Hlášení ze dne 30. Kuthona, známé též pod jménem Noc Sivých.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Ci’rion - vypadá to na elfa, který pravděpodobně většinu svého času strávil na Garundu(zjevem), ale spíš pochází z daleko... svéráznějších krajů jak se sami dozvídáme
Telaia - čarodějka, vždy doprovázena bílou éterickou liškou, pochází ze země Alkenstar, kde se nedá čarovat a její pravá ruka nevypadá obzvláště lidsky, ovšem její pomoc při řešení záhad je více než jakékoliv lidství.
Rivean - mladá panička z Taldoru, vybrané způsoby stejně jako způsoby lady z Taldoru, která nedá dopustit na rozpustilá gesta, řádně prořízlý jazyk, který přináší vskutku čerstvý vítr do zkostnatělých konzervativních končin Absalomu.
Riana - orákulum sloužící Pharasmě, jistě zručná, když zrovna nepřijde na přílišné teologické znalosti. Možná kdyby méně dbala vzhledu a více dbala poviností, byla by užitečnější.
Tuhý mráz praštil celým Absalomem, když jsme pomalou drožkou mířili vstříct novému sídlu Augura Obita, vysloužilému pathfinderovi, kterému se povedlo zařídit si malou živnost nedaleko za Absalomem, svůj malý osobní hřbitůvek. Ujištění, že pro každého starého známého má rezervované speciální místo. Takové malé vtípky mezi námi Pharasmity. Zvláštní věcí na hřbitově byl ale vykopaný hrob, prý již měsíc připravený pro jednoho muže. Jakási upírka jej tady nechala vykopat, nonšalantně Augur pokrčil rukama. Na hrobě bylo napsáno "Zde leží Hanry Doomsday. Zemřel, když dělal správnou věc."
Posezení u bývalého kolegy spolubojovníka bylo příjemné, pohostil nás chřoupavýma sušenkama ve tvaru kůstek. Vedla se nezávazná konverzace, celé se neslo v duchu nadcházejících svátků - odlehčené. Vlastně vše bylo krásné, dokud se neozvalo další zaklepání na dveře. Nikoho dalšího jsme nečekali, jenže v tu chvíli, kdy dolů sestupovala neznámá postava, většině z nás již svitlo. Dlouhý tmavý háv, střízlivé oblečení. Kněžka z chrámu Pharasmy.
Toho dne se ztratil v chrámu Pharasmy prastarý artefakt, Arodenovy okovy. Okovy kterými údajně svého času ovládnul Tar-Baphona, aby napravil zlo které spáchal. Jeden z mnoha zázraků, které učinil. Prý ji poslal nějaký starý muž. Bral jsem jako vyřízené to, že ji sem poslal Drandle Drenk, ten je známý tím, házet práci na podřízené, co mají volno jednou do roka. Když zaslechla jméno, pokývala hlavou. Dobře...
Cesta zpět do města byla chladná a rychlá. Chrám Pharasmy čekal v tichosti na náš příjezd. Dole v místnosti, kde byl artefakt schován jsme nenašli nic zajimavého, krom toho, že zloděj zřejmě spustil celý mechanismus obrany. Když jsme se shodli na tom, že tam zřejmě už nic nenajdeme, spustil se nahoře humbuk. Novorozeňata se začala dusit. A my záhy zjistili proč. V jedné místnosti se nacházel duch připoutaný k tomuto místu, žena, která zjevně ve zdejších zdech utrpěla nějakou újmu a teď zde... straší. Ukončili jsme její strastiplný život v záhrobí a vysvětlili celou situaci hlavní kněžce. Ta nás odkázala na adresu známého řešitele záhad, nějakého Doomsdaye. Druhá možnost byla tradiční a vyvstala v hlavě nejednoho z nás... zeptat se Torche. Nikdo to nechtěl, ale už tehdy jsem cítil, že nám nic jiného nezbude.
Když jsme se dostavili před dům známého detektiva a hledače záhad, přesvědčili jsme se o tom, že není včerejší. Veškeré vstupy a vchody dovnitř byly zabezpečeny pomocí Glyph of warding rozličných schopností. Nejvíce mne pobavila první deaktivace, kdy Ci´rion použil swarm krys k proražení prvního stupně zabezpečení... a všichni jsme si užili řádnou krysí sprchu. Paniku okolí nevyjímaje. Při prorážení druhé bariéry bylo potřeba spustit Chain-lighting, kterým byl další glyph of warding nabitý. To jsem si vzal na starosti já a se stoickým klidem jsem na sebe seslal protection from electricity. Následná epizodní role hromosvodu byla velice... výbojná. Cesta dovnitř byla volná.
Dům pátrače byl zpřeházen a uveden v chaos. Po prohlídce několika místností jsme našli zubožené tělo našeho detektiva a s ním ztratili naši jedinou stopu... nebo jsme si tak mysleli, dokud jsme neotevřeli dveře do sklepení, kde na nás čekal další duch, tentokrát duch Henryho, jak se pátrač jmenoval, zmučeného, zpoutaného a zuřivého. Velice efektivně se nám podařilo zničit bariéru, která nás od něj držela a tak se strhnul tuhý boj. Vzhledem k tomu, že ducha po chvíli boje obklopila neproniknutelná antimagická aura, bylo na mne ducha vyřídit. Bylo to těžké, avšak po těžkém boji přišla zasloužená odměna v podobě... mluvící lebky? Alfréd, jak se lebka nazývala byl velice sdílný a pověděl nám vše, co jsme potřebovali vědět... v kostce. Vše o půlčíckém zloději, který zcizil pouta, poodhalil i drobný komplot v podobě vykrádání Pathfinderských spisů... starých i nových. A možnost toho, že by se Absalomem procházel letos padlý hrdina z runové výhně. Žádné příjemné vyhlídky. Ovšem zatím jsme netušili, odkud půlčík pochází... respektive jeho adresu. Tušili jsme, že bude zalezlý někde v Puddles, jako zbytek zdejšího půlčictva, ovšem kde byla stěžejní otázka. A tak naše další zastávka byla v Puddles - v kanálech. V hnízdě půlorků. Torchově svatyni.
Přivítal nás chladně... jako správný informační broker. Chtěli jsme z něj vykroutit informaci výměnou za to, že jejím zjištěním zachráníme Absalom a tím tedy i jeho. Kontroval tím, že do půlnoci, kdy by se tiátr měl začít odehrávat, bez problémů stihá evakuovat sebe i svou síť. Bylo třeba mu slíbit službičku - jak jinak. Tehdy nám předal jeho adresu, následně jsme potřebovali vyzjistit co nejspolehlivěji, kdo se ochomýtal kolem ženy Cala - hrdiny z runové výhně. Na to si vzal čas do večera. A tak bylo na nás, kam bude další vyšetřování směřovat. Bylo na čase ověřit pár věcí. Našli jsme tělo půlčíka rozsekané na zemi, zpřetrhané řetězy a jeho účetní knihu. Vyptávali jsme se v Pathfinderské lóži, ve Pharasmině chrámu... bohužel naše otázky přinášely jen další otázky a otazníky. Jediné co jsme se dozvěděli byla možnost toho, že nás na celou tuhle tirádu poslal Aroden. Byla možnost, jak to ověřit, ale ne moc jistá.
Stály před námi tři cesty jak se k něčemu dobrat... zeptat se Calovy ženy, vyzpovídat Torche, vyzpovídat Pharasmu. Jali jsme se udělat všechno, ale až ve chvíli, kdy jsme měli v rukou všechny kousky skládačky, byli jsme schopni ukázat prsten na nejpotencionálnějšího viníka. Nebyl to ani Torchův půlork, ani přátelský tiefling, ale jakýsi starý muž, který dělal pro pathfindery práci na katalozích a třídil staré spisy. Byl jediný, jehož Pharasma uznala jakožto člověka, u něhož je nejisté, že by mohl být součástí plánu na Dance Macabre.
Po cestě na místo, jsme stanuli před velkou udržovanou vilou. Přivítal nás starý muž. Od pohledu křehký člověk, starý a sžíraný těžkou nemocí. Šli jsme na věc od lesa, chtěli jsme zkusit, jestli to nepůjde po dobrém. Nechali jsme se pozvat dovnitř a hráli jsme zájem o jeho práci u Pathfinderů. Jenže kombinace zdlouhavého rozhovoru, který nikam nevedl a nepříjemné manželky učence nás dohnala ke stěně. Ženu odpálkovala Rivean, protože nám opravdu začínaly docházet nervy a kdyby to neudělal ona, tak jistě někdo jiný z nás. Byl čas na poslední zběsilé kolečko výslechu;
"Takže jako takový učený člověk, by jste jistě poznal, kdyby jste v domě měl artefakt, že ano?"
"Ale samozřejmě, že bych to poznal..."
"Tak nám tedy řekněte, kde ho tady máte..."
"Ale vždyť jsem vám už řekl, že tady žádný artefakt nemáme."
"Chápu, ale jak je tedy možné, že moje kolegyně právě teď viděla auru artefaktu ve vašem domě?"
"Ne, to možné není, to by právě teď byla slepá..."
"Ale ona právě oslepla pane..."
"Ah, chápu... v tom případě ten artefakt moje žena špatně schovala."
"Tak kde ten artefakt teda máte?"
S touhle větou se celá místnost, kromě starého muže postavila. Jeho ženě z očí dštily nenávistné blesky a já tušil, že nás čeká velký problém. Bojovat a přetahovat se o artefakt se starým mužem vypadalo jako hračka, jenže nás čekal tanec smrti, jak jinak.
Všechno se to seběhlo hrozně rychle. Stihnul jsem k ženě přiskočit dřív než napáchala větší paseku a oslabil ji krotícím dotykem. V našich řadách to i tak zajiskřilo. Odezva byla rychlá. Vystříleli jsme, co se dalo. Telaia šamanku proklela, stejně tak po ní kletbou střelila Riana. Ci´rion hrál co mohl. Nejsilnější odezvou byl druhý pokus Rivean o prokletí šamanky, který se povedl. Šamanka oslepla a to nám mnohé usnadnilo. Díky tomu mohu psát tuhle zprávu a Absalom stále stojí ve své velikosti nad břehy Inner Sea. Ovšem nebylo to jednoduché, plody naší práce byly zbrocené krví a dokonce i životem. Poté, co žena oslepla zakvílela a všechny nás zaplavil smrtelný chlad. Kruh smrti. Starý učenec vydechnul naposledy. Ci´rion, Riana a Telaia padli oslabení. Zatnul jsem zuby a udeřil tak mocně, jak jen jsem mohl. Nestačilo to. Krve z ní teklo, jak z krávy, ale né dost. Díky tomu jsem se jí odhalil. Zabodla do mne prst a projela mnou další ozvěna smrti. Na okamžik to vypadalo že se mi zastaví srdce. Dotek smrti. Bohyně řekla ne, a tak tu ještě stále mohu zdravě stát. Odplivnul jsem krvavý chrchel a periferním viděním zahlédnul tři magické střely, které opustily dlaně Rivean, které vysály zbytek života z těla stařeny.
Konečně. Na chvíli jsem si užíval trimfální pocit výhry. Na tváři se začal pomalu rýsovat úsměv. Ale to jen do chvíle, kdy dopadlo tělo šamanky k zemi a mezi nás dva zbývající to rozplivlo kostěné úlomky. Díky svému odhodlání jsem byl schopný i tenhle poslední úskok přežít, ale můj poslední stojící spojenec - taldorská čarodějka Rivean se poroučela k zemi také. Bylo na čase všechny zvednout... bál jsem se, že už bude pozdě. Dal jsem dámě v černém slib, že nikoho ze svých výprav nepošlu do jejích komnat předčasně a jejich čas ještě nenadešel.
Nejvíce zadrhnutý písek byl v hodinách Ci´riona, a tak poté, co jsem stabilizoval Rivean, jsem se vrhnul k němu a následně zbytku družiny. Byli jsme živí... v rámci možností i zdraví a měli jsme v rukou věc, která měla celému Absalomu přivést zkázu. Arodenova pouta. Arodenova pouta, která z chrámu Pharasmy zcizil nějaký půlčícký zlodějíček jen tak... strhla se mela, debata, jeden by druhému bezmála vyrval vlasy z hlavy. Po chvíli mne z toho začala brnět hlava. Neměl jsem chuť ani čas se hádat o zbytečnostech. Pokud nejsme schopní se rozhodnout, ať to rozhodne moudřejší.
Pro ty, kteří by se pídili po tom, jak jsem k Drandlu Drengovi artefakt dostal, v nehlídané chvíli, kdy si moji kolegové vjížděli do vlasů jsem vypil lektvar neviditelnosti, vzal pouta a vystřelil k nejbližší drožce. U Drandla jsem se dozvěděl co jsem potřeboval - pokud se nám zdá, že chrám Pharasmy pouta dostatečně neochrání, měly by se svěřit do vaultu, jen o tom musíme uvědomit velekněžku.
Všichni ten den byli jako smyslů zbavení. Tak nějak mimo sebe. Možná to mělo co dělat do činění s Nocí Sivých navečer. S navrátivšími mrtvými, který tento rok zemřeli, aby se mohli naposledy rozloučit se svými pozustalými, dát jim svoje poslední sbohem, zatančit poslední tango.
A tak jsme byli večer svědky jednoho velkého sjednocení, znovuzrození, třebaže jen na chvíli. Zahlédnul jsem v davu slavících vysokou postavu černovlasého půlelfa v těžkém brnění tančícím důstojně v pevném sevření s bledou světlovlasou půlelfkou.
Sláva tobě Cale, jednomu z hrdinů z runové výhně, kteří ukončili svůj osud pro nás, abychom mohli žít svoje bezcílné nicotné životy a čas od času zazářit a pomoci v celkovém úsilí zachování humanity a dobroty na Golarionu. Sláva tobě Pharasmo, že každý rok umožníš pozůstalým tohle osvobozující setkání, byť jen jednou a na chvíli.
Zachránili jsme Absalom, ale ve světle těchto událostí to pro mne vlastně neznamenalo tolik.
Sláva Desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi
Comments