Možná bych se mohl představit, mé jméno je Suryo a živím se jako obchodník a cestovatel a občas i jako umělec. Zrovna jsem maloval doma v Absolomu jednu dámu, když mi byl doručen dopis z Pathfinder society, že potřebují pomoci s jedním delikátním úkolem a dost to spěchá. Zítra se bude rovnou vyrážet. To je dost na rychlo, ale 3000 gp na hlavu zní hodně dobře. Ale asi to nebude taková pohodička jako moje předchozí mise s obrazy, vázami, bály, večírky...
Informativní schůzka s Taralakem Viedem byla dost krátká: "Je tomu tři roky, co se ztratil venture kapitán Likim "Ručka" Perrin (Než se zeptáte: ano je to hobit). Teď se nám podařilo konečně získat informace o tom kam se poděl. Zanechal poznámku, že jede prozkoumat jakýsi tajemný ostrov. Zdá se, že ten ostrov není pevně ukotven, ale pohybuje se. Z Ručkových zápisků máme celkem slušnou představu o tom, kdy by se bude nacházet během příštího měsíce. Většina ostrova je údajně pokryta džunglí a nachází se na něm prý trosky nějaké staré věže. Co tam jel hledat vlastně moc netušíme, ale mohlo by to s tou věží souviset. Chceme pochopitelně zjistit, co se s tím stalo, ale ještě víc nás zajímá, co vlastně hledal. Portálem vás pošleme do Corentynu, tam si vás převezme naše spojka. Cesta by měla pak trvat asi tři týdny lodí. Nějaké otázky?
Aha plat. Tři tisíce na hlavu. A když přivezete to, co tam chtěl votoč... získat, tak ještě nějakej bonus navíc."
Mimo mě dorazil jakýsi Jack, i když to jméno už jsem někde slyšel. Později po cestě mě zval do svého podniku zvláštních služeb za hradbou absolomu, tak mi to začalo docházet. Druhý byl mnich Millus. S tím byla legrace, na lodi se cítil jako doma a trénink nám zakázali, že bychom mohli skončit v moři (což by byla taky legrace).
Portál byl připraven, tak bez meškání jsme vyrazili. Co bylo pro mě překvapení, že jsme se objevili v Cheliaxu. Naštěstí jsme se zde dlouho nezdržovali, pouze vyzvedli posilu v podobě druidky Riv s jejím medvídkem Bručínem a nalodili jsme se na lod kapitána Slavíka. Po cestě jsme se vyhnuli pár Cheliaxským hlídkám, kapitán prohodil pár slov s piráty a nakonec propluli bouří. Snažili jsme se seznámit blíže se slečnou Rivou, ale ani moje dvorní etiketa nezabírala a její vzteklý medvěd rosomák dostál svého jména, bručel jen když jsme se přiblížili (když zrovna vztekle nevrčel a neprskal sliny).
Po nějakém čase jsme dopluli až ke zmiňovanému ostrovu a obepluli jsme jej, abychom našli vhodné kotviště. To už bylo k večeru, původně jsme chtěli přirazit ráno, ale překvapila nás podivná loď, kolem které se vznášelo divné světlo a řítila se nečekaně velkou rychlostí k nám. Naše družinka rychle vyplula na člunu k ostrovu a Slavíkova loď se snažila odpoutat, což se jí nepodařilo a my se od břehu koukali, jak je rozstřílena nějakou magií. /Takže první ostrá mise... od kolegů už jsem o takových slyšel. Budiž, ale jsem dost nervozní./ Jakmile zlá loď odplula, vyrazili jsem k troskám hledat přeživší a našli jsme kapitána a několik námořníků s opravdu ošklivými a divnými hnisavými popáleninami. Opatrně jsme je naložili a vrátili se k ostrovu. Tam na nás pro změnu vlítli nějací domorodci, nejdříve nás zasypali otrávenými šipkami a pak poté, co Jack seslal temnotu, na nás naběhli na blizko. Docela mě překvapili. A zranili. Po boji jsem se na to nevěřícně koukal. No pár jich přežilo a jeden ve stavu k výslechu, tak jsme zjistili něco o zdejším šamanovi, jeho flétně ovládající loď a nějaké temnotě ve věži uprostřed ostrova.
Pak jsme zahlédli na obloze k nám blížící se předmět, nejdříve jsme se chtěli schovat, ale když předmět nabyl obrysů balonu, řekli jsme si, že počkáme, co z něj vyleze. Ukázalo se, že na něm letí jeden z týmu Likima, gnóm Lion Ardo s takovým prosťáčkem, který ale uměl spontánně kouzlit oheň a tím udržoval balon ve vzduchu. Nejdříve to vypadalo, že je nás na jeho balon mnoho, ale Jack zase něco zakouzlil a kolem nás neviditelní dělníci vystavěli plošinu k balonu a my sice s lehkým přetížem doletěli do tábora pathfinderů. Zde jsme se sešli s Likim "Ručkou" Perrimem a dozvěděli se, že jeho loď potkal týž osud, jako naši. Pak jsme se dozvěděli, že ve věži uprostřed je ukryto neznámé zlo a že se jej snažili prozkoumat, ale na tábor útočí domorodci, ale zvládali to, než se domorodcům podařilo zabít jejich léčitele, jednoho z bratrů Morrelů. Jeho brácha se z toho zvokl a odešel z tábora, aby se pak vrátil jako krvežíznivý přízrak a několik vlastních lidí zabil. Od té doby to šlo od 10 k 5. Ale před pár dny k nim dorazila domorodá kněžka Matonka s žádostí o pomoc. Ta jim pověděla, že domorodci obětují jednou za čas temné síle ve věži, aby zůstala uzavřena, ale hlavní šaman by chtěl obětovat jejich ducha chránce, protože nic silnějšího to zlo neuzavře. Ona však má pocit, že za to může ta flétna, protože pochází z věže a z válečníka Morrela se stal upír. Perrin jí nevěřil, ale my po zvážení možností jsme se rozhodli věž prozkoumat, zjistit, co se stalo s druhým Morrelem a proti čemu vlastně stojíme.
Balonem jsme doletěli k věži uprostřed bažiny. Nebyla to věž, spíše tři monolyty opřené o sebe s schodištěm do země. Připravili jsme se k boji pomalu jsme sešli do prvního patra. Stěny byly pomalované magickými runami, ale patro bylo prázdné. V druhém patře už však byl nejen ten válečník, ale i jeho bratr... také jako nemrtvý. Prohodili jsme pár slov, ale Millus se rozhodl, že není dobrá doba na šarády a vlítli jsme tedy na něj. Upír byl ve zbroji a nečekaně bojoval s řemdihem a já se rozhodl, že bude asi lepší, když jej s ním nechám. Ale Millusovi nakládal, ale on jemu jeho holými pěstmi také. Po několika výměnách úderů se nakonec upír proměnil v oblak a mířil po schodech dolů. Nevím, co se dělo dole, ale Jack s Millusem se vrátili se zhmotnělým upírem s kolíkem v srdci s tím, že jej musíme vynést na denní světlo (uvězněný jim prý učinil nějakou nabídku s obětí upíra za jeho svobodu a pomoc s cestou z ostrova). Běželi jsme nahoru, ale čekalo tam na nás překvapení. Kolem "věže" se začala zhmotňovat temnota a blížila se k nám po hladině přízračná loď. Vylezli jsme do balonu a rychle odlétali.Tak, to je jedna věc. Teď toho šamana. Ten již čekal se svými pohůnky na vrcholu zikurratu. Chvíli s námi smlouval kvůli obětem, volnosti a tak vůbec, Matonka se s ním tam hádala, ať se flétny vzdá. Obě strany však ve všem nesouhlasily, tak se naštval a začal hrát na flétnu. Já a Riv jsme začali mít takový pocit, že máme jít k němu a chránit jej, ale než jsme stihli přelézt zábradlí balonu, Millus mu dal pár facek a sebral flétnu. Vážně nesnáším, když mi nějaký kouzelník leze do hlavy. Skřivánek pak zjistil, jak funguje a odvezl nás i s pathfindery Likima Ručky do Absolomu.
Úspěšně jste nechali za zády plovoucí ostrov i s jeho domorodci, krysoprasy, šamany a starým zlem.
Flétnu a loď nakonec (pravděpodobně po dlouhé a vzrušené diskuzi) vzal do úschovy Skřivánek. Přišel o tu svou, je schopen zajistit potřebné opravy, listiny a podobné náležitosti. navíc by se v Hlavní lóži těžko vysvětlovalo, proč jste artefaktovou flétnu neodevzdali. Ale kdykoliv budete potřebovat, můžete mu poslat zprávu a on přijede a odveze vás.
Commentaires