Hlášení ze dne 14. Desna, známé též pod jménem Kořist pro kudlanky
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách
Ci’rion - naše nová posila, vypadá to na elfa, který pravděpodobně většinu svého času strávil na Garundu(zjevem), ale spíš pochází z daleko... svéráznějších krajů jak se sami dozvídáme
Den volna. Alespoň jsme si to mysleli. Dostavili jsme se v malém počtu na slavnostní otevření Bardova tajemství, ovšem nečekali jsme, že se sem dostaví Grandmaster Torch, nečekali jsme, že se sem uchýlí kvůli nebezpečí, které mu hrozí z rukou Red Mantis assassinů a už vůbec jsme nečekali, že nás osloví jménem Pathfinder society, které mu pro dnešek propůjčilo nás jakožto řešení jeho problému. Někdo tu práci zřejmě udělat musel.
Stopa kterou po sobě zanechala atentátnice v Bardově tajemství nás zavedla pár hodin cesty od Absalomu do dávné bardské akademie umění, kterou strážila dvojice schovaných assassínů. Po krátkém boji jsme problém vyřešili a vydali jsme se k bráně, která skrývala hudební hádanku. Její rozluštění jsme nechali vykonat Ci’riona a po kratším snažení jsme vstoupili do úkrytu Red Mantisů.
Dlouhá chodba vedla k místnosti, kterou obývala jedna členka assassínů a trojice zajatců v klecích. Poté co jsme vstoupili začalo krkolomné vyjednávání se záměrem vše vyřešit jednoduše a bez zbytečného prolévání krve. Bohužel se to bez něj nakonec neobešlo, protože jeden ze zajatců, které jsme chtěli osvobodit a odvézt zpět do města se po opuštění klece změnil v assassína a začal boj. Byl krušný a notnou chvíli to vypadalo, že naše vyhlídky na vítězství jsou více než mizivé. Ovšem poté co jsem se probral z bezvědomí, do kterého jsem upadnul důsledkem příliš mnoha utržených ran mne nepřivítaly okovy a pohledy věznitelů, ale mých dvou spolubojovníků a svázané medůzy.
Následně nabralo vyjednávání jiný směr a zvýšilo na obrátkách. Vasheen Jehla, vůdce celé operace a téhle buňky se měl v průběhu tohoto večera vrátit. Začali jsme tedy nejdůležitější přípravy a poté, co jsme nalezli jed co dokáže proměnit člověka v kámen i velice příhodnou zbraň proti člověku o kterém se traduje, že je rychlejší než zvuk a v soubojích s ním se nevyplácí mrkat.
Našli jsme skrytou cestu, kterou se Red Mantisové dostávali dovnitř a vyčkávali jsme. Vasheen na sebe nedal čekat moc dlouho a ukázal se v plné parádě, dle všeho použil teleportační svitek a zjevil se přímo mezi námi a uštědřil řádnou porci ran Millusovi. Pak přišla moje odveta, kdy dříve než dozněl zvuk tasené oceli začal Vasheen pomalu kamenět od hluboké rány táhnoucí se mu od pravého boku před hrudník.
Z místa události jsme odnesly dvě důležité věci. Novopečenou sochu Red Mantiského postracha životů vlivných a nechtěných lidí a informaci, že Grandmaster Torch má ve svém okolí osobu, která na něj přímo donáší. Odporoučeli jsme se tedy zpět do Absalomu a drožkou jsme doručili náš balíček informačnímu brokerovi.
U vstupu do jeho sídla nás již očekávala nová stráž a vpustila nás dovnitř. Byli jsme vpuštěni do velkého sálu, kde po stranách stály připravené stráže, v čele seděl roztěkaný Torch a po jeho levici stála služebná se zapálenou svící. Popravdě bychom s Torchem v danou chvíli byli nejraději sami, hlavně kvůli možnosti kudly vražené do zad. Ovšem poté, co nám Ci’rion šepotem sdělil, že Torchova postava vypadá jako velice šikovně vytvořená iluze, Milluse trknul nápad a bylo třeba jednat.
Všechno se seběhlo velice rychle. Když jsme přinášeli sochu zabalenou v koberci, předstoupila před Torche jeho služebná, při pokládání sochy se Millus rychle zvednul a vrhnul po Torchovi shuriken, přičemž se Torch zvrátil a přepadnul přes sedadlo. Služebná se nejdříve zmateně rozhlédla, když před Torchem sama stanula s dlouhým rapírem připraveným k probodnutí svého pána a nevěřícně se zadívala na naší skupinku. "Fy takhy?"
Sousled událostí poté ještě nabral na obrátkách, protože se k nám chtěla vrhnout stráž složená z půlorků, zatímco jsme porcovali poslední atentátnici. Vše se rychle vysvětlilo po jejím skonu a Torch nás s díky přivítal, když jeho pravé já přišlo bočním vchodem.
Vše se vyřídilo diskrétně jak bylo třeba, kromě nás a Grandmastera Torche o operaci neměl možnost vědět nikdo. Red Mantis assassíni byli do posledního zneškodněni a zlikvidováni.
Sláva Desíti!
Více zde: http://kroniky-pathfinderu.webnode.cz/news/pathfinder-society-20b-korist-pro-kudlanky/ Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz