Hráči: Tysuri, Hashirama, Rondar, Millus, Huang Yu, Isha, Quinn
Foukal chladný vítr a před našimi zraky se objevily záhonky s květinami. Zadavatel našeho úkolu byl vysoký elf který se po kolena brodil bahnem. Byl jsem zabrán do vlastních myšlenek takže si přesně nepamatuji co to vlastně říkal. Naštěstí nám grandmaster Torch poslal dopis s podrobným popisem úkolu.
"Touhle dobou už vás ten elf zblbnul natolik, že Vám to raději vysvětlím touhle zprávou..."
Úkol vypadal jednoduše. Někdo ve městě obchoduje s falzifikáty náboženských relikvií. Několik pathfinderů bylo při převozu oněch předmětů napadeno a okradeno. Někteří dokonce zemřeli. Naším úkolem bylo vypátrat kdo za to mohl. Seznam svědků byl velmi stručný.
Prvním byl Sládek pracující v Erastilově taverně. Dalším byla Gnómská prodavačka ve smíšeném zboží. Pak zde byl jeden raněný pathfinder o kterého se staral pan Torch. Měli jsme spolupracovat s greycloaky v rámci možností a zjistit co nejvíce informací.
Jako první jsme zamířili do smíšeného zboží. Gnómka se kterou jsme hovořili nám řekla vše co jsme potřebovali a také se dušovala že nám může prodat cokoliv co budeme potřebovat, i kdyby jsme to zrovna nepotřebovali.
Stručně řečeno, do jejího obchodu se dostal raněný pathfinder a ona přispěchala aby mu pomohla. Pak se objevil jeden z příslušníků greycloaků a poslal ji pro léčivý lektvar. Mezi tím však pathfinder zemřel. Dle jejího skromného odhadu, však nebyly rány smrtící tak aby na ně zahynul tak rychle. Navíc se greycloak po této události vypařil. Po tomto zjištění jsme se vydali k Erastilově taverně. Zjistili jsme že jediné místo ze kterého mohli útočníci zasáhnout byla střecha malé pekárny. Po prozkoumání jsme zde nalezli útržek papíru s krátkým vzkazem a šíp s bílými letkami. v taverně nám řekli že skrz obchod proběhli dva graycloakové a nechali své pláště u zadního vchodu.
“Co to máš? Kde jsi to vzal?” “To jsem dostal...” “Tys to ukradl? Ty chmatáku!” “DOSTAL!”
Podezření na infiltraci policejní složky mi vrtalo hlavou až to bylo nepříjemné. Vzkaz který jsme nalezli byl velmi stručný . “Večer v PitwievPub. Bernel.” Spolu s Quinnem jsme se tedy vydali prozkoumat hostinec zatímco zbytek družiny vyrazil za podezřelým stánkařem Jaridem Moltvinem. Ukázalo se že Jarid obchoduje s falešnými relikviemi jakoby se nic nedělo. Na druhou stranu jenom opravdoví imbecil by si nějakou z těch jeho “vzácností” koupil. Dříve než se jim však podařilo dostat z něho jakous takous informaci, prozradili se jako pathfindeři a Jarid okamžitě přestal komunikovat. V mezičase jsme se s Quinnem v přestrojení vydali do hostince a po prvním neúspěchu jsme se dostali dovnitř. Optali jsme se na Bernela a obchodování s relikviemi ale nic zásadního jsme nezjistili. Když dorazila družina čekali jsme až se objeví náž muž. Situaci dost rozčísl zabitý poloorčí hlídač který přepadl do hostince. V mžiku se hostinec vyprázdnil a brzy dorazili greycloakové. Když jsem sám zjistil že šípy jsou stejné jako ty jsme nalezli u pekárny, zdráhal jsem se greycloakům něco říci. Nemohl jsem ani odhadnout kdo z nich je informátor a nemohl jsem si dovolit to že jsme na stopě.
Chtěl jsem se okamžitě vydat do archivu abych si vše ověřil. Některé kousky už zapadali na místo a já jsem tušil že se blížíme k odhalení totožnosti alespoň jednoho zločince.
Družina však měla jiné plány a prý mě potřebovali. Inu můžu to na okamžik odložit. Pak se ale věci vydali úplně jiným směrem. Isha zmizela a Milo křičel něco o tom že byla napadena a musíme jí pomoci. V polovině ulice seděla opřená o zeď v tratolišti krve. Chvatně jsme ji ošetřili a vydali se vstříc útočníkům.
“Chcípni děvko!”
Vyřítili se na nás ze všech stran. Pokusil jsem se je rozehnat jednou bombou ale nevypadali jakoby je to zpomalilo Pak jsem inkasoval dva tvrdé zásahy obuškem a ztratil zem pod nohama. Když jsem přišel k sobě vypadala naše skupinka věru zuboženě. Sám v kritickém stavu jsem se snažil každého ošetřit. Isha šla prozkoumat uličku a hlídat kdyby někdo šel. Většina útočníků byla mrtvých. Jen jeden žil a toho právě Hashirama vyslýchal. Nemohli jsme si v tuhle chvíli dovolit ztrácet čas. Nejdříve musíme vyrazit po horké stopě, najít šéfa těch zločinců a zastavit je. Nebýt mé lékařské praxi jistě bych byl z mrtvých vyvedený z míry ale pokud se má člověk řídit pořekadlem, lepší oni než my, bylo to lepší.
“Tak pojďte oba s námi.” “A co ostatní?” “Jací ostatní? Kolik vás tam je?!”
Isha se střetla s dvěma strážnými a pokusila se je přesvědčit aby ji odvedli pryč. Mezi tím jsme se my začali hádat s Hashiramou který vězně propustil. Měli jsme sice deník ale živé svědectví by bylo lepší. Blábolil něco o rodině a že to prostě jinak nejde. Přesně v ten okamžik ten natvrdlý pulčík vyšel z úkrytu a vydal nás plášťům. Všichni jsme v tu chvíli propadli nemalému rozčílení ale nechali jsme se zatknout. Cestou jsme však narazili na podezřelého Bernela a pokusili jsme se přesvědčit stráže o tom aby ho vzali do vazby. Nepodařilo se.
“Je to tvoje vina ty zakrslej pitomče?” “Moje vina? Ona protstřelila tomu chlapovi hlavu! Fuš, jako by se nechumelilo!” “Vypadal že pořád stojí!” “Jsi pathfinder...ne samuraj...PATHFINDER” “Vnitřní klid...vnitřní klid...” “Zavři hubu Quinne! Rád bych se ospoň tvářil že spím...”
Ráno bylo krušné. Na okovech se spalo velmi nepříjemně. Mnohem nepříjemnější byl však pocit vlastní bezmoci. Nejen že jsme stratili stopu a drahocenný čas, ale nejvíce na naši nerozvážnost doplatí jméno pathfinderů. Takové ponížení. V okovech přivlečeni před soud vypovídat o tom co se vlastně stalo. Každý jsme vypověděli co jsme měli na srdci. Chovali jsme se slušně, protože nemělo smysl přihazovat dřevo na oheň. Některé naše výpovědi se tak úplně neshodovali, jiné byly takřka jednomyslné. Ale řekli jsme vše co jsme měli na srdci. Soudci se poradili s porotou a pak vynesli nepříliš potěšující rozsudek.
“Soud vás shledává vinnými za zatajování a úmyslné zamlčování informací a maření úředního výkonu.”
Trestná suma byla stanovena na tisíc zlatých. Jeden ze soudců ji hned zaplatil tomu druhému. Později jsme se dověděli že to byl náš venture captain Declan Dreng
“Suma bude odečtena z vašeho výdělku. Snažte se už více nedupat po jméně pathfinderů.”
Když skřípání jeho zůbů utichlo, jak se vzdaloval. Došli jsme si pro svoje věci. Svou pomalou pomstu jsem zvolna začal, vypuštěním několika štěnic do půlčíkovi vesty, snad se uchytí. Ostatním nebylo moc do řeči a vypadalo to že na Quinna mají pořád pifku, ignorace se však jevila jako lepší řešení než zbytečné hádky. Zdál ose to jako boží náhoda když jsme spatřili Bernela na tržišti. pomalu jsme ho obklíčili a když už jsme ho skoro měli strhla se divoká honička.
Překonali jsme spoustu překážek. Přeskočili nejrůznější zdi a jámy, narušili čajový dýchánek a někdo dokonce narušil zapovězený rituál. Jediný Bernela doběhli Quinn a Hashirama. Kus za nimi jsem běžel já, Isha a MiIlus. Pak dorazil velmi schvácený a sám sebou zklamaný Tysuri. Rondar se někde ztratil.
“Nechte mě, všechno vám ře- ŠUF, ŠUF!”
Šedé kadeře se zavlnily a střelec byl pryč.
Dříve než jsme stihli Bernela začít vyslýchat zasáhli ho dva otrávené šípy. S Hashiramou jsme do něho nalili léčivé lektvary a já se pokusil vyrobit protijed. Bylo však příliš pozdě. Bernel nám dal indície které jen potvrdil moje podezření. Měl u sebe také domnělý Asmodeův brk, se kterým se Quinn vypařil když běžel pro stráž. Ronkar se k nám připojil trochu potlučený. Prý se zřítil do nějaké improvizované svatyně kde probíhal jakýsi rituál a Hashirama zjistil že je tam možná spojitost s jeho rodinou.
Další zjištění v archivu už bylo posledním dílkem. Zmizely záznamy o podivné smrti v gnómčině obchodě. Šedé pláště jsou zapletené do celého komplotu. Někdo z nich je informátor který pomáhá zločincům. Vydali jsme se za Torchem který pro nás měl nějaký speciální úkol. Měli jsme převážet Caydenův sud. Posvátnou relikvii přes centrum. Měli jsme si ho nechat ukrást a pak pomocí magie vystopovat zločinecký sklad.
Připravovali jsme se dlouho a když jsme vyjeli nebylo nám určeno mít klidnou cestu.
“Mám jim poslat varovný šíp?” “Ještě ne...” “Teda to bylo těsný, málem jsem zastřelil mnicha. A co tihle? Maj meče sejmu je!” “Ještě ne...” “Uh...kdo by si pomyslel že se jim jenom splašil kůň. A co tihle?” “Vždyť se jim jenom srazily vozy.” … “No a teď nemůžu zastřelit ani slepici...”
Bylo to překvapivé, dosti humální a rychlé. Naštěstí jsme tušili kam se vydat a našli jsme jejich ležení. Jakmile jsme vstoupili dovnitř zaútočila na nás jedna příslušnice šedých plášťů. Byl to lítý boj a celá budova začala hořet. Nakonec jsme zachránili sud a Quinn pak zabil tu ženu na útěku. Její tělo nehnutě leželo na zemi. Šíp proťal její záda a vyšel ven prostředkem hrudi. Vypadala jakože měla být mrtvá už když utíkala ze skladiště. Greycloakové nás dostihli a dožadovali se vysvětlení. Dokonce se nám snažili znovu předhodit že jsme něco pokazili. Naštěstí jsme měli dost důkazů a prokázali svou pravdu...ale za jakou cenu?
Jaké si nesu ponaučení z tohoto nelehkého úkolu? Nikdy nevěř policajtům, halflingům a vlastně radši nikomu...