Přítomní: Millus, Quin, Hashirama, Ci’Rion, Arin,
Jak to tak vypadá, tak naše skupinka „nepostradatelných“ se už hodí i na řešení průserů Decemvirátu. Ne že by mi to přímo vadilo, ale začínám se obávat, že začínáme sbírat informace o ostatních až příliš rychle a brzy se může stát, že se jako nepohodlní svědci ztratíme někde na moři. Ale abych začal od začátku:
Přišel nám všem vzkaz, abychom se urychleně dostavili k Drendle Drengovi v naléháve záležitosti týkající se Decemvirátu. Poté, co jsme se všichni dostavili (jak jsem pochopil, máme nového člena Ci’Riona) nám Drendle oznámil, co se stalo. Musím říct, že jsem opravdu nečekal, že si Decemvirát nechá ukrást zařízení, které je schopné špehovat i je samotné, a ještě méně bych čekal, že se se stopa tohoto artefaktu nachází ve vězení. Naneštěstí obě dvě výše zmíněné věci se opravdu staly a my se tak ocitli v situaci, kdy se jdeme vloupat do vězení Porthmos.
Po krátké přípravě jsme se vydali na dvoutýdenní plavbu k našemu cíli a rozmýšleli jsme, co budeme dělat. Když jsme připluli, řekli jsme si, že prostě půjdeme hlavním vchodem. Přece jen, proč to nezkusit. U vchodu jsme narazili na sečtělou Gargoilu, která se nechávala uplatit knihami. Ještě že nás Drendle připravil na tuto možnost a dal nám tu svou knihu na úplatek. Po krátké domluvě a obhlídce nádvoří vězení dostali před skrytý boční vchod přímo doprostřed vězení.
Ta tajná chodba rozhodně nebyla nic moc, a potom, co nám v chodbě odpadlo na hodinu pár lidí kvůli nějakým divným houbám, co rostly po stěnách, jsem proklínal toho neřáda Hadge, který ukradl tu magickou sledovací věc. Jen jsme vyšli s chodby a narazili jsme na první obyvatele vězení. Jednalo se o partičku gnollů, které vedl jistý hobit Rivak Redburn. Nejdřív jsme měli problém se s ním dohodnout, dokut Hashirama nezmínil, že je kovář. V tu chvíli Rivak otočil o sto osmdesát stupňů a za příslib Hashiramovi pomoci se nám podařilo vyjednat spolupráci. Během příprav na potenciální boj jsme se dozvěděli dost zajímavých informací o místních poměrech, o rozložení zdejších cel a gangů i potenciálních potížích, které bychom mohli mít. Po pečlivém uvážení jsme se s Hobitem a jeho bandou rozhodli spojit naše síly, abychom dosáhli svých cílů. My získat Hadge ze spáru barbarky Enga Invaglag a gnollové aby získali chvíli klid a bezpečí.
Vydali jsme se pro našeho zloděje. Od gnollího území jsme měli možnost jít buď přes bojechtivé trpaslíky, přes Hell (jak už jméno napovídá, nejednalo se o nic příjemného) nebo přes oblast ovládanou jedním z nejstarších místních obyvatel, Roknou. Za příslib pomoci v pátrání po zlodějích proviantu jsme od něj získali volný průchod přímo k Engze a jejímu vězni Hadgeovi. Opatrně jsme se připlížili k nepřátelskému území a vtrhli jsme dovnitř. Mezitím, co se gnollové zabavili vězně v prvním patře, my se vydali po schodech nahoru pro našeho vězně.
Tam na nás čekala Enga, tři její společníci a svázaný Hadge. Po velmi krátkém a neúspěšném jednání jsme se pustili do boje. Enga nebyla zrovna nejlehčí soupeř, se kterým jsme se setkali, ale po krátké chvíli jsme ji dokázali porazit. Čekal nás opravdu šok, když jsme zjistili, že Enga Invaglag byla Pathfinder, ale co se stalo, stalo se. Získali jsme Hadge a vyvstala před námi otázka. Jak se sakra dostaneme ven? Naštěstí to za nás vyřešili ostatní vězni, kteří se začali v Hellu bít hlava nehlava a stráže tak měli spoustu jiných věcí na starost, než hlídat menší skupinku které jim utíká. S Hadgem jsme šli do jeho tajné skrýše a získali jsme hledaný artefakt. Teď už nás čekala pouze cesta domů…