Hlášení ze dne 20. Calistra, známé též pod jménem Krev v sídle Dralkardarů.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Quinn - blíže známý jako hobití agent, nesčetných kvalit, ještě jsem neměl to štěstí jej poznat osobněji, ovšem v družince si získal pověst schopného člověka, možná však příliš rýpavého
Ci’rion - naše nová posila, vypadá to na elfa, který pravděpodobně většinu svého času strávil na Garundu(zjevem), ale spíš pochází z daleko... svéráznějších krajů jak se sami dozvídáme Dnešního dne jsme měli úkol vskutku kuriózní.
Starý ventrue kapitán, chystající se na odpočinek, jistý Juberto Savarre, nám zadal za úkol v jeho novém sídle strávit noc. Problémem je to, že to vypadá jako ukázková práce pro skupinu vymítačů ďábla. Sídlo bylo asi rok zpátky vypáleno a majitelé beze stopy zmizeli. Vydali jsme se tedy do Augustany. Na místě jsme si zajistili dva pozorovatele a vyzvěděli něco málo od obyvatel, od zpráv o mizení dobytka po mizející děti. Vydali jsme se tedy do jámy lvové. Dralkardarské panství se nacházelo na kopci nad Augustanou, jedná se o velké místo spojené s vinicemi, které ovšem po roce bez péče prakticky zvlčely. Na místo jsme dorazili chvíli před soumrakem, čili v čase kdy začínají všechny strašidelné příběhy, a tak jsme se dali do práce. Nejdříve jsme šli prověřit zadní část sídla, tedy zahradu zarostlou plevelem. Po chvilce bádání jsme nalezli studnu s velice divným nátěrem - krví. Spustili jsme dolů Quinna, aby obhlédnul situaci, ovšem na jeho nervy bylo příliš, když se jeho nohou dotkla kostlivá ruka vyčuhující z vodě ve studni. Vytáhli jsme jej nahoru i s jeho úlovkem a dali se do rybaření. Po chvíli námahy jsem nahoru vytáhnul torzo, které zřejmě zaživa patřilo malé dívence.
Takže jsme našli první část skládačky. Následně jsme se začali rozhlížet dále po zahradě. Já jsem si stihnul všimnout pohybu plešaté osoby přímo v sídle, zatímco Ci’rion našel zarostlou klec v níž asi bylo něco víc než jen plevel. O tom jsme se přesvědčili poté, co vystřelil dovnitř a ticho noci rozříznul nelidský výkřik. Souboj s obludností trval jen chvíli, vargouille padla rychle. Následně jsem prosekal cestu dovnitř místnosti, kde jsme našli zbytek malého plyšového medvídka. V tu chvíli, kdy jej Quinn sebral ze země se před ním zjevila malá holčička s liščí hlavou a tělem dívky. Natáhla se po plyšákovi, Quinn jej pustil a holčička zmizela. Takže na těch báchorkách bylo zjevně něco pravdy. Poté jsme se dali do prozkoumávání domu. Hlavní vstup byl podle všeho střežen kouzlem, zadní zase nám příliš blízce známou popínavou révou, a tak jsme dovnitř vklouzli oknem. Vevnitř na nás znova čekal duch dívky s liščí hlavou. Chtěla si hrát, a tak začala kreslit po podlaze. Jakmile dílo završila zase zmizela. Sídlo jako takové vypadalo prázdně, ovšem po probádání dvou místností se nám zdálo plné víc než dost.
Korespondence skupiny lapků kterou jsme zde našli byla důkazem, že tu jistě straší stejně jako jsou ztrácející se děti dílem banditů. V kuřárně, kde jsme našli poslední dílek skládačky, který nás usvědčil v tom, že by zde měli být jen dva na hlídce se objevila první hráčka - Belya. Po krátkém handrkování a velice nečestném vyhrožování jsme se dostali do pozice ze které nebylo východu. Šermířka mne sice stihla bolestivě zasáhnout, ovšem iaido tnutí a následné omráčení z mých rukou se zdálo být účinnější a žena padla na zem. Lapka co jí stál za zády padnul k zemi a začal chrápat. Po chvíli výslechu ženy se objevila další figurka, mág, kterému tahle Belya byla nadevše drahá a snažil se o to, aby s ní mohl uprchnout. Když jsme je oba postavili před nezvratné důkazy toho, co se tady kolem dělo nezbylo jim nic jiného než spolupracovat proti Niccovi, který skupinu vedl a chtěl na Augustanu vypustit skupinu vargouillilí a dnešního večera šel město zbavit schopného šerifa.
Dali jsme se do prohledávání zbytku domu, kdy jsme našli další indicie vedoucí ke skupince lapků, ovšem také šachy, které se hýbaly samy od sebe. V posledních tazích již hra postrádala svoji logiku. Poté co Ci´irion posledním tahem vyrazil krále z hrací plochy se všechny figurky seskládaly do nápisu; Pomoz nám. Následně po otázce se jak zjevila až příliš jednoduchá odpověď. Studna. Následně se ze střechy ozval křik a Quinn, který vypadal již od začátku návštěvy docela vyděšený pomalu nahlédnul poklopem nahoru na střechu, následně rychlostí blesku poklop zabouchnul a zavěsil se křečovitě za madlo. Křík ze střechy následovalo bušení na poklop, které po chvíli společně s křekem odeznělo v dusavých krocích pryč. Když jsme se následně na střechu vydali, zbyla zde pouze nám známá holčička éterického vzezření. Pochopili jsme, že čeká na poslední úkony potřebné k osvobození její duše od tohoto místa. A tak začali poslední přípravy.
Ohledali jsme střechu, našli hnízdo prvních vargouillilí a ty zničili. Následně jsme se připravili na návrat Nicca. Místo, které jsme si vybrali pro souboj byla vstupní aula. Souboj i přez naši nespornou výhodu momentu překvapení byl neskutečně tuhý, ovšem na konci jsme byli vítězem my a z rebelantského čaroděje bylo žrádlo pro červy. Nastal čas odpoutat duchy od tohoto bohem zapomenutého místa. Všichni viníci incidentu ve zdejších zdech byli předáni éterické spravedlnosti, která provedla svůj ortel rychle a nemilosrdně. Následně jsme navrátili šerifa Augustany jeho městu a odjeli jsme zpravit ventrue kapitána chystajícího se na odpočinek, že jeho sídlo je již připraveno. Sláva Desíti! Sepsal Hashirama Yamauchi