Účastníci: Hashirama - lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi. Vypadá na v poho cápka, jen kdyby nebyl tak upnutý. Se zbraněma to umí a je s nim rozumná řeč. Tysuri - gnómský vyvolavač a malý podrazák. Nemám rád gnómy – jsou z nich špatní otroci a při nejbližší příležitosti vám utečou. Ale jak tak pozoruji jeho schopnosti, je jeho život věcí, která se brzy vyřeší sama.
Allen - skvělá lučistnice. Sice málomluvná, ale v souboji velmi schopná.
Vamp - klerik Toraga a hlavní provianťák družiny. Pokud se někdy ocitnete na poušti a budete trpět nedostatkem vody, neseženete povolanější osobu. Tento „hodný“ klerik také disponuje jakýmsi symbiontem, krví sající pijavicí. A to se o nás drowech říká, že máme divné mazlíčky.
Ci’rion Sardavic - mé elfí *já*. Jsem v Absalonu, jakožto i na povrchu již celé dva roky. Pomalu se začínám sžívat s místní kulturou a snažím se zapadnout do společnosti. Občas nastanou situace, kdy se mi to úplně nedaří. Ale já se snažím. Většinou.
Adril Hestram, venture-captain naší společnosti si mě toho rána zavolal do své pracovny s tím, že je načase, abych se po nemilé příhodě, jež s definitivní platností *vyřešila* moji bývalou skupinu přidal opět k nějaké další. Po několika minutách čekání dorazili a já se jim mohl mojí lámanou obecštinou představit. Ze zadaného úkolu vyplynulo, že je pohřešován jistý Andrax d’Aponte, alchymista Pathfinderů, který před časem navštívil Osirion, kde v hrobkách zkoumal prastaré artefakty. Vzhledem k tomu, že tam prožíral pathfindeří peníze, bylo nám nakázáno, abychom získali jeho deník, do kterého si psal veškeré své poznámky. A to tak, že jakýmkoli způsobem. Usídlil se ve Flint Tower, kousek cesty od městských hradeb.
Po dvou a půl hodinách jsme dorazili k opevněné věži s padacím mostem. Celá stavba zažila daleko lepší časy. Na padacím mostě bylo rozestavěno šest až příliš realistických soch. Z hradeb se vyklonil jakýsi geroj, který se představil jako Sefu – prý tělesný strážce alchymisty. Na naši žádost o rozhovor s alchymistou odvětil, že ten si nepřeje být rušen a ať táhneme. Samozřejmě, že si nikdo z nás nenechá poroučet od tak ubohé existence, jakou byl tento válečník. Po krátké slovní výměně na nás poslal alchymistovy strážné slepice. Souboj byl až smutně jednostranný a tak jsme mohli vstoupit již do samotné strážní věže. Jo a u brány jsme objevili rostlinu zvanou Assasin wine. Ne že by to bylo zajímavé, ale pro pointu celé této zprávy to má esenciální význam.
Na nádvoří věže jsme byli svědky divadla, které nám předvedly mechanizované dřevěné figuríny stylizované do různých postav. Po choreografické stránce ubohá záležitost, nicméně ukázala nám, že alchymista, který pozřel víno, se stal andělem. Chm.
Poté nás napadli alchymistovi otroci a nějaké dřevěné figurýny. Krátký masakr. Jediné co stojí za zmínku je eliminace jednoho z otroků pomocí klerikovy pijavice. Ukázalo, se že dotyčný je pouze omráčený a tak došlo na moji oblíbenou věc – výslech. Otrok mi sdělil, že je ve skutečnosti alchymistovým pomocníkem a jeho mistr je na smrt nemocný (nějaký moribundus, který chytil v hrobce v Osirionu, brr). Neměl toho již co více říci a tak jsem mu bodl dýku do oka. Nestrpím, aby po světě pobíhali otroci, kteří proti drowovi pozvedli zbraň - ještě by si na to zvykli. Vamp sice říkal cosi o tom, že byl bezbranný a nikomu by již neublížil, ale věřte člověku, který si chová vlastního symbionta…
V hlavní věži jsme našli alchymistu páchajícího rituál. Vcelku koukal, když jsem mu svým recitálem zpřetrhal magické předivo jeho kouzla, ale dostal tak možnost nám ozřejmit, o co se pokouší. Vyplynulo, že se pomocí zvláštního vína snaží oprostit sám sebe od materiální schránky existence (jelikož se mu nedaří s nemocí bojovat) a stát se andělem. Jako vážně? Měl jsem sice sklony mu v tom zabránit a doporučit mu raději svěrací kazajku, ale mí kolegové byli pro, nechat ho rituál dokončit. Ani jsem se nehádal – potřebujeme jen deník, nikoli živého alchymistu.
Rituál proběhl, zablesklo se a *cosi*, nějaké zářící světlo vyletělo dveřmi. No jo, třeba je stařeček už na svém šťastném místečku. Nebo není. Celá věž se najednou otřásla. Popadli jsme deník a vyběhli ven. Po nádvoří se plazilo obživlé, překvapivě inteligentní Assasin wine a v jeho středu kostra, která jím byla zcela obmotána. Nebylo cesty zpět, věž se hroutila, nezbývalo než bojovat. Víno plácalo a škrtilo, Hashirama sekal, Allen střílela, Vamp léčil a já od každého trochu. Tysuri se nejdříve snažil utéci a prosekat si cestu ven skrze stonky vína, které prorostlo branou, ale když viděl, že my ostatní bojujeme, vrátil se. Víno ho dvakrát plesklo šlahounem a gnóm zůstal ležet na zemi s nezdravě zkroucenou hlavou.
Vyběhli jsme před téměř zborcenou věž, kde jsme se snažili popadnout dech. V jedné ze soch jsme již dříve rozpoznali zbytkové množství života a Vamp trval na tom, že nešťastnému lovci pomůže, za což si sliboval, že mu bude otročit v jeho krámku. Nu což, každý máme své malé radosti. Po cestě zpět nás přepadl již zmíněný „strážce“ Sefu, který byl ve skutečnosti špehem Aspiského konsorcia. Byl u alchymisty v utajení a snažil zcizit jeho deník. Ten jsme nyní měli my a on nás chtěl připravit jak o něj, tak i o naše životy. Hashirama se ale prokázal odznakem Aspiského kosorcia s tím, že jej tato organizace poslala pro deník. Milý Sefu dokonalé lsti uvěřil a s kletbami na jazyku nás opustil.
Deník jsme odevzdali Adrilu Hestramovi, ťuhýka Tysuriho jeho frakci na vzkříšení a rozešli se každý po svém.