Hlášení ze dne 17. Rova, též známé pod jménem Mezi živými.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Tysuri - blíže známý jako gnómský vyvolávač, pocházející z dalekého Tianu, přátelský tvoreček, který pokud není užitečný sám, tak je užitečným jeho dráček.
Rondar - blíže známý jako jeden z nejmladších sourozenců jisté bohaté absolomské rodiny. Užitečný zejména v situacích kdy není potřeba přehled situace
Quinn - blíže známý jako hobití agent, nesčetných kvalit, ještě jsem neměl to štěstí jej poznat osobněji, ovšem v družince si získal pověst schopného člověka, možná však příliš rýpavého
Zadání úkolu Elizou Petulengro předcházela dlouhá souhra událostí. Prakticky shodou okolností jsme ji našli stát v absalomském přístavišti, kde čekala snad na zázrak, ale dost dobře ne na nás. Dostali jsme za úkol prohlédnout bývalý chrám Arodena, operu v Opaře, z důvodů záhadného zmizení Bodriggana Wutherse. V záležitosti varisianské ventrue kapitánky jsme se nalodili na galéru plující směr Taldor - Opara. Podrobnosti ohledně úkolu svěřila Quinnovi v dopise, který jsme si v klidu mohli přečíst na palubě.
Celá cesta se prakticky obešla bez většch incidentů(pokud pomineme taldořana, který se pokusil zabít Quinnova služebníka a za přizvukování kapitána skončil na večeři se žraloky), a tak jsme po třech dnech na vodě vylodili v Opaře, městě náležícím módě a kulturnímu baroku. Quinnův sluha byl vyslán do opery, aby nám vyzískal vstupenky na představení, kterého jsme se měli jako přihlížející účastnit. Na tržišti jsme nakoupili potřebné propriety a na večer jsme se vydali na očekávanou společenskou událost.
Opeře předcházel malý banket plný společenských celebrit v čele s konzulem Hustavanem. Nestalo se na něm nic zajimavé, krom drobného faux pas. Opera začala necelé půl hodiny po zpřístupnění budovy, a tak jsme se usadili a jali jsme se si užívat pazvuky znějící z podia. Přesně tak již v tu chvíli nám bylo jasné, že něco nesedí, protože to vypadalo, že herci nejen že pouze dělají jakože zpívají, ale očividně ani neví co by měli dělat na jevišti. Toto utrpení trvalo až do vrcholící pasáže, kdy s posledním nápěvem "herečky" se ozval výkřik, všechna světla zhasla a nastalo peklo.
Z jeviště a postraních vstupů ze scény byly po hřmotném příkazu zyphova akolyty vypuštěny oživlé zombie. Jakmile se sál vyčistil od civilistů měli jsme volné pole působnosti a boj netrval ani minutu než klerik nečistého boha padnul k zemi. Nalezli jsme u něj dopis, který označoval jako hlavouna tohoto spiknutí jistého kněze Bustraniho.
Následně jsme odešli vyčistit operu od smetí. V další místnosti jsme našli nejen trojici zombií, ale i zdejšího konzula, který se v záchvatu vděčnosti označil za osobu nejdůležitější, která stůj co stůj musí přežít. Nu bylo mu dáno.
V místnosti, která sloužila jako vstup pro herce, na nás čekala trojice zbojníků v čele s celkem zkušenou šermířkou. Boj byl dlouhý a urputný, ale nakonec jsme je přece jenom zpacifikovali. Dva nehumánně, avšak šermířka odpadla v mdlobách, takže jsme ji následně mohli vyzpovídat, co má všechno tohle znamenat. Vůdce jejich kultu se měl nacházet kdesi v podzemí pod operou, a tak jsme se vydali prohlédnout sklepení se skladem. Najít tunely směřující hlouběji pod budovu nebyl žádný problém.
A tak jsme se dostali do místnosti, která byla zakonzervována možná i pár století do doby než ji vykopali zvídaví archeologové asi měsíc zpět. Místnost byla jemně opracována s různými znaky popsanými po zdech, kolem stály divné svítící lampy a vprostřed toho všeho stál obrovský kámen světélkující jemnou zelenou barvou. Když jsme se ke kámenu přiblížili napadnul nás Bustrani, který se celou dobu schovával vedle kamene v neviditelnosti. Učinili jsme s ním rychlý proces a v dopise, který měl u sebe jsme zjistili, že ve zdejších tunelech po vyhloubení Bodriggan Wuthers našel svoji smrt. Následně po dlouhé debatě jsme se rozhodli, že nejlepší bude, když ďábelský kámen již více nespatří světlo venkovního světa a za pomoci krumpáče nalezeného na místě jsem po notné námaze kámen rozbil napadrť. Jediné co z něj zbylo byl jakýsi zeleně světélkující kámen, který jsme následně doručili na velitelství v Absolomu.
Operu jsme vyčistili ode všeho zlého a smrt Bodriggana Wutherse jsme vyšetřili až do trpkého konce. Konzul Hustavan byl mnou osobně seznámen s vyřešením celé situace a poté, co jsme budovu předali do rukou zdejším oficírům jsme se vydali zpět na loď a časně z rána vypluli s pocitem dobře vykonané práce zpět na ostrov Kortos.
Sláva Desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi.
Více zde: http://kroniky-pathfinderu.webnode.cz/news/pathfinder-society-11-mezi-zivymi/