Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách
Tellaia - čarodějka, vždy doprovázena bílou éterickou liškou, pochází ze země Alkenstar, kde se nedá čarovat a její pravá ruka nevypadá obzvláště lidsky, ovšem její pomoc při řešení záhad je více než jakékoliv lidství.
Vamp - blíže známý jako Toragův klerik, pokud mne moje znalosti v oboru religionistických symbolů nezrazují, jedná se o velice svéráznou osobnost, která však pokud jde do tuhého dokáže poskytnout velice silnou podporu
Allen - blíže známá jako arabská ostrostřelkyně, její schopnosti stopařky a sokolnice jsou, obzvláště na širých pláních, nedocenitelně užitečné
Larnas - syn qadirského obchodníka, dobře se vyzná v mechanismech a jeho schopnosti v ohledu šplhání jsou velké, kdyby tak stejných schopností dosahoval v týmové práci
Gaar - magicky nadaný hračička, dalo by se říci jednoduše třemi slovy, pokud hledáte někoho, kdo je zcela nestraný a má vždy ke všemu co říct, co není zcesty, je to on
Naš dnešní úkol měl být prostý a jednoduchý. Vydat se na oficiální událost, zastat funkci dozoru Pathfinder Society nad svatbou Lujine Bashir a Farendina Fairevena a převzít artefakty pro Grand Lodge, kde mají být uschovány do vaultu. Na místě svatby jsme se všichni chovali maximálně nenuceně a snažili jsme se co nejvíce zapadnout a pomoci oddávajícímu se páru udržet se v maximálním fyzickém i psychickém zdraví. Mimo jiné i díky tomu, nevím již jak jsem se k tomu dostal a koho to vůbec napadlo, jsem necelou hodinu před obřadem seděl s ženichem v jeho komnatách a skládal poezii pro jeho nadcházející. Podivuhodné, vstkutku.
Ovšem nebylo nám dáno, aby strasti dnešního dne končili milostnou lyrikou, chvíli poté, co jsem byl s úkolem hotov se z prostoru, kde se schraňovaly dary pro šťastný pár vyřítila skupina tygrů. Zvláštní že si pamatuji na pouhý pár tygrů co tam byl, o to zvláštnější že tygři byli vyhladovělí, aby byli schopní samosebou spořádat co největší množství svatebčanů. Než bysme nechali na téhle události panč krvavé svatby jali jsme se pomoci, a tak byly ztráty drobné. Padli dva svatebčané a neschopný krotitel zvěře. U toho jsme našli podivný symbol plamene vyhotovený ze znaků qadirské abecedy. Dar měl být darován jménem Raamize Ibn-Chadliho, jistého obchodníka s magickými proprietami. Nebylo pro nás tedy moc divné, že během mely se ztratily artefakty pro Pathfinder Society. Měly jsme divný přívěšek, adresu obchodníka a spoustu otázek.
Na místo jsme dorazili záhy, dveře byly jak jinak než otevřeny. Po chvíli bloumání vevnitř narazil Gaar na zdejšího domovníka. Jaké bylo naše překvapení, když se z něj záhy vyklubalo něco ne nepodobného padlému andělu, což jsem si později zaškatulkoval jako prvního Erinyje, kterého jsem potkal. Pokoušeli jsme se vše vyřídit bez boje, ovšem těžko se vyjednává s vyvolanou nestvůrou, co do vás sází ohnivý šíp jeden za druhým. Boj byl tuhý a vysilující, mýtický tvor se nakonec ztratil všem z dohledu a jediné co nám zbylo krom lízání ran bylo zpovídání dvou vystrašených služebných.
Dozvěděli jsme se o podivném chrámu, který měl Raamiz vést, a tak nám nezbylo nic jiného než vydat se tím směrem. Měli jsme ještě víc otázek než předtím, ovšem už v tu chvíli se nad námi začínala stahovat mračna. Bojůvky na svatbě a šarvátka v domě významného obchodníka nám neudělaly příliš dobrou vizitku.
Na prostranství před chrámem jsme narazili na zuboženou ženu. Po trpělivém a rychlém lustrování jsme zjistili zajimavé věci. Dle všeho v chrámu, který spíše připomínal palác sídlí podivná náboženská sekta očištného plamenu. Tuhle ženu ta sekta týrala, mučila, znásilnila a dnešní ráno čerstvě odvrhla s vypálenýma očima. V tomhle jak fyzicky, tak psychicky zuboženém stavu. Mnozí z nás museli spolknout hořkou piluli a držet se na uzdě. Mysl musí být chladná a praktická, aby zločinci došli svému trestu, když jste jednou vyšetřujícím.
Naším dalším zjištěním bylo, že od zadního vstupu z chrámu vedla jistě vyšlapaná cestička do jatek, kde po chvilce průzkumu našel Millus "pohřbené" lidské ostatky mezi drštkami a odřezky vepřového. Zřetelně jsem cítil žluč stoupající vzhůru krkem. Proto následné "vyjednávání" s obsluhou jatek skončilo velice... přímě. Skončil nám jediný exemplář, který jsme byli schopni vyslechnout aniž bychom jej sbírali a skládali dokupy. Dozvěděli jsme se, že mají jakousi nepsanou úmluvu, podloženou účetní knihou, že z chrámu odváží lidské zbytky.
S tím, že jsme již slyšeli dost, jsme tohle oznámili orgánům, které nás poslali do pryč a to kvapem, vyrazili do chrámu. Našli jsme obětní místo se sochou Molocha se zbytky jistého andoranského pathfindera, mučírnu a pak... pak nás dostihla karma dobrých skutků. Protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Naběhla na nás palácová garda samotného nejvyššího satrapy. Bohužel jsme si to v prvním okamžiku neuvědomili, a tak po dvou upozorněních, zneutralizovaných dýmovnicích na nás naskočili v plné polní. Nebránili jsme se zatčení a celou situaci jsme, jakkoliv byla prekérní, vyřešili. Využili jsme všech pák, které byly potřeba, a tak i přes vynesení nějakých skrytých informací na světlo jsme byli propuštěni, abychom očistili naše jména od špíny, kterou nás Raamiz pokryl.
Naše další cesta vedla za město do místa, kde se měl obchodník a jeho sektáři nacházet. Po cestě jsme znovuobjevili zuboženou ženu a vzali jsme ji s sebou. Koně jsme po cestě téměř uhnali, když jsme konečně stanuli před skalním útvarem. Nečekali jsme ničeho a rozrazili dveře.
Před námi stál obchodník - čarodej a pětice zlobrů. Při pohledu na něj se zubožené ženě ze rtů vydral nelidský výkřik, protáhly se jí drápy a přes celou halu přeletěla, aby přistála na něm a začala ho do krve drásat. Náš cíl byl prostý a jednoduchý. Proletěli jsme celou síní jako bouře nenechávajíc jediného špinavého nohsleda naživu. Čistý řez. Dřív než jsme stihli odtrhnout revenantku od obchodníka, zasadila mu poslední ránu a pak pomalu s neznatelným zadostiučiněním nás odpustila na své poslední cestě k Pharasmě.
Bohyně buď jí milostiva, na věčnosti si zaslouží za zvěrstva která na ní byla na tomto světě páchána místo po tvém milosrdném boku.
Následně jsme sebrali vše, co patřilo Grand Lodgi a bez otálení jsme vyrazili do Absalomu, abychom dokázali, že není nic, co by se mohlo postavit mezi nás a úspěšné splnění mise.
Sláva desíti! Sepsal Hashirama Yamauchi