Hlášení ze dne 29. Rova známé též pod jménem Chrchlající mořská panna.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Vamp - blíže známý jako Toragův klerik, pokud mne moje znalosti v oboru religionistických symbolů nezrazují, jedná se o velice svéráznou osobnost, která však pokud jde do tuhého dokáže poskytnout velice silnou podporu
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách
Allen - blíže známá jako arabská ostrostřelkyně, její schopnosti stopařky a sokolnice jsou, obzvláště na širých pláních, nedocenitelně užitečné
Urko - půlork, který kdyby trhal holýma rukama řetězy, nikdo by se tomu nedivil, ovšem většinou používá jemnější metody. Jeho přímost je vítaným přínosem.
Telaia - čarodějka, vždy doprovázena bílou éterickou liškou, pochází ze země Alkenstar, kde se nedá čarovat a její pravá ruka nevypadá obzvláště lidsky, ovšem její pomoc při řešení záhad je více než jakékoliv lidství.
Naše další cesta nás zavedla daleko od Absalomských břehů, do dalekého Magnimaru ve Varisii, kde nás očekávala Sheila Heidmarch, ventrue kapitánka zdejší čerstvě zařízené lóže. Byli jsme sem vysláni kvůli důležité diplomatické misi, našim úkolem bylo doprovodit Sephriela, což je vůdce elfích ochránců na Mordant Spire. Cesta neměla trvat déle než čtrnáct dní.
První drobný problém se vyskytnul, když loď napadla skupina elfích útočníků. Pořízení s nimi bylo docela jednoduché, jednoho jsme zajali a moji druhové se ujali jeho zpovídání pomocí svých kuriózních metod. Nedozvěděli se od něj prakticky nic důležitého, kromě toho, že jsou to vodní elfové, co přepadávají pirátské lodě. Zloději co přepadávají pašeráky. Divný kraj.
Problémem bylo, že během útoku padnul rukou vraha Sephriel, kterého jsme měli chránit, jeho osobní strážce si zatím užíval v nejnižším patře lodi se zdejší... konkubínou. Které při tom sledoval zdejší krysodlak. Neptejte se mne na nějakou logiku, žádná v tom není.
Postupným vyslýcháním a prohledáváním jsme si vyčlenili hlavní podezřelé. Patřili mezi ně zdejší klerik Killik, první důstojník Mallick a pracantka Anera. Celé vyšetřování nás stálo dlouhé tři dny, naplněné vyptáváním, krocením podivných monster v podpalubí, zachraňováním zdejší posádky před utonutím při velké bouři (Pojď se mnou, chceš li žít!), někteří z nás si na vlastní kůži zažii, jaké to je být otrávený olovem nebo ostřelovaný bombami zdejší alchymistky.
Nepochopil jsem, kde se vzal geniální nápad jednoho z našich kandidátů vyzvat na souboj, ale byl jsem nucen skřížit zbraně s Anerou, prý tréninkový souboj. Bylo to tuhé, ale jednoduché a zjistili jsme co jsme potřebovali. Byla mimo podezření... sice ne pro všechny z nás, ale pro většinu ano.
Zbývala nám nejjednodušší karta. Zkusit to na našeho hlavního podezřelého, prvního důstojníka. Když jsme odhalili čistou ruku, skočil po nás. Během momentu skončil na zemi a moje zbraně pokrývala jeho krev a dost možná další blíže nespecifikované tělesné tekutiny. Poté se odhalil Killik. Souboj s ním byl o poznání těžší, ale dostali jsme ho taky. Kapitán si potom srovnal zbytek svojí posádky, uklidnil loď a zbytek cesty bez problémů proběhl v klidu.
Na březích se nám potvrdilo podezření, že elf s námi vlastně vůbec nejel, a tak celá mise v pořádku dopadla. Odhalili jsme vraha a předali ho mořské spravedlnosti.
Sláva Desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi.