Hlášení ze dne 12. Pharasta, známé též pod jménem Princ Augustánský.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Aarin - paladin Shelyn, vskutku zásadový člověk, obdivující umění, není však žádnou květinkou, již několikrát dokázal, že s jeho kůsou je třeba počítat.
Quinn - blíže známý jako hobití agent, nesčetných kvalit, ještě jsem neměl to štěstí jej poznat osobněji, ovšem v družince si získal pověst schopného člověka, možná však příliš rýpavého
Ci’rion - naše nová posila, vypadá to na elfa, který pravděpodobně většinu svého času strávil na Garundu(zjevem), ale spíš pochází z daleko... svéráznějších krajů jak se sami dozvídáme
Neuplynulo moc času od chvíle, kdy jsme se vrátili z Taldoru a již jsme se na cestu měli vydat znova. Úkol z pera Drandla Drenga, avšak v kompetenci Andoranského města Augustana a jejich pobočky pathfinderů. Více jsme se měli dozvědět až na místě. Netrvalo dlouho a byli jsme znova na moři. Cesta byla poklidná, až podivně poklidná.
Když jsme dorazili do Augustany zamířili jsme rovnou do sídla pathfinderů, kde nás již očekávala zdejší ventrue kapitánka Alissa Moldresarva. Ta nás seznámila se zdejší už drobet ožehavější situací. Včerejšího večera jim na dveře zabušil člověk, co se prokázal wayfinderem, jistě již drobet zašlým, ale stále platným a dožadoval se pomoci. Poté, co jej vzali mezi sebe ukázalo se, že se považuje za prince Augustánského, potomka Imperátora, který tu byl již dávno svržen. Kdyby šlo jen o to, zřejmě bychom jej poslali do sanatoria, ovšem oháněl se armádou feyů, která je připravená chránit jeho zájmy. Právě to bylo stimulantem pro jiný směr vyjednávání.
Když jsme se s "jeho výsostí" Gandros Princ Augustanský setkali, nedozvěděli jsme se prakticky nic nového. Jen to, že se posledních několik let skrýval v kanálech a žil zde společně se svým otcem, včerejšího dne jej přepadli red mantis assassíni a on jim utekl ven a stihnul se před nimi schovat právě zde.
Všeho všudy jsme z něj nic kloudnějšího nedostali, zmínka ventrue kapitánky o zdejším gangu stříbrných Wywern taky ničemu moc nepomohla. Začali jsme tedy pátrat.
Začali jsme hezky zčerstva na místě, odkud se včerejšího dne vynořil z kanálů Gandros. Na místě, krom smradu z ryb, jsme našli rádoby squat pro pár lidí a útržek z bílého roucha. Shodou okolností se prakticky naproti v chrámu Abadara kněží promenádovali ve stejných oděvech. Přesně tam dnešního rána také Aarin s Quinnem obstarali mapu zdejší kanalizace. Rozhodli jsme se vyčkávat a promarnit trochu toho času na schodech do chrámu. Ci’rion při dlouhé chvíli začal vyprávět zážitky ze svých cest.
Bílé roucho na sebe nedalo dlouho čekat a od místa, odkud jsme přišli ke chrámu se mihla osoba přesně v tom oblečení, také měla navlečenou bílou masku přes tvář. Dali jsme se do pronásledování a byli jsme schopní za ním běžet až do místa, kde byl vstup do podzemních stok. Zřejmě jsme neměli na výběr a do zdejších kanálů bychom se měli vydat tak jako tak. Budiž.
Po krátkém úseku cesty jsme narazili na skupinku stříbrných Wywern s alchymistickou vývařovnou. Chtěli po nás mýtné. Po krátké argumentaci se začalo střílet (ani netuším proč) a po chvilce rozbroj skončil posledním polomrtvým lapkou, který se se strachem vzdal. Dostali jsme z něj pár důležitých věcí, včetně "alchymistické kuchařky". Svázali jsme jej a nechali na místě svému osudu, dokud se nevrátíme a nedoručíme jej spravedlnosti.
Pokračovali jsme hlouběji do stok a dorazili na rozcestí, přičemž rovně ukazoval znak s bílou maskou. Náš podezřelý číslo jedna. Směrem doprava měla být místa těžko přístupná a neprobádaná. Ci’rion se ujal práce průzkumníka, zatímco my jsme zamířili směrem k bílé masce.
Došli jsme ke kryptě, která dle všeho nebyla zapečetěná ani zdaleka. Po chvíli vyjednávání se mi podařilo přimět člověka, co to celé vede k otevření dveří. Byl to kněží v bílé masce a bílém rouše. Podle všeho se tu už delší dobu staral o lidi kteří měli problém se udržet na svých vlastních nohou. Ovšem dával jim zabrat gang Wywern, který jejich skrýš co týden stahuje o výpalné. Dohodli jsme se, že jim pomůžeme, pokud oni pomohou nám a dají nám informace o ubytovacím prostoru Gandrose, kterého dle všeho osoba v bílém znala.
Ci’rion se vrátil chvíli poté, co jsme se chtěli vydat jej hledat, seznámili jsme jej se situací a on nás s tím, že místo, kde přebývají Wywerny je prakticky prázdné a pravděpodobně míří přímo sem. Quinn a Ci’rion zapasťovali příchodovou cestu a zbytek času do příchodu gangu jsme strávili vyčkáváním.
Souboj byl krátký a popravdě docela smutný. Z invazivní čtveřice zůstal venku jeden a další tři jsme za ním expresně odporoučeli. Následovala cesta do srdce stok, společeně s naším průvodcem, pánem v bílé masce.
V místě, kde měly Wywerny "sídlo" už po nich nebylo ani stop, krom několika mrtvých. Zato se tu potulovala divná stvoření, celkem tři démoni, zjevně otrávení svou holou existencí. Bylo s nimi tuhé počínání a popravdě jsme měli co dělat, ale udolali jsme je. Muž v bílé masce byl ale těžce raněn a zranění podlehl dříve než Quinn doběhnul s dvojicí Abadarových kněží, co by mu byli schopní pomoct. Byla to smutná a zbytečná ztráta, ale odvaha a čest tohoto muže nebudou zapomenuty.
Následně jsme našli divný otvor, který dle všeho šel otevřít akorát nějakou divnou substancí, alchymistického původu. To si vzal na starosti Quinn a po dlouhé době se mu to i povedlo. Když jsme následně pomocí substance otevřeli otvor, naskytnul se pohled na místnost obrostlou houbami (zřejmě halucinogenními), pochybný trůn na němž seděly špatně zachovalé ostatky starého člověka a jeho deník - alchymisty od dvora. V tu chvíli bylo vše již křišťálově jasné.
Donesli jsme naše nově nalezené poznatky ventrue kapitánce, společně s oznámením ukončení působnosti stříbrných Wywern. Řekl bych, že se na krátkou dobu Augustáně pomyslně uleví. Mise byla zdařile splněna.
Sláva Desíti!