Účastníci:
Hashirama - lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi. Vypadá na v poho cápka, jen kdyby nebyl tak upnutý. Se zbraněma to umí a je s ním rozumná řeč.
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou, objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách.
Ci’Rion Sardavic - mé temnoelfí *já*. Jsem v Absalomu, jakožto i na povrchu již celé dva roky. Pomalu se začínám sžívat s místní kulturou a snažím se zapadnout do společnosti. Občas nastanou situace, kdy se mi to úplně nedaří. Ale já se snažím. Většinou.
Konečně! Dnes nastal můj (a taky trochu Quinnův) velký den. Den kdy otevřeme náš podnik plný rozličných uspokojení s názvem „Bardovo tajemství“.
Již po čtvrté hodině se začala z celého Absalomu sjíždět pečlivě pozvaná smetánka převlečená do nejrozličnějších kostýmů se škraboškami. K mému velkému překvapení chyběl právě Quinn, který chvilku před zahájením oznámil, že zůstává v Absalomu, protože podobné pompézní akce nejsou nic pro něj. Nu což, i tak jsem to zvládl více než úspěšně. Po slavnostním zahájení na nádvoří, kde jsem všem přítomným připomněl, že politika, bohové a jejich nesváry mají zůstat za branami podniku, jsem netrpělivé hosty pozval dovnitř. Jídlo zdarma, pití zdarma a společnice a společníci, na které se stačilo jen usmát a už si vás vedli na pokoj – to vše a mnohem více bylo k dispozici každému, kdo měl chuť.
Za pultem míchal drinky Hadge, kterého jsme nedávno osvobodili z taldorského vězení, do podzemních cel si hosty k mučidlům přivazovala Belya, kterou jsme získali z vily rodu Dralkardů a na bezpečnost dohlížel velitel strážných Randalan, donedávna hlava gangu Železných wyveren. Škoda že tu nebyl náš paladin, aby viděl má nápravná opatření v praxi.
Nu a nyní již k samotným hostům. Mezi ty nejzajímavější patřili tito:
Velis – mladá energická dáma v masce thieflinga flitrující snad s každým kdo se jí dostal do spárů. Měla tu i bratra – oba pochází z bohaté obchodnické rodiny.
Tajemná žena pocházející z Osirionu – o té jsem slyšel pouze z vyprávění od Hashiramy. Prý příbuzná Rubínového prince. Z nějakého důvodu vyjela po našem samuraji, který se ani nijak nevzpouzel. Měl jsem radost z toho, že postel v našem Růžovém pokoji „pokřtil“ právě on.
Millus – většinu večera usrkával víno v rohu místnosti a odolával neustálým náletům mých hostitutek, které sice byly pečlivě instruovány (té která ho svede, byl slíben měsíční plat jako odměna), nicméně mnich byl jako kamenná zeď. Jeho čas měl ale dnes ještě přijít.
Grandmaster Torch – vskutku velké překvapení večera. Nikdo ho nezval, přesto se zde se svým půlorčím strážcem objevili. Když jsem byl zkontrolovat u strážných jeho pozvánku, stálo na ní rozhodně zajímavé jméno. Poptám se svých zdrojů, zdali mi o něm mohou zjistit více. Ihned po proslovu za mnou přišel s tím, že se mnou potřebuje mluvit, ale odbyl jsem ho, protože jsem se musel věnovat ostatním hostům a na něj jsem si mohl udělat čas, až se zábava rozproudí.
Lady z Cheliaxu – neustále se ptala po našem Růžovém paladinovi. Vypadalo to, že mají zajímavou společnou minulost, pač mi neustále líčila, co by s ním chtěla provádět na našich mučidlech.
Když byla zábava v nejlepším, řekl jsem Torchovi, že s ním promluvím. Odebrali jsme se tedy do cely, kde nás nemohli rušit nezvaní hosté. Po nezbytných úvodních zdvořilostech chtěl přivolat svého strážce, který zůstal na chodbě hlídat, ale nikdo se neozýval. Vyběhl jsem tedy nahoru, zeptal se svého strážného a dozvěděl se, že půlork zmizel na pokoj s jednou z hostů. V Tyrkysovém pokoji jsme našli vcelku překvapivou věc – vonné tyčinky s těžkou omamnou vůní, před postelí modrý závoj a škrabošku téže barvy připomínající tekoucí vodopád a …chm…mrtvolu půlroka. Čas zavolat pana Wolfa aby ten bordel uklidil.
S poznámkou ve své hlavě, že pro tyto a další případy musíme najmout odklízeče mrtvol, jsem nechal poslat pro Hashiramu a Milluse. Při bližším prozkoumání jsme objevili na půlorkově obličeji hluboké škrábance od nehtů a kus krkavice vyříznutý zubatou zbraní. Vonné tyčinky sloužily k seslání kouzla pravdomluvnosti - někdo tedy šel po Torchovi. Hashirama jej tedy odvedl zpět do cely, kde ho následně střežil jako oko v hlavě. Strážný na chodbě popsal dívku, se kterou šel půlork na pokoj jako rozvrkočenou slečnu menšího vzrůstu. Ty v soukromé části podniku byly dvě.
Nejprve jsme objevili Velis, která relaxovala v lázni. Milus se chopil iniciativy a na její vyzvání se k ní připojil do vody. Jistěže to bylo z důvodu vyšetřování – Millus jí prohlédl *velice* důkladně rozličná místa na kterých mohly ulpět stopy krve (a skutečně objevil lysinku po vytržených vlasech na týlu). Mezitím jsem stál opřený o dřevěnou stěnu, Millusovo počínání sledoval a zjistil, že to není zrovna jeho srdce, co měl v tom okamžiku z kamene.
Nechal jsem je tedy být a vydal se po stopách druhé ženštiny. Ta si užívala s Velisiným bratrem v sousedním pokoji a mě nezbývalo nic jiného než se přidat. Vím, ohromná oběť, ale někdo z nich musel sundat oblečení a prozkoumat ho, jestli mi potřebuje něco důležitého říci. S Velis se prý ovládl a nic nebylo, ale pověděl mi o té lysince na hlavě. Když jsme stejné vlasy našli v záhybech půlorkově křečovitě sevřené ruce, bylo jasné, kdo je náš vrah.
Millus otevřel dveře do lázně, kde se Velis oblékala a pod záminkou gentlemanské pomoci jí neméně gentlemansky poslal omračující ranou do sanice k zemi. V jejím kostýmu thieflinga jsme našli zubatou dýku, kterou zamaskovala jako kus ocásku. Štěstí že pro tyto případy máme speciální místnost a milá ženština se probudila rovnou na mučidlech. Mezitím jí stačil opadat make-up o tloušťce omítky kterým byla nalíčena. Nakonec se ukázalo, že s vražedkyní je vcelku rozumná domluva a vše půjde i bez mučidel. Padlo několik dobrých argumentů z jedné i druhé strany a výsledkem toho byla informace, že si na Torche najal vrahy patrně někdo z Decemvirátu, protože začal být (znovu) až nepříjemně vlezlý. Odměna pro vraha měla být 5000 zlatých. Samotná Valia nám za slib svobody řekla, že je ve městě pět vrahů stejných jako ona, kteří Torche hledají a že nemá žádný důvod vyzradit svému veliteli o tom, co se zde událo, protože by ji za neschopnost zabil. Taktéž nám prozradila, že základna Red mantisů se ukrývá ve staré bardí akademii ani ne hodinu cesty z města. Ještě před tím než jsme s Hashiramou a Millusem usvědčenou vražedkyni propustili, dala nám medailon, pomocí kterého je možné ji přivolat, když bude třeba.
Uff, to vypadá na dlouhou noc. Zabalili jsme si věci, předali Hadgeovi podnik na zbytek večera a vydali se cestou do akademie. Torch zůstal s Belyou v našem bezpečném vězení. Těsně před akademií jsme narazili na dalšího Torchova půlorka (kde je kruci bere, on ty hnusáky snad přitahuje…) s tím, že už několik hodin sleduje vstup do akademie. Pověděl nám o základně vrahů a jejich veliteli Vasheenovi Jehle, který je na misi ve městě. Vydali jsme se tedy cestou do vodopádu, za kterým se měla základna nacházet. Když jsme se přiblížili k bráně, očaroval jeden ze skrytých mantisů Milluse a přivábil ho ke vchodu. Pak na něj seskočili z římsy nad vodopádem dva vrahové a v letu ho zubatou šavlí rozpárali přes celá záda. Když o chvilku později padl torchův půlork k zemi nařezaný na úhledné plátky, bylo nám ouvej. Poté se ale Hashiramovi povedlo jedné z kobylek odpálit hlavu katanou a druhá klesla na zem účinky mého drowího jedu. Millus naštěstí žil, i když mu mnoho nezbývalo. Vrahův výslech ale příliš informací nepřinesl (vyloupl jsem mu dýkou čéšku, ale netvářil se příliš zaujatě) a když se začal rozplývat v rudou mlhu, vyzvali mě mí dva druhové k tomu, abych mu rozpáral hrdlo. Nikdy bych nevěřil tomu, že to po mě moji kolegové budou chtít – vždyť ještě nedávno mě odsuzovali za to, že jsem jiného vyslýchaného zabil.
Vstup do akademie byl blokovaný kamennou stěnou. Ve stěně byly vyryty kamenné skulptury ve tvaru lidských obličejů, jež bylo potřeba zatlačit dle melodie, která se ozývala po zahrání na flétnu zapuštěné do skály. Tuto hádanku jsme během několika minut vyřešili a brána do základny Red mantisů se nám otevřela… ///pokračování příště///