Pathfinder Society 32. - Umíráš Jen Dvakrát

Nejvyšší, naše skupina byla svolána za účelem delikátního úkolu. Ambrus Valsin nás povolal kvůli záchranné výpravě do nebezpečného prostředí. Ničeho se nebojím, naše kroky budou jistě vedeny ke zdárnému konci samotnou Shelyn. Podle informací se ztratil Pathfinder se svou skupinou, který byl vyslán do Gebu (odporná nekropole která slouží jako místo existence nemrtvých). Tento se jmenoval Joktan Heb a jeho úkolem nebyo nic menšího než získat a zpět do Absolomu přinést Gebův testament. Přiznám se že takoví úkol je velice nečekaný a budu jej brát jako opravdovou výzvu svých dovedností. Byly jsme obdařeni magickým amuletem který nás při rozbití měl přenést nazpět do Absolomu, na místo jsme se měli přesunout magickým portálem. Věc byla však trochu komplikovanější. Jakožto živí bychom v zemi nemrtvých neměli moc nadějí na úspěch. Na řadu přišel obřad přeměny. Každý z nás se musel napít z velikého kalichu vyrobeného z lidských žeber a dalších kostí, posetého tmavými kameny. Jeho obsah byl smolně černý a přes okraje se valil hustý dým.

Něco ztratíš...a něco získáš…

Svět zešedl. Pocítil jsem divný tlak v srdci. Nebylo to správně, nicméně tekutina zapříčinila proměnu pouze vnějšku našich tělesných schránek. Naše duše byly nedotčeny a přece, pocit odtržení od vlastního bytí byl neskutečně nepříjemný. Dostali jsme informace o zhrubném směru cesty a pak prošli portálem.

Nejhorší bylo to ticho…

Dusivá oblaka, temnota a ticho. Strašlivé ticho občas přerušené zapraštěním mrtvých větví stromů, drolením štěrku který vítr smetl z neveliké skalky a zakrákání vran. Slunce nebylo nikde vidět a podivný chlad který byl všude cítit se zakusoval i pod sinalou kůži mé nemrtvé schránky. Museli jsme se vydat na cestu jinak by se o náš rozum začalo pokoušet šílenství. Cesta nebyla náročná, jelikož nemrtví necítí únavu a čas utíkal hrozně rychle. Na obzoru se objevil povoz.

Lidé nejsou dobytek…

Spřežení z kostlivců kteří vyskočili snad z nočních můr. Podivná a bizarní bytost která vznikla v představách nějaké zvrácené a pokroucené mysli. V těle kostlivci ukotvená nestvůra z masa, s edním velikým okem na konci dlouhého jazyka. Mluvil Hashirama, prý vezli dobytek, nám všem bylo hned jasné co se děje a Vamp se rozhodl jednat. Boj byl rychlí ale bolestiví. Nemožnost léčit naše zranění vše velmi komlikovala. Ve voze jsme nalezli lidi. Byli dobře živení, což bylo o to horší. Jejich mysl však byla zatemněna letargií a rozum zakalen beznadějí. Byly to jen prázdné schránky bez šance na přežití. Vzali jsme je sebou.

Světlo smrti…

Corplight bylo město nemrmtvých jak si ho jen dokážete představit. Pomohli jsme trochu vězňům a zjistili kdo to zde vede. Jakýsi upír a jeho místní milenka. Pokusili jsme se získat nějaké informace ale zapletli jsme se s tou upírkou a když už vše vypadalo že se pokazí stalo se něco nečekaného. Skupina uctívačů Pharasmi zaútočila na tuto oblast. Vedli zde zákopovou válku s nemrtvými a osvobozovli lidi kteří tu byli vězněni. Dokázali jsme jejich vůdce Crrina Jacskona přesvědčit že jsme na jeho straně a pomohli v boji. Dozvěděli jsme se že Currin a jeho skupina potkali Joktana a jeho skupinu a nedopatřením je pobili. Bylo to vskutku smutné a nepříjemné.Pomohli jsme odvést lidi z města a vydali se na určenou lokaci kde měl být Joktanův hrob. Nářek zesnulých Nalezli jsme hrob a při prohledávání rozbil prostor zvuk žalozpěvu. Naplňoval vzduch éterickou energií. A pak vybuchl mocnou silou která měla smést vše nemrtvé v okolí. Joktanův hrob byl obsazen jeho duší. Provedli jsme rituál a omluvili se našemu kolegovi za jeho smrt. V jeho deníku jsme se dočetli že musíme do starého chrámu na kopci. Vydali jsme se tam abychom se střetli s naším cílem.

Červi, knihy a zbabělost…

Hashirama při zaslechnutí jazyka který se ozýval z poza brány vypadal vyděšeně. Já byl však připraven jednat. Vtrhli jsme dovnitř a střetli se s černokněžníkem který byl celí obalen slizkými červy. Bojovali jsme s ním urputně a sebrali mu knihu. Někteří členové družiny chtěli utéct ale já věděl že tenhle netvor za to co svou činností dělá může za vše zlé na tomto místě, za lidi ve vozech, vězně u kůlů i za smrt Joktana. Musel jsem ho zničit. Než jsme ho však mohli porazit Milus sebral Hashiramovi talisman přenosu a rozlomil ho. Tak jsme se objevili přímo před psacím stolem Ventrue Capitana Ambruse Valsina s černokněžníkem na ramenou. Díky pohotové reakci se nám podařilo jej udolat ale Milusova zbabělost mne velice znepokojila. Kniha byla navrácena ale má víra v družinu byla hluboce otřesena.

Tvůj věrný Aarin Silvercloak