Hlášení ze dne 14. Aroda, známé též pod jménem Hlasy z Hlubin.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi.
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách
Rondar - blíže známý jako jeden z nejmladších sourozenců jisté bohaté absolomské rodiny. Užitečný zejména v situacích kdy není potřeba přehled situace.
Quinn - blíže známý jako hobití agent, nesčetných kvalit, ještě jsem neměl to štěstí jej poznat osobněji, ovšem v družince si získal pověst schopného člověka, možná však příliš rýpavého
Iša - zenová lučištnice s čistými a zjevně dosti nezištnými úmysly, ovšem jako správná lučištnice by neměl a zapomínat na svoje... heroické limity.
Bylo třeba, aby se jméno Pathfinderů očistilo. A protože špínu na náš štít jsme především přinesli my, bylo to samozřejmě na nás nám získat zpět naši prestiž mezi lidem.
Bylo nám uloženo najít vzácný svitek, který našel jistý Yargos Gill. Po cestě za Grandmasterem Torchem za získáním více informací jsme byli přepadeni skupinou lapků, jejichž odchod na onen svět jsme poslušně nahlásili zdejším strážím. Poté co jsme se dostali do obydlí informačního brokera, usmlouvali jsme důležité informace nejen o deníku, ale hlavně o mlze, která obklopila celý ostrov Kortos. Zdálo se, že se jedná o jakousi přípravu na invazi nemrtvých. No a čím jiným bychom měli zlepšit jméno Pathfinderům než tím, že podobnou invazi překazíme?
Za severními hradbami se nachází kostel. Kostel, který udržoval hrou na varhany nemrtvé v bezpečné vzdálenosti, ovšem dnešního dne jej měl nájezd neživých zbavit působení. Přišli jsme na poslední chvíli, když na okamžik varhany přestali hrát kvůli obživlým zombiím, které se sem vloupali. Po krátkém souboji jsme znovu zprovoznili varhany a dali se na postup dál na sever. Do věže, která zjevně patřila lidem, kteří se pokoušeli poštvat nemrtvé proti Absalomu.
Cesta vzhůru byla krušná, tedy alespoň pro mne, protože jsem svým spolubojovníkům sloužil jako živý štít. Avšak dříve než jsem padnul jsme stihli do signální věže doběhnout. Následovalo krátké ošetření a rychlé vpadnutí nahoru do věže, která fungovala jako velitelství invaze. Po urputném souboji, kdy jsme málem všichni padli se mi do rukou dostala knížka s návodem, jak invazi zastavit, a tak chvíli poté se již nemrtvá horda plížila zpět do hlubin, kam patřila a kde již navěky setrvá.
Do Absolomu jsme se vrátili v tichosti, ovšem již druhého dne byli Pathfindeři a také my provoláváni za hrdiny.
Sláva Desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi.