Sepsala Tellaia, čarodějnice z Alkenstaru
Zůčastnění: Tellaia, Ci'rion a Millus
Jsem Pathfinder, právě jsem ukončila výcvik... a nevím co dál. Je to jako když dostanete na univerzitě titul. Jste hrdí, že ho máte. Stál vás hodně úsilí, ale popravdě nevíte co s ním. Očekáváte jednu ze dvou věcí: že se o vás začnou prát, nebo že budete mít teď nějaký čas si vše rozmyslet a teprve pak se zapojíte. Čekala jsem spíš to druhé. Nějaký čas zde budu jako nováček/holka pro všechno – přines, odnes, zreviduj...
V určený den jsem vstala a vytáhla protestující Aisu z pod polštáře. Někdy si myslím, že je spíš jako moje dítě než jako můj familiár. Bylo mi řečeno: že absolutně nechápe, proč tu jsme a jestli se hodlám nechat zabít, nebo zmrzačit v doprovodu nějakých dvou individuí, tak to ať jdu laskavě sama. Vzpouzející se lišku jsem nacpala do přepravního batohu a pustila ji až v místnosti, kde jsme měli čekat na ostatní. Když přišel kapitán Adril Hestram spustil motivační řeč – „je to pro vás čest....sláva...skvělá zkušenost...peníze.“ „Peníze? Řekl peníze?“ V tu chvíli se probudila Aisa, která do té chvíle naštvaně seděla a brblala něco o senilních kašparech. Uklidnila jsem ji, že bude odměna a, pokud přežijeme, dostane své milované rybičky. S tím se spokojila a zbytek čekání si vyplňovala broukáním písničky, jejíž text obsahoval jediné slovo „rybičkýýý“.
Asi po půlhodině vstoupili do místnosti dva muži. Výraznější byl temný elf, který se představil jako Ci’rion Sardavic. Snažil se působit jako tvrdý chlap, který nemá slitování. Myslím že už v polovině mise zjistil, že taky nejsem zrovna milé stvoření. Druhý byl mnich Millus, vypadal mile a přátelsky. Upřímně jsem ale ráda, že nikdo nerozumí Aise. Její poznámka jestli „už nebo ještě“ nemá vlasy, by se asi nesetkala s nadšenou odezvou.
Náš úkol byl najít Imrizade jednu z dcer rodu Blackrock. Evidentně se začala angažovat v ne zrovna legální magii a zavřela se ve sklepení muzea, které vlastnila její rodina. Vyrazili jsme na cestu, v muzeu na nás čekal Nigel. Typický historik, zmatený jak čaroděj na návštěvě v Mana Wastes a evidentně z něčeho vyděšený. Fakt, že zmizelo 5 strážných, mu taky moc nepomáhal ke klidu. Po tom, co jsme se z něj snažili vytáhnout pár informací, nás dovedl ke dveřím kde byla naposledy viděna Imrizade. Po několikaminutovém přesvědčování že za námi opravdu nezamkne a počká za dveřmi, jsme vešli.
Před námi byla chodba a dveře vlevo a vpravo. Šli jsme napravo, v místnosti byly sochy. Myslím, že ten, kdo je dělal, měl vážné psychické problémy, já osobně bych si ani jednu do domu nedala. Při obhlížení démonů a jiných příšer nás zaujal fakt, že Milluse pozoruje jedna socha. Když jsme z ní na chvíli spustili oči, socha se pohnula směrem k nám. Nápad Milluse že se na ni zkusíme ještě jednou nedívat, jestli se zase pohne, jsme rozhodně zamítli. Ci'rion se chvíli pokoušel na ni mluvit, ale vzhledem k tomu že skončila jako hromada štěrku je jasné, že mu nechtěla odpovědět.
Socha byla ovládána temnou silou, což jsme zjistili nejen podle jejího „přátelského“ chování, ale i proto že nám po sobě nechala jednoho strážného. Evidentně ho předtím spolkla, opravdu byste ho nechtěli vidět. Snažili jsme se aby nám řekl co se stalo, ale byl úplně mimo a tak jsme ho po chvíli dohadování jestli ho vyhodit za dveře nebo vzít s sebou, vzali - jak jsem poznamenala pro případ nouze k předhození další příšeře... vzali s sebou.
V další místnosti jsme našli to, co zbylo z druhého strážného, tedy torso s utrhanýma nohama v krvavé lázni, a nějaké svitky s informacemi o jakémsi čaroději z minulosti a vytvoření portálu do Velkého Zasvětí. Za dveřmi další místnosti jsme našli třetího strážného, který byl také pod vlivem temné magie a v křečovité agonii vyzvracel nám Gibbering-Mouthera. Což mi připomíná, že jsem zapomněla poznamenat, že strážného co jsme měli s sebou musel Ci'rion zabít, neboť dotyčný neustále blábolil cosi o temnotě, jež ho volala a nebyl nám nijak moc k užitku – a vypadal děsivě – a choval se děsivě – a vyděsil moji lišku.
Po trochu nepříjemnějším boji s gibbering-moutherem na jehož konci si musel Millus chvíli zdřímnout, jsme prohledávali sklad s krabicemi. Zatím co spal jsme prošmejdili místnost sebrali co se dalo a čekali jsme, až se vzbudí. Potom jsme prošli místností, kde se spokojeně rozrůstal černý fungus křížený s živou tkání, jež obklopoval místní knihovničky a svitky pokryté vrstvami prachu, a vstoupili do nejnižšího patra celého muzea. Našli jsme tam portál z kostí zakrytý koženým závěsem a uprostřed místnosti stála kovová kostka.
Ci'rion nadšeně kostku otevřel a v ní plaval... mozek. Byl to zbytek jednoho návštěvníka, a moc si chtěl povídat. Zatím co se ti dva hádali kdo si ho pustí do hlavy jsme je předběhla v domnění, že od něj získáme nějaké informace. Výsledek byl, že se ukázalo že je to starý prasák a jediné co ho zajímalo bylo jak „kopulují elfové“... Nelíbilo se mu že jsem se neměla k odpovědi a začal se po nás sápat. Když byl na kaši, přišli jsme k portálu, odhrnuli závěs a vešli do místnosti, kde jsme našli konečně to, co jsme hledali.
Imrizade se vznášela před identickým portálem, jako byl v předchozí místnosti, tento byl ale aktivovaný. Jak jsme zjistili, snažila se vzkřísit Kubburuma, mocného čaroděje z dávných dob. Ten teď promlouval skrze ní. Zjistili jsme, že tělo Imrizade vlastně nepotřebuje a tak jsme s Ci'rionem měli skvělý plán, jak rychle ukončit celý úkol. Millus, a to opravdu netušíme proč, s naším plánem vyměnit tělo za tělo, nesouhlasil a tak začal boj. A protože tohle píšu určitě jste uhodli že jsme přežili a portál zavřeli. Sebrali jsme to, co zůstalo z Imrizade, předali ji Nigelovi, vzali si odměnu a rozešli se domů.