Už to vypadalo, že do konce roku se už nic zvláštního dít nebude a já si budu moci v klidu užít oslavy končícího roku a přivítat ten nový. Skupina Pathfinderů, ke které jsem byla nově přiřazena, byla pozvána mužem jménem Augur na přátelské posezení. Z Augura se vyklubal docela sympatický snad člověk žijící v kryptě na hřbitově za Absalonem. Kryptu měl vcelku útulně zařízenou, nabídl nám sušenky, švestkové víno a perníčky a návštěva probíhala v poklidném duchu. Tedy alespoň do doby, než zazvonil zvonec u dveří a my se dozvěděli, že nějaká žena shání Pathfindery. Představila se jako sestra Amelie z chrámu bohyně Pharasmy a za námi ji prý poslal nějaký starý šišlající pán. Domysleli jsme si (jak se potom ukázalo, chybně), že to byl Drandle Dreng. Sestra nás požádala o pomoc s nalezením artefaktu, který se jim ztratil ze sklepení Pharasmina chrámu. Jedná se o prastaré okovy boha Arodena. Prý si v chrámu už dříve najali detektiva, kterému dokonce zaplatili předem a (překvapivě) se jim už neozval. Když po chvíli dohadování o ceně za nalezení artefaktu nám byla slíbena částka 2500 zlatých na osobu, vydali jsme se obhlédnout místo činu do chrámu Pharasmy. Škoda jen, že se celá ta věc se ztrátou okovů odehrála už před týdnem. Cestou na nás dýchala poklidná atmosféra příprav na oslavy Nového roku. Všude se prodávali bílé lilie a několik z nás si je pro navození sváteční atmosféry také pořídilo.
Chrám Pharasmy byl spojen s porodnicí, která byla plná sester kmitajících okolo mimin a aby toho nebylo málo také návštěv okukujících děti uložené na malých postýlkách ve dvou místnostech. My jsme však pokračovali dále přes místnost, kde měly sestry uložené různé věci a léky, přes velké a těžké dveře a dále po schodech dolů do podzemí. V podzemí vedlo z hlavní chodby několik dveří, jedny nám sestra odemkla a my uviděli sousoší Pharasmy a klečicího Arodena, mezi nimiž byl prázdný podstavec, kde za normálních okolností měly být na sametovém polštáři položené zlaté okovy. Od místnosti s okovy měla klíč jen velekněžka a sestra, která měla zrovna službu a průběžně po čtvrt hodině prochází celé podzemí - se střídáním služeb si sestry klíč předávají. Také nám bylo sděleno, že detektiv najatý na nalezení okovů se jmenoval Henry Doomsday. Jack při prohledávání místnosti narazil na stopy krve, jak "zloděje" sesmahlo kouzlo ‚řetězového blesku‘ nastražené nade dveřmi na případného nezvaného hosta. Pak jsme uslyšeli, že se v místnosti s dětmi něco děje a tak se většina z nás rozeběhla to nahoru zkontrolovat. V porodnici pobíhaly sestry, vyhazovaly všechny návštěvy a pokřikovaly na sebe, že se jim zase z ničeho nic dusí děti, nějaká prohodila, že je to stejné jaké před týdnem. A také byly slyšet divné zvuky znějící jako řinčení okovů a kvílení vycházející z jedné místnosti s miminy. V rohu jsme uviděli ducha ženy spoutaného řetězy. Měl okolo sebe auru, která způsoboval dušení dětí. Po chvíli boje se nám ho podařilo zlikvidovat, po duchovi zbyly řetězy.
Rozhodli jsme se navštívit detektiva. Jeho domek byl poměrně dobře magicky zabezpečen, ale po chvíli se nám podařilo dostat dovnitř. Detektiva jsme našli mrtvého ležícího na podlaze. Snažila jsem si s jeho mrtvolou promluvit, ale pravděpodobně mě někdo předběhl a já se už nedozvěděla nic. Při prohledání místnosti byly nalezeny dveře, vedoucí kamsi pod podlahu. V místnosti tam byl řetězem spoutaný duch Henryho, který navíc zběsile kvílel něco o tom, že ho to bolí a volal jakéhosi Alfréda. Po prozkoumání místnosti jsme zjistili, že Alfréd je poměrně dost ukecaná lebka ležící na polici. Křičel na nás, že se snaží držet ducha na jednom místě, ale už to nezvládne příliš dlouho, tak ať s ním něco uděláme my. Po vyřešení problému s dalším duchem jsme si popovídali s lebkou Alfrédem. Prý tu Henryho drží 4 dny. Z doby před jeho zabitím si vybavuje, že Henry měl docela naspěch, prý mluvil s Pathfindery, protože od nich potřeboval knihu Pathfinder Society č.15. potom za Henrym někdo přišel, bavili se o nějakém artefaktu, nedohodli se, potom byl hluk a den po té, se Henry objevil zde ve sklepě jako duch. Prý ví ještě něco, ale protože lebka byla pěkná mrcha, nechtěla nám to říct. Leda bysme jí za to něco nabídli. Nakonec ji Jack ukecal, že nám informace poví za to, že ho vezmeme do Jackova ehm... podniku. Naštěstí se mu tam líbilo, protože jsme se od něj dozvěděli, že slyšel ještě, jak se Henry zmiňoval o Noci sivých a že ten co za Henrym přišel, byl nejspíš pulčík jménem Cobran Felten, přezdívaný Ooze a který bydlí v podzemí na adrese 80/-1. Ještě také zaslechl jméno Shaila Keylová. Henry u Jacka zůstal jako dekorace a občasný zákazník....
Zašli jsme do knihovny Pathfinderů, vypůjčili si svazky 15 a 54 (54 dokonce ještě nebyla oficiálně vytištěná). Ze svazku 15 jsme se dozvěděli, jak se dá vytvořit Chain ghost, duch svázaný okovy v našem světě a také něco o tom, že když jsou duchové naštvaní, Dance Macabre není zrovna to, čeho by se chtěl člověk zúčastnit. Také jsme se dozvěděli, že o tyhle svazky byl poslední dobou mezi lidmi docela zájem.
Vypravili jsme se za Torchem, který prý překupuje informace a tak by o našem problému mohl něco vědět. Dal nám kompas se symbolem Shadow lože, který po přiložení na správné místo otevře dveře místa, kde bydlí Ooze.
Ooze jsme našli téměř ve stejném stavu jako Henryho - mrtvý a opět s ním nešlo vést posmrtnou konverzaci (pravda, tentokrát protože měl poněkud rozteklé hlasivky). V místnosti měl seznam s odškrtanými položkami - překvapivě svazky 15 a 54, pouta, a že si jistý Drandle Dreng objednal seznam členů Shadow lože. Rozhodli jsme se tedy navštívit tentokrát jeho.
U venture kapitána jsme se dozvěděli, že za námi žádnou sestru z chrámu Pharasmy neposlal, ale našel nám tři jména těch, kteří si poslední dobou půjčovali svazky 15 a 54 v knihovně Pathfinderů. Hashirama se nakonec zeptal pomocí kouzla Pharasmy a dozvěděl se, že pro nás klíčová osoba je Monak Deloy. Také jsme se dozvěděli, že Sheila Keylová je v programu na ochranu svědků (asi né moc dobrém, protože se nám následně podařilo vypátrat kde bydlí a promluvit si s ní). On Sheily jsme zjistili, že Keyl byl poměrně mocný klerik a byl zabit přibližně půl roku zpátky. A Sheila je aludémon a její malá dcera je tiefling.
Arodenovy okovy byly nakonec objeveny u Deloyů doma. Za všechno mohla žena Monaka Deloye, která byla, jak se později ukázalo šamanka. Kdy před mnoha lety čekala dítě, sestry z chrámu Pharasmy ji slíbili, že se nemůže nic stát. Její dítě ale zemřelo a od té doby se všem mstila. Pharasmě se chtěla pomstít spoutáním ducha mocné osoby na tomto světě. Vybrala si k tomu ducha Keyla. Následoval by Dance Macabre s nepříliš dobře naladěnými duchy, kteří by všechy přítomné živé vtáhly do tance k sobě a utancovaly by je k smrti.
Boj s Deloyovou manželkou se pro naší skupinu ukázal téměř jako příliš velké sousto, ale nakonec jsme díky Hashiramovi přežili.
Venku jsme potom byli svědky úžasného Dance Macabre, který proběhl v klidu a v povzneseném duchu.
Jediné co mě trochu mrzí je, že Arodenovy okovy skončily ve vaultu Pathfinderů a né na svém starém místě v podzemí chrámu Pharasmy. Pravdou však nejspíš je, že je to pro ně bezpečnější místo.
Comments