Jen co jsem se konečně zbavil všeho toho pudru a volánků z Oppary a přestal se chlámat myšlence na žoldačku cukající se jako ryba na háčku, vrátili jsme se všichni konečně zpět do Absalomu. Byl už večer a v přístavu to žilo více v hospodách a putykách, než na ulicích. I my jsme z nějakého důvodu k jednomu z těhle podniků zabloudili. Hospoda u mola zvaná Druhá šance, z níž nám skrze dveře vyrazili pod nohy někoho, kdo ji zjevně nedostal. Představil se, ale já bych mu neřekl jinak než Zpackoň Prachočmuch řečený Lihosaj. Bohužel jsme s ním zapředli v delší rozhovor a jen co z něho vypadlo že je až po krk v dluzích, nehádáte špatně, strčili jsme mu jen tak peníze, které dlužil nějakému pohůnkovi uvnitř. Bídák tak dluhy zaplatil a obratem si koupil další dávku. Nos do toho strčil ještě hlouběji náš monk, dle mého proto že mu ho nelámou dost často. Pozitivní věc na tom byla ta, že jsem mohl čekat venku a s těmi rozumějšími se krčit za oknem a pochechtávat se až do chvíle kdy někdo dovnitř zavolal: „Šťára!“. Mumraj to divadlo zdárně ukončil. Zpackoně jsme nechali ležet s pěnou u huby před hospodou. Zbytek té drogy jsem si prozřetelně schoval na lepší časy.
Naše další kroky nás zavedly za ventrue kapitánkou neváhající zneužít mé dětské naivity a ochoty pomoci bližnímu svému. Ta proklatá varisianka div neohrnovala nos, když jsme ji vyprávěli o úspěchu naší mise a víte co? Naložila nám další hrst svých problémů. Ve městě se ztratila Lady Anilah Salhar, žena chelišského ambasadora Dremdhet Salhara. Nechci si představit co by bylo, kdybychom ji včas nenašli. Měl bych to na talíři celé měsíce! Jednalo se bezesporu o černý trh s nelegálními otroky. První stopa nás zavedla zpět do Druhé šance. Zpackoně jsme tam naštěstí už nenašli, zato jsme si podali překupníka od něhož nakupoval drogy. Zpráskali jsme jeho ochranku a jeho obrali o všechno co se blýskalo a mělo jakoukoli cenu. Díky tomu jsme se dozvěděli že obchodník s drogou, Fredrik, měl co dočinění s únosem Lady Anilah Salhar pro obchodníka s otroky Pardua Pildapushe. Jeho obchod se nalézal v Otrockých Jámách Absalomu. Divil jsem se, jak ochotně se někteří chtěli vydávat za mého otroka. Dobré časy… Dovnitř jsme se s malým úplatkem Hashirami pro stráže.
Uvnitř čtvrti jednomu snadno přecházely oči úžasem! Všude klece s otroky, zvuky bolestného naříkání, mřížoví bylo i na zemi a myslím si, že to celé muselo mít alespoň tři patra pod zem, kam se vršili otroci jeden přes druhého a když jsme šli po těch mřížích a nějaký otrok co se za ně držel nedával pozor tak to udělalo takové: „Křup!“. Dobré časy…
Dalším krokem bylo najít obchod výše zmiňovaného obchodníka. To nebyl takový problém. Na zamčených dveřích byl nápis, že má zavřeno. Hashirama měl dost rasistickou poznámku mím směrem. Zámek šel snadno. Obchodník uvnitř byl dost překvapený naším vpádem dovnitř. Musel jsem mu vysvětlit, že mám velký zájem s ním obchodovat. Po troše tajnůstkaření jsme si plácli a já mu musel i podepsat něco co se na světlo světa nikdy nedostalo. Hlavně proto, že ho zase zpráskali na hromadu, což se v naší skupině stává folklorní záležitostí. Prohledali jsme jeho stůl, záznamy, pracovnu, prostě každou píď toho domku. Nejdůležitější z toho všeho byla vizitka s názvem lodi.
Do obchodníčka jsme obrátili trochu pančovaného vína a pokračovali dále do přístavu. Loď nazývaná Bez Návratu se právě nakládala partou zakrslých budižkničemů nemajících s mou rasou vůbec nic společného. Nejen že s nimi nebyla žádná rozumná řeč a zatloukali co jen mohli, ale nakonec nás ještě napadli! Namočil jsem se kvůli nim! Tradičně jsme se na loď museli probít. Oproti tvrzení těch malých krys byl kapitán celou dobu na palubě i se svými dvoumi konkubínami, což je ještě dnes velice otřesná představa. Ohromný uslintaný gnoll se na nás vrhnul jako smyslů zbavený a přestal sebou cukat až v kaluži vlastní krve. Pozitivní na tom bylo to, že jsme Lady Anilah Salhar našli živou, zdravou a tak, jak ji Asmodeus stvořil. Ostatní začali jako vzteklí šmejdit po lodi, já osvobodil a odvedl zbytek otroků a nakonec dorazila i městská stráž. Stihli jsme si ještě div nevyškrábat oči při prohledávání kapitánovi kajuty, ale důležité je, že jsme všechny zachránili a ukázali se v Absalomu v né tak krvavém světle jako obvykle.
Více zde: http://kroniky-pathfinderu.webnode.cz/news/pathfinder-society-12-otrocke-jamy-absalomu/