Čtyři hodiny ráno a Drendel Drenk a GrantMaster Torch v jedné místnosti mají pro nás úkol… No, to bude zábava. Když nám dávají úkoly samostatně, obvykle to bývá něco, řekněme „zajímavého“, ale společně? No, to musí být asi apokalypsa a naše malá skupinka skládající se z mé zenové maličkosti, Haširamy, Telaiy, Suriho a Vampa tomu má zabránit.
Po krátkém rozhovoru se dozvídáme, že to asi nebude nic tak hrozného, jak jsem si představoval. Samozřejmě nebezpečné, ale snad žádný pološílený démon snažící se vypustit své pekelné kamarády tady u nás v Absalomu. Přece jen, jedná se jen o to vlézt do několik tisíc let neprozkoumaného bludiště, najít „krále“ minotaurů, sebrat artefakt a zmizet se zdravou kůží.
No, zbytečné tlachání moc nemusím, tak jsme se po krátké poradě rozhodli vyrazit do stok, kde jsme měli nalézt vstup do onoho bludiště. Samozřejmě, dostat se do takového bludiště není nic jednoduchého, obzvláště když vstupní dveře mají svou vlastní inteligenci (I když po takové době trošku senilní) a chtějí po Vás vstupní heslo. Naštěstí jsou Vamp a Suri v tomhle ohledu velice vychytralí a výřeční a dokázali nám, díky Telaiynemu zjištěnému heslu, zajistit vstup do první části bludiště.
První místnost nebyla nic moc. Písčité podloží, všude samé díry v zemi a na konci chodba do další místnosti. No, hned jsme museli zjistit, co by se v těch dírách mohlo skrývat, tak jsme jednu zkusili prostě vytopit. No, na to, že na nás pak vylezla horda prašivých brouků, to nebylo nejhorší. Sice jich bylo dost, ale není lepší rozcvičky, než rozmlátit pár chitinových krunýřů.
Druhá místnost byla o poznání zajímavější, kromě vypáčených dveří na druhé straně jsme také našli police s kanupami nacpanými rozličnými orgány a na stropě přilepeného divného tvora. Vypadal docela mrtvě, tak k němu Suri vyletěl na svém dráčkovi a píchnul do něj kopím. A pak se stalo hodně věcí najednou. Ten domněle mrtvý tvor ožil, a zaútočil na nás. Spolu s ním se ze stropu vylouplo dalších 5 jeho kamarádů, a aby toho nebylo málo, tak ze země vyrazili ještě nějací brouci. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak se zprvu zdálo. Sice nás trochu pocuchali, ale nakonec to byl další fajn trénink.
Po boji jsme se rozhodli pokračovat dál, ale s tím, že nám Haširama bude krýt záda v poslední místnosti před bludištěm, mezitím co zbytek půjde pro minotaura. Dostali jsme se do první části bludiště. No, nebudu to popisovat tak obšírně, jak bych mohl, protože bychom tu strávili dalších několik hodin. Dostali jsme se přes hordu skarabů, přes hořící les, mizející lávku, nepříjemný mechovitý cosi, chodbu nabitou elektřinou až k zamčeným dveřím. Byl jsem nakonec rád, že jsme ony kanupy našli a vzali sebou, ukázalo se totiž, že to je klíč k posledním dveřím, které jsme potřebovali otevřít.
Nebo jsme si to alespoň mysleli, protože nás čekala ještě typická bludištní hádanka. Prostě taková ta místnost, aby to žádný návštěvník neměl moc jednoduché. Jednalo se o místnost s hlavolamem, která se začala zatápět vodou a hádankou, kterou jsme museli vyluštit. Naštěstí jsme to stihli včas a pokračovali jsme dál.
Poslední místnost vypadala jako dobře zařízená pracovna, v křesle před námi ležel spící minotaur a ze stropu vysel starý, senilní elf (poznámka: je zajímavé, jak s přibývajícími roky jedinec blbne) napojený na artefakt, který jsme hledali. Dali jsme se s místním obyvatelem do řeči, ze které vyplynulo, že to zde vytvořil, aby uchoval v nesmrtelnosti svou rodinu. Naneštěstí ji dostavěl pozdě a zůstal nakonec sám. Vamp používal svůj hbitý jazyk, aby elfa zabavil, mezitím, co jsme… No, nerad to říkám, ale je to tak… vyrabovali pracovnu a připravili jsme se na velice riskantní krok. Rozhodli jsme se, že vezmeme artefakt (přesýpací hodiny) a co možná nejrychleji utečeme. Díky Suriho dráčkovi, který se velice obratně vyhnul strážnému zařízení když Suri sebral hodiny, se nám podařilo zastavit útok a elf se hned na to rozpadl na prach. Nejsem odborník na magii, takže vám nepovím, co přesně se událo, nebo čím to bylo způsobeno, ale podle mě, jsme jej prostě odřízli od poslední zbytky energie, co jej držela na živu.
Zpáteční cesta už byla pohodička. Věděli jsme, o nás čeká a tak jsme prošli naprosto bez problému a vyzvedli si zaslouženou odměnu.