posledními událostmi, který málem skočil po krku Jehredovi. "Tahle krysa to byla! Tenhle zmetek semka přišel s oficírama a napráskal nás! Nemoh sem vůbec nic dělat, ale teď mu rozbiju kušnu zmiji jedný!" Chvíli Jackovi trvalo než rozlíceného barmana uklidnil, ale už tehdy nám mělo svitnout že něco nehraje. Bohužel jsme si posvítili na špatného kostlivce ve skříni. Usoudili jsme, že se za Jehreda někdo ve městě vydává a bude se nám snažit zřejmě škodit.
Chtěli jsme se na celou záležitost více podívat, avšak Terdak s Aarinem po celodenním vytížení a vysílení zamířili na lóže, že je třeba si odpočinout před dalšími věcmi. Nebylo by to tak divné, kdyby v tu chvíli, kdy asi mohli vstoupit do pokoje se celým proslulým podnikem ozval hrozivý výkřik Terdaka. Když jsme vyběhli na chodbu, aby se zjistilo, co se děje v pokoji, do kterého šli naši druhové stála Asura. Terdak ležel na zemi a Aarin se zatím s nestvůrou potýkal sám. Souboj trval dlouho, dost možná i kvůli tomu, že Millus se rozhodnul nebojovat a místo toho meditovat. Rozlámaní, ale naživu jsme se rozhodli prozkoumat pokoj. Terdak zjistil, že člověk, který stál za urnou z níž byla Asura vyvolána právě vyvražďoval skupinu lidí... za městem Absalom s povozy plnými kovářských výrobků, zmasakrovanými koňmi. Karavana. Začala se ve mne vařit krev. Ale musel jsem odložit svoji zlobu na později. Moji lidé mne potřebovali. A hlavně jsme potřebovali dostihnout ty, co mohli za tyto události. Zkontaktoval jsem stráže na věži u Absalomských bran a nařídil jim, aby sledovali muže, kteří se blíží k branám. Neměli je konfrontovat.
A tak začal boj o čas. Společně s Aarinem a Quinnem jsme se vydali na stíhací jízdu. Všude jsme bohužel byli o krok pozadu. Mí muži na strážní věži se reportovali u mého sídla z něhož jsme poslal další skupiny ozbrojených strážných do dalších míst, v Absalomu, kde se nachází budovy v mém vlastnictví a budovy mých známých z lóže. Millus přišel o senseie ze svého doža. Moje sídlo a kovárna byly v pořádku. A tak jsme po rychle uběhlé hodině strávené v sedle a spěchu dorazili do doků, kde se naši podezřelí ztratili Quinnovi z dohledu. Zamířil jsem proto rychle do doků ke svému skladu, jestli jsou tam všichni v pořádku.
"Dobrý večer, nestalo se tu něco neobvyklého? Neviděli jste tu někoho, kdo by tu neměl co pohledávat?"
"Ne pane, jenom teď navečer vám sem došla speciální zásilka z lóže."
"Ale mně sem dnes z lóže... doprdele!"
Přesně v tu chvíli, kdy mi secvakla všechna kolečka v hlavě na ta správná místa, celým molem otřásla obrovská exploze. Velkosklad, dok, překladiště i stáje v bouři ohně, střelného prachu a ohlušujícího hlomozu vyletěli do povětří. Ohňostroj pro hrdiny. Na chvíli mne zalil studený pot s vidinou dalších mrtvých lidí, kteří mi byli oddaní. Další chvíli mi naštěstí došlo, že v těchto pozdních hodinách se stará o dok jenom strážný. Spadnul mi kámen ze srdce. Ovšem v nitru žhnul neuhasitelný plamen. Pak přiběhnul Quinn, že lodě Society jsou pod útokem lodí z Konsorcia. A že loď co patří Vampovi se nachází na vodě, kam si ji odvezl člověk, co na ní měl papíry. Cítil jsem příležitost. A tak jsem po ní skočil. Na chvíli jsem se soustředil a seslal svitek zprávy. "Jacku, potřebuju Fabricia. A tebe. Co nejrychleji." A tak jsme během půl hodiny cítili sůl a vlasy nám čechral mořský vzduch. Vcelku rychle jsme dohnali loď, která patřila našim nepřátelům. A tak začalo rychlé ostřelování balistami. Poté, co nepřátelská loď schytala příliš mnoho zásahů na to, aby byla schopná přežít další minutu na moři najela do nás a vstoupili na naši palubu. Boj... byl tuhý. Mezi nepřáteli stáli dva kouzelníci, dvojník Jehreda a alchymista.
Měli spoustu způsobů, jak nás zabrzdit a zmást. Zatímco jsem se já s Millusem v první linii potýkal s Jehredem, alchymistou a kouzelníkem na naší lodi se Aarin, Jack, Quinn a Terdak potýkali s kouzelníkem a dvojitým agentem... v tu chvíli, kdy se to hodilo nejvíce se náš "pravý" Jehred rozhodnul odhalit svoji pravou identitu a naběhnul naší zadní linii do zad. Pomalu jsme padali jeden po druhém. První padnul Millus po tuhém souboji s Jehredem, čarodějem a alchymistou, chvíli po tom co se k zemi poroučel jejich alchymista. Když jsem se před kouzelníkem zjevil já s jednoduchým účelem absolutního zničení velké hrozby zřel jsem v jeho očích strach. Zaburácel zaříkávadlo a mým směrem se vydalo mocné kouzlo. Zablesklo mi v hlavě... Rozložení. Absolutní. Na částečky. Přimhouřil jsem oči ve strachu, že mi odbila poslední hodinka. Ovšem poté, co jsem cítil náraz mocného kouzla... stále jsem žil. To co rozložil byla moje zbroj. Děkuji ti Pharasmo za ochranou ruku, jež nade mnou držíš. A teď... ti odešlu jednu duši k rozhřešení. Mořský vzduch rozčísnul rychlý švih katany. K zemi se poroučel kouzelník. Stál jsem čelo na čelo s "Jehredem" oděným v černém. Po vysilujícím souboji, dlouhé výměně úderů se ukázalo, že jeho výdrž je silnější té mé. Klesal jsem k zemi se zbožným přáním, aby zbytek mé skupiny přivedl ty bastardy ke spravedlnosti. Jako již mnohokrát předtím, když jsem na všechny rány sám nestačil. Poslední zůstali stát Jack s Terdakem. Dostali nás všechny na nohy než s velkou pompou přijel jako velký generál po vyhrané bitvě Adril Hestram a rozstřílel Vampovu loď na cucky. Se všemi průkazními materiály. Zatraceně.
Chtěl jsem alespoň vyslechnout zajmutého Jehreda, který se prokázal jako identické dvojče k tomu, který byl oděný v černé. Ovšem po krátké výměně názorů ve skupině mi došlo, že ve stavu v němž jsem to nemá cenu. Pravděpodobně bych jakékoliv metody přetáhnul přes únosnou mez a hlavně... moje péče byla potřeba jinde. Den byl neskutečně náročný a vysilující. Odcházeli jsme z něj nezničeni, ale zjizvení. Namísto účasti na narozeninové oslavě dívky, které náleželo Aarinovo srdce mne volala povinnost, abych navštívil rodiny svých podřízených, kteří padli v mé věci a postaral se o ně. Millus v troskách nepřátelské lodi viděl plovoucí tělo svého senseie. Nemyslel jsem si, že bych někdy dokázal Konsorcium nenávidět více než před touto událostí.
Ovšem dnešním dnem se plně odevzdávám důležitému cíli. Konsorcium je potřeba dostat na kolena. Všemi možnými a dostupnými prostředky. Sice jsme v námořní bitvě zasadili velkou ránu jejich loďstvu, ale nikdy nevíte, kde udeří příště. Ve jménu Society jsme ukázali Konsorciu, že Pathfindeři nejsou někdo, koho mohou podcěňovat.
Sláva Desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi