Vyslanci pathfinderů: Aarin, Hesediel, Surio, Terdak
Udatný válečník Dolgath Bartgidsun, trpasličí hrdina a zástupce pathfinderu, nás opustil a odešel do Toragovích síní. Za svého života nasbíral jisté množství pokladů a cenností a všechny je odkázal pathfinder. Je v tom ovšem háček, musí být splněna jistá podmínka. Jeho tělo musí spočinout pod kamením rodné hory. No a zdá se že v tom je ten celkem velký háček. Zdá se že syn tohoto mocného válečníka se dopustil jakéhosi zneuctění rodu a tak je pohřeb se všemi poctami znemožněn. Byly jsme tedy vyslání zjistit co se přesně stalo a pokud možno zajistit řádné obřady.
Nebylo na co čekat a tak jsme vyrazili, cestou nám dělal doprovod právník Dalien Sinir a trpasličí stopař Baldruk. Cesta probíhala bez větších potíží, během necelých deseti dní jsme byli u hor Pěti Králů. Od Baldruka jsme se z části dozvěděli co zde událo a proč byl Dolgathův syn Sornut vypovězen z klanu. Dle všeho se v okolí posledního půl roku pohybují skupiny ogrů a útočí na trpasličí hlídky. Sornut byl obviněn z toho že usnul na hlídce a tak došlo k vyvraždění jeho družiny. Jednalo se již o třetí takový útok, tento jediný někdo přežil. Smůla byla v tom že jeden z mrtvých byl syn vůdce klanu. Jak jsme si tak po cestě povídali, zahlédli jsme před námi kouř. A tím to začalo. Jednalo se o přepadený tábor trpasličí hlídky. Vystopovali jsme ogry kteří to měli na svědomí a zneškodnili je. Od jednoho z nich jsme se při výslechu dozvěděli že sem byly vysláni s tím že trpaslíci budou určitě spát, díky tomu je také byly schopni vyvraždit. Naložili jsme mrtvé a vyrazili dál. Zbytek cesty už nebyl ničím rušen.
Vě městě jsme byly přivítáni se smutkem a strachem, přeci jen jsme nepřinesli zrovna dobré zprávy. Po chvíli čekání nás ve městě oficiálně přivítal zdejší vůdce, Haerthad. Proběhlo oficiální slyšení a pak si nás pozval do svých komnat. Pověděli jsme mu co jsme se dozvěděli ale nemělo to cenu. Nařkl nás že jsme lháři a nic nám nevěřil. Tak nějak skončilo celé slyšení a nám byl přidělen pokoj. Bylo načase začít vyšetřovat, museli jsme najít Sornuta. Dle všeho byl označen za slaga, trpasličího zrádce, oholen a vyhnán z klanu. Po pár rozhovorech se strážci a nějakém tom pivu jsme se dozvěděli kde hledat. Museli jsme najít Slagrama... toho jenž vykonává rozsudek... holiče. V závěru to nebylo zas tak těžké, navštívil jsem ho a po krátkém rozhovoru mi řekl kde bych mohl Sornuta najít. Dle všeho většina slagů odchází do starých chodeb pod městem kde si založili jakousi osadu, tam by jsme ho mohli najít. Teď už to jen domluvit. Haerthadův tajemník a střelmistr, Dasthr Valagsun nebo jak se to píše... ty trpasličí jména jsou šílená... No nic. Setkali jsme se s ním a on nám povolil jít se podívat do chodeb pod městem, vymluvili jsme se na problémy s nemrtvými které chceme prozkoumat. Dle všeho to nebyl problém. Dále jsme ho požádali aby odvolal stráže které nás měli hlídat... to byla chyba... V klidu jsme si šli lehnout, nastavili alarm a usnuli jsme. Uprostřed noci se alarm rozeřval a něco nám začalo ťukat do dveří. Ukázalo se že na nás někdo vyvolal hejno vražedných kovových netopýrů. Jo, zní to šíleně. Boj to zas tak hrozný nebyl a tak jsme si šli brzo zase lehnout.
Hned z rána jsme vyrazili do podzemí hledat Sornuta. Najít osadu slagů nebyl zas takový problém a od jedné
staré trpaslice jsme i zjistili kde našeho ztraceného syna hledat. Vydal se do sídla ogrů pro pomstu. Hned jsme vyrazili stejným směrem, skrz starou studnu jsme se vyškrábali až do sídla ogrů a tam začal lítý boj. Postupně na nás zaútočilo několik ogrů až nakonec přišel jejich vůdce Torg, se svým šamanem. Porazili jsme je, sice těsně ale porazili, Torg se na poslední chvíli pokusil uprchnout ale nezdařilo se mu to. Ve chvíli kdy vůdce padnul se zbytek vzdal nebo uprchl, nebyl důvod je dál zabíjet. V jedné z místností jsme našli Sornuta, dle všeho ho vyslýchali a trochu ohlodali. Někdo mu snědl nohu... Prozradil nám že za tím vším stojí Valagsun, jeho otce kdysi vyhnali z klanu a on se chce pomstít, našel vejce draka z jehož spárů před dvě stě padesáti lety Haerthadův otec dobyl toto město. A nyní, při slavnostech na počest tohoto činu se rozhodl město zabrat pro sebe. Vychoval draka, vyvolal nemrtvé a spolčil se s ogry. Vyrazili jsme neprodleně zpátky stejnou cestou jakou jsme přišli. Osadu slagů jsme našli vyvražděnou, vypálenou do základů a navíc nás přepadla skupinka nemrtvých goblinů. Nakonec jsme v chodbách přespali a gobliny samozřejmě spacifikovali.
Druhý den jsme dorazili zpátky do města, zrovna probíhali velké slavnosti a nám nezbývalo nic jiné než je přerušit. Vtrhli jsme na soutěž v páce a na rovinu vše řekli, ukázali jsme jim hrdinu Sornuta a useknutou Torgovu hlavu. Haerthad nám z počátku nechtěl věřit že by to mohla být pravda ale podařilo se nám ho nakonec přesvědčit, paladin nikdy nelže. Valagsun se samozřejmě někam ztratil. Začali velké přípravy, díky rozprášení ogrů a včasnému varování se v závěru nic moc nestalo. Drak přiletěl, párkrát zkusil vychrlit nějaké plameny, zjistil že to nefunguje a zase odletěl. Sornut získal zpátky ztracenou čest a tak bylo možné provést obřad. Užili jsme si zbytek slavností, zúčastnili se části obřadů pohřbu a pomalu jsme mohli vyrazit zpátky. Trpaslíci nás ještě odměnili za naše služby a za záchranu města. Každému dali nějaký dárek a ze všech udělali čestné trpaslíky. Ano, i ze mě, půl-orka je čestný trpaslík...
Vyrazili jsme na cestu zpátky. Vše dobře dopadlo, lóže dostane přislíbené dědictví... prostě vše jak má být.
Comments