Pavučina lží
Jack zavřel kamenné dveře své skrýše, do kouta místnosti odložil vybavení, sundal černou koženou zbroj a s těžkým vydechnutím usedl do pohodlného křesla. A sejmul klobouk – tady to potřebovat nebude.
„Vypadáš unaveně, elfe.“ Na polici v rohu místnosti se do tmy rozsvítila dvě přízračně modrá světýlka.
„Vlez mi na hrb, Alfréde. Kdyby sis prošel čím já, taky by ti nebylo do zpěvu -ale žiju, a to se počítá. Osm měsíců se honím za přízrakem a teď jsem ho konečně dostal. Abych byl upřímný, je mi docela líto, že to celé končí, protože jsem si to víc než užíval.“
Lebce v prázdných očních důlcích zaplály plamínky. „Tak už konečně povídej, když jsi tu byl před týdnem, ani jsi mi nestihl říct co se děje. Víš, vůbec mi přijde, že mě v tomto ohledu poslední dobou zanedbáváš.“
Elf přešel místnost, z baru si nalil dvojitou whisky a začal s vyprávěním.
„Jak jistě víš, před týdnem jsem byl na „dovolené“ v Almasu, hlavním městě Andoranu, abych tam zjistil další informace o Pavoukovi. Na tuto stopu mě dovedlo setkání s Chalfonem Dalsinem v Oppaře, respektive dokumenty, které u sebe tento námi zabitý člen Shadow Lodge měl. Když shrnu, co jsem během své první návštěvy zjistil, tak že naše milá andoranská demokracie je prohnilá do morku kosti. Místní smetánka se schází v divadle, kde se po představení odebírá do zákulisí, kde przní vše, co se prznit dá. Mezi osobami, které se těchto představení účastnili, byli Amenopheus - vedoucí osirionské lože Pathfinderů v Absalomu, Dorianna Ouidda - předsedkyně místního parlamentu a druhá žena celého Andoranu, ministr námořnictví a jistý kapitán Ruovarn Krillis, jež vlastní loď Sailswift. Všichni tito se spolu sešli v jedné divadelní loži a zapáleně diskutovali. Dozvěděl jsem se, že Pavouk ovládá polovinu Shadow Lodge, aniž by její členové věděli že s podstatě složí Aspiskému konsorciu a páchali tak ve jménu Society dalekosáhlá zvěrstva na pavoukův příkaz. Vzhledem k tomu, že kapitán Krillis byl členem Aspiského konsorcia, jak ostatně vypovídala jeho šerpa, bylo jeho setkání s Amenopheem více než zajímavé. Také jsem se dozvěděl, že onen kapitán vyváží z Almasu ukradené artefakty, které nastřádali místní Pathfindeři. Krom toho nedávno do města dovezl větší množství hobgoblinů, kteří mají na rozkaz Pavouka pobočku Pathfinderů vyhladit do posledního. No dobrá, na tohle jsem nemohl stačit sám, rozhodl jsem se proto ozvat několika nejbližším kolegům a něco s tím na vlastní pěst zkusit udělat.
Jel jsem tedy lodí zpět do Absalomu a řekl Milusovi, Hashiramovi, Allen a Vampovi. Sám se divím, že všichni přistoupili na takto nejistý podnik, navíc na vlastní pěst a bez požehnání Decemvirátu. Ale úkol nesnesl odklad, proto jsme již ten samý den k večeru byli na lodi kapitána Skřivánka cestou do Almasu. Během plavby jsem se ale ještě chtěl podívat na jednu zajímavost. Loď jménem Sailswift, která opustila svůj domovský přístav, se pro nás nyní stala lákavou kořistí. Naše úkoly byly jasné – přepadnout Sailswift, zjistit co převáží a vytlouci z posádky další informace. Zabránit pavoukovým hobgoblinům ve vyvraždění Pathfinderů, kteří sídlí v Arodenově katedrále v Almasu, zjistit kdo je Pavouk a rozplést jeho sítě.
Po třech dnech plavby jsme dorazili k Sailswiftu. Počasí nevlídné, paluba kluzká a stráž na nepřátelské lodi všímavá. Díky brilantnímu manévru kapitána Skřivánka jsme nabourali levobok Sailswiftu, vyskákali na jeho palubu a povraždili, co se dalo. ARRRR! No dobrá, nechali jsme dva ze šesti námořníků žít, ale to jen proto, aby nám mohl kapitán prozradit něco o Aspiském konsorciu. Původně jsme ho chtěli dostat v daleko lepší formě, ale poté, co mu Allen prohnala šíp páteří, se z něj stal chroptící kus zeleniny a jen rychlá polní (?) operace, kterou Vamp zorganizoval, mu zachránila jeho neživot. Ha, vidíš, vtipný fakt – celá posádka byli dhampíři, napůl upíři, napůl lidé. Umírali ale stejně dobře jako kdokoli jiný.
Když jsme konfrontovali kapitána Krillise s jeho lodní knihou vyšlo najevo, že skutečně pracoval pro Aspiské konsorcium a přepravoval otroky z Andoranu do Absalomu pod záštitou nějakého andoranského politika. Měl na to dokonce ouřednickej štampl, mrcha bídná. Po ukončení rozhovoru ho svázaného skopl Vamp z lodi, kde kapitán vypustil pár krvavých bublin z probodnutých plic a šel ke dnu. Místo nakradených artefaktů ale nyní loď převážela tuny koberců, které byly po domluvě nás všech spolu s lodí zkonfiskovány na pokrytí našich cestovních výdajů. Vlastně ještě jedna věc – na lodi byl i zhruba tucet otroků, nějakých herců, kteří měli být prodáni do otrockých jam v Absalomu. No, dvě z nejhezčích slečen jsem si spolu s posledním zajatým dhampírem nechal, aby z nich Hedge vycvičil další osazenstvo pro můj podnik a zbytek otroků ať si hledá štěstí, kde chce. Zamávali jsme naší nové lodi, se kterou odjelo několik z mužů kapitána Skřivánka a vydali se konečně do přístavu v Almasu.“
Ukecaná duše uzavřená v lebce skočila Jackovi do řeči. „Hele, to zní jako byste přepadli obchodní loď na vlastní pěst a bez nějakých solidnějších důkazů, povraždili posádku a ještě loď i s nákladem zrekvírovali. V čem jste vlastně lepší než oni?“ Jack řádně upil ze sklenky alkoholu, a dlouze se zamyslel. „Ty to vidíš hrozně jednoduše, celé to začne dávat smysl až v širším kontextu. Nech mě to kruci už dovyprávět.“
„Po zakotvení naší lodi se po celém městě rozezněly zvony. To měl dle domluvy, kterou jsem vyslechl v divadle být signál pro útok na katedrálu Arodena a místní pathfindery. Přišli jsme pozdě. Jakmile jsme se dostali skrze zabarikádovanou bránu, viděli jsme hotový masakr – pět mrtvých pathfinderů roztrhaných po celé hlavní lodi katedrály. Poslední naživu, koho jsme viděli, byl ošklivě popáleným muž, který by touhle dobou rozhodně měl být naložený v nějaké kádi s vlažnou vodou v Absalomu, jež zasadil smrtící úder muži v plátové zbroji a teleportoval se pryč. Hashirama se snažil onoho oplátovaného risen guarda zachránit, ale přesto mu již nebylo pomoci. Poslední jeho slova zněla „sleduj rudého krkavce do bludiště“. Jak blízko byl ve skutečnosti rudý krkavec, jsme měli poznat zanedlouho.
V horní části katedrály byly ubikace. Ve stole venture kapitána Brecketta jsme našli zajímavý záznam o artefaktu, který nyní hledali, inteligentním meči jménem Pale Maiden, jež byl majetkem legendárního pathfindera Dervina Gesta, který se ztratil během občanské války s Taldorem. Gest byl obecně zajímavá postavička dějin. Bojoval na straně Andoranu proti Taldoru, jeho meč údajně roznášel dobro a svobodu do širých krajů a dovedl plnit přání. Také údajně před 350 lety navrátil Roh Garundu. Na tomto úkolu pracují prý na přímý rozkaz Adrila Hestrama, který by si objevem něčeho tak mocného rád zajistil své teplé místečko v Decemvirátu.
Při prohledávání dalších místností mi zničehonic na rameni přistála těžká čepel širokého meče, která se skřípěním zabrzdila o kroužky na mých ramenou. Jaké bylo překvapení naše i majitele meče, když se z něj vyklubal Adril Hestram! Kruci, kde se tam ten cápek vzal, je mi doteď záhadou. Řekl, že byl na cestě za Breckettem, když viděl, co se stalo. Stejně překvapeně vypadal i on, že vidí nás, ale spokojil se s vysvětlením, že jsme tady na soukromé dovolené. Ze zvonice se ozývaly zvuky boje, vyrazili jsme tedy tam.
Hobgoblini zatlačili přeživší pathfindery až na okraj zvonice a ti by bez naší pomoci jistě podlehli. Během naší snahy o pomoc vyletěl zpoza jednoho trámu pod střechou masivní, rudě opeřený šíp a prostřelil Hestrama naskrz. Zranění nebylo na první pohled tak velké, ale i tak stačilo, aby skolilo věčně rozesmátého venture kapitána k zemi. Nevím jak ostatní spolubojovníci, ale všiml jsem si, že osoba, která šíp vyslala, byla oděna v rudý plášť s množstvím peří na své čelence. Jak jsme se poté dozvěděli, jedná se o Rudého Krkavce, osobu, která chce „osvobodit ptactvo této země a vyvraždit členy Decemvirátu do posledního“. Alespoň toto řekl Hestram, poté, co se probral z omámení, které jed na šípu způsobil. Vůbec byl v ten okamžik takový nadmíru veselý. Ve svém rozpoložení nám pověděl o svém úmyslu stát se členem Decemvirátu a chtěl, abychom mu s tímto pomohli nalezením meče Pale Maiden. Dokonce nám vystavil a potvrdil jedno vtipné doporučení do galtské lóže. Sklidili jsme povděk venture kapitána Brecketta (zatímco Vamp sklízel jeho cenný osirionský koberec) a vydali se na jediné místo, které nám mohlo poskytnout stopu k Pavoukovi, do Divadelní čtvrti.“
Lebka ostentativně otevřela a zavřela čelist, což měl být jakýsi ekvivalent znuděného zívnutí. „Zatím mi to stále zní jako vaše běžné dobrodružství. Někam jste přišli, namlátili těm zlejm kedlubnu, zachránili situaci a sbalili, co mohli“. Elf se na svého společníka podíval a zamračil se. „Víš co Alberte? Drž hubu… “
„U vstupu do nově zrekonstruovaného divadla nás zastavila milá rusovláska, zcela jasně pocházejí z Cheliaxu. Tohle nevinné stvoření zde sice pracovalo teprve několik dnů, ale již byla seznámena s orgiemi, které se dějí po představení v zákulisí. Umluvil jsem ji, že když nás pustí za majitelem divadla, gnómem jménem Senlokto Boraminder, rád ji do zákulisí vezmu a ukážu ji… mnohé. Ráda souhlasila a pustila nás dovnitř. Doteď mě mrzí, že jsem tento slib nemohl vyplnit, ale měli jsme tu jednu pavoučici, který jsme museli utrhat nožičky.
Gnóm byl zrovna na podiu a instruoval herečky, jak správně hrát tak, aby nažhavily publikum. Celé představení bylo plné vzdechů a náhodou spadlých ramínek. Vzhledem k tomu, že jsme se s oním gnómem setkali již katedrále, kde se vydával za Torche a při jiných příležitostech za Bracketta, správce andoranské pokladnice i kněze Arodena, seslali jsme na něj kouzlo, které způsobilo, že se nemohl teleportovat. A poté se na něj vrhli. Herečky začaly ječet, utekly do zákulisí a my si vzali gnóma/doppelgangera do parády. Původně jsem ho chtěl mučit sám, ale když jsem viděl, jakou radost mají Hashirama a Vamp, nechal jsem to na nich. Odněkud se objevila naše stará známá židle bez sedáku spolu s mokrým provazem, na kterém byl na konci uzel. Gnóm byl na rám židle usazen, provaz rozhoupán a… nic. Po zjistění, že dopplegangeři mají místo klasických rozmnožovacích orgánů kloaku, se Vamp rozhodl zneužít jeden herecký obušek a dvě stopy dlouhý gumový předmět narval milé oběti do chřtánu. To mučeného konečně rozmluvilo.
A to tak, že nadmíru ochotně. Vyzradil nám, že polovina tohoto divadla byla sponzorována skrze paní Doriannu Ouiddu, aby fungovala jakožto základna pro Aspické konsorcium v oblasti. Že Ouidda, druhá nejmocnější osoba Andoranu, pašuje otroky, uplácí a vydírá, koho může, jen aby se udržela u moci a rozšířila vliv své organizace. Dnes se shodou okolností koná hlasování o jejím potvrzení ve funkci na další čtyři roky. Slovo dalo slovo a pod příslibem zmenšení trestu se doppelganger proměnil v Ouiddu a dostal nás do její kanceláře v parlamentu.
Když jsme vstoupili do pečlivě střežené oválné pracovny, kterou pokrývala směsice vlaječek, orlů a portrétů všech předchozích vládců, nenašla většina skupiny nic zajímavého. Ona menšina, zahrnující Vampa, hbitě sbalila výstavní koberec a usmívala se, jako by tam nikdy žádný nebyl. Mezitím jsem vyháčkoval dveře do další místnosti, ve které byl ohromný kamenný sarkofág a v něm mumie. Když se mumie probrala, zjistili jsme, že se jedná o Amenofea, kterého Ouidda odhalila jako dvojitého agenta Pathfinderů a uklidila k odpočinku. V této místnosti také byly veškeré písemné důkazy, které jsme potřebovali pro usvědčení Pavoučice. Spisy o kriminálních aktivitách v Almasu, Augustaně, Oregentu, Carpendenu, obchody s otroky po celém Avistanu, dopisy se členy Shadow Lodge v Sothisu, Irrisenu, Oppaře i Kaer Maze. A to nejděsivější – informace, že přímo v Grand Lodgi působí další infiltrátor na vysokém postu. Zbývala už tedy pouze jedna jediná věc, které jsem měl tu čest se ujmout osobně.
Rozkopli jsme dveře parlamentní síně a dokráčeli k řečnickému pultu. Tisícovka očí představených celého státu na mě upírala své zraky, zatímco jsem předkládal důkazy o hnilobě v jejich drahocenné demokracii. Obchody s otroky, podplácení obchodníků, kapitánů lodí, nájemné vraždy i vyplenění místních pathfinderů a organizovaný zločin napříč státy. Vše dosvědčil Amenopheus a doppelganger předvedl několik osob, za které se vydával. Dorianna Ouidda nejprve s opovržením, později s nevěřícným pohledem sledovala, jak je její síť rozplétána a že s konečnou platností skončila. Pokusila se ještě z posledních sil o útěk, ale ani ten ji neochránil před zatčením.“
„A to je vše. Porazili jsme nepřítele, který Pathfinder society terorizoval více než rok a vehementně doufáme, že kvůli té vší slávě se nikdo nebude ptát na metody, jakými jsme toho dosáhli. Heh, víš co je nejvtipnější? Docela Doriannu obdivuju za to, co vybudovala a jak dlouho jí vše fungovalo. Setkat se za jiných okolností, byl by z ní cenný kolega. Ale takhle… nikdo se nebude stavět do cesty mě, nebo mým spojencům!
Chtějí nám prý v Andoranu slavnostně předat vyznamenání za zásluhy o rozvoj svobody a demokracie. Mě, s mojí minulostí! Určitě schytám i pár bodrých poplácání od Aarina. Brr.“
Lebka sebou nervózně zavrtěla. „Hele, Jacku, a co dál? Jak tě tak znám, nevydržíš dlouho bez výzvy“. Elf do sebe kopl poslední zbytky whisky a zamyslel se. „Máš pravdu, ještě uvidím, co mě bude bavit. Možná podniknu výpravu do lóže v Galtu, kde budeme hledat Pale Maiden, možná přišel čas vyřešit naši malou taldorskou otázku a nebo… ach ano, tohle bude to pravé.“
„A hmm, Jacku? Víš, jak jste přepadli loď a zajali ty otrokyně? Myslíš, že bych zase mohl?“ Lebka přímo žhnula nadějí.
„Kruci, Alfréde! Ale tak pojď, oba zasloužíme trochu odpočinku…“
Comments