Drendle Dreng má problémy a kdo jiný by je měl řešit, než jeho oblíbená skupina patolízalů. Tedy nás.
Někdo se ho pokusil zabít a to dokonce třikrát. Vzal nás tedy do svého tajného úkrytu, kde nám začal vykládat o tom, jak mu renegátská skupina Pathfinderů usiluje o život, že se jej snaží odstranit a získat přístup k jeho vaultu s artefakty. Vůdcem vrahů je prý Sidri, syn venture kapitána Nordrise Kalma z Diobelu. Dal nám jeho popis, kterého máme najít, místo kde bydlí, slib velké finanční odměny a vyslal nás do světa.
Když jsme dorazili k domu podezřelého, oproti zvyklostem jsme nevykopli dveře a nevyvraždili vše přítomné uvnitř, ale jali se dům sledovat. Před domem nějakou dobu pochodoval jakýsi barbar z Varisie. Upoutal jsem hudbou jeho pozornost a odvedl jej ke zbytku skupiny na přátelský výslech. Vypadlo z něj, že je také Pathfinder a že zde s dalšími dvěma kolegy hlídá Sidrimu dům dokud se nevrátí. Sidri je prý na stopě nějaké nekalé činnosti uvnitř lože a tak slovo dalo slovo a s barbarovým požehnáním jsme vstoupili do domu, abychom se podívali té záhadě na zoubek.
Uvnitř byly na zemi poházené plakáty s nápisy mířícími proti Drendlovi a mapa města s označenými místy, kde by se mohl Drendl skrývat. Určitě mu tedy šel po krku, ale na zákeřného vraha nevypadal. Ve skříni jsme sice našli masku z lidské kůže potřené arsenikem, který se při dotyku vpil do Milusových prstů. Dle našeho zkušeného klerika má do pár hodin následovat zástava srdce. Náš úkol měl ale přednost před takovou banalitou a proto jsme se po seslání kouzla „zpomal jed“ vydali na jediné místo, které ještě nebylo na mapě přeškrtnuté – do obchodu „Černá maska“, údajné základy věřících v Norgorberga.
Půl metru silné stěny a masivní okované dveře. Celý „obchod“ se tvářil jako nedobytná pevnost. Přemluvil jsem zbytek skupiny, abychom raději dům obešli a zkusili zadní vchod (zvyk je železná košile). Tam byl na dveřích snad největší zámek, jaký jsem kdy viděl – okovaný, magicky zamčený a se třemi těžkými závorami. Chvíle práce s kadidelnicí na otevírání a už jsme byli uvnitř sídla. Vloupali jsme se do skladu figurín. Po krátkém průzkumu jsme v jedné z nich objevili právě Sidriho s rozbitou hlavou, ale při živote. Do dveří se vpotácel Drendle a ani jeho chabé divadlo nám nezabránilo klást mu všetečné otázky. Když jsme jej přestali bavit, rozkázal oživlým figurínám na nás zaútočit a sám se do nás pustil svými metrovými drápy. Po tuhém boji, když Drendle padl mrtvý k zemi, se změnil na doppelgangera. Ze Sidriho jsme vypáčili, že se celou dobu snažil mimika odhalit a jít tak proti svému otci, který je vysokým činitelem Stínové lože a chce Drendlovi ukrást artefakty. Drendla samotného, zmláceného a vyhladovělého jsme našli v sousední místnosti. Z jeho mučením Nordris Kalm dostal informace jak se do vaultu dostat. Běželi jsme tedy do kobek sídla Pathfinderů, dostali se přes všemožné pastě a hádanky, pokecali s invisible stalkery, ochutnali 4000 let starou whisky z Drendelových osobních zásob a střetnuli se s venture kapitánem Kalmem. Uff, deset vteřin boje a polovina z nás se válela v tratolišti krve. S vypětím všech sil jsme Kalma porazili, utrhali mu ručičky a nožičky a prozkoumali zbytek vaultu. Nacházely se tam hotové poklady – dračí hlavy i celí vycpaní živočichové, mapy, tisíce knih a artefakty za které by se dalo koupit středně velké království i s králem. Nejednoho přepadlo pomyšlení na to, jakých činů by se s nimi dalo dosáhnout, kdyby nám připadly do rukou…
Drendle byl finančně ještě vděčnější než jeho doppelgangerovské dvojče a slíbil, že v případě potřeby nám vstup do vaultu umožní (snad se do té doby nedoví o vypitém baru). Vlastně to dopadlo vše až nadmíru dobře – nezabili jsme nikoho, kdo si to nezasloužil, nic jsme nepodpálili, nezpronevěřili žádný artefakt, nepodstrčili Milusovi místo protijedu placebo. Kruci, další nudný den, musím si jít podpálit alespoň nějaký sirotčinec, nebo se za mě budou doma stydět…