Hlášení ze dne 11.Erasta, známé též pod jménem Ohlasy nevyspalých.
Účastníci:
Hashirama - blíže známý jako lidský samuraj, pocházející z Osirionu, z tradicionální kovářské rodiny Yamauchi, tedy já osobně
Vamp - blíže známý jako Toragův klerik, pokud mne moje znalosti v oboru religionistických symbolů nezrazují, jedná se o velice svéráznou osobnost, která však pokud jde do tuhého dokáže poskytnout velice silnou podporu
Tysuri - blíže známý jako gnómský vyvolávač, pocházející z dalekého Tianu, přátelský tvoreček, který pokud není užitečný sám, tak je užitečným jeho dráček.
Millus - blíže známý jako lidský mnich od mala vychovaný v Iroriho chrámu, i přestože by jeden předpokládal, že po takovém životě by měl mít svoje emoce dostatečně pod kontrolou objevili se již situace, kdy jsem byl přinejmenším na pochybách
Randar - blíže známý jako jeden z nejmladších sourozenců jisté bohaté absolomské rodiny. Užitečný zejména v situacích kdy není potřeba přehled situace.
Po návratu z ostrova Errant jsme se v Absolomu nestihli ani moc ohřát a už nás volali zpátky naše povinosti. Blíže specifikováno nás volala lóže a kapitán Drandle Dreng. Šlo o prověření událostí kolem rodinného muzea rodiny Blakros, které dostal již dříve na povel jistý osirionský člen našeho společenství, jistý Anumet Akrostera. Údajně se dnešního dne objevil v muzeu po dlouhé absenci v předchozích dnech, něco si pro sebe mumlal a nakonec utekl do města. Právě tento muž zde zkoumal podrobnosti kolem dávného obyvatele této věže, jistého Ralzerose. Nápomocný nám měl být správce muzea, Nigel Aldain.
Pravdou je, že dané muzeu, které dle všeho dříve spíše fungovalo jako mágova observatoř po bližším přezkoumání skrývala nehezké tajemství. Na půdě jsme našli za magickou iluzí dveře do skryté observatoře. A pohled to nebyl zrovna dvakrát přívětivý. Našli jsme zbytky toho, kdo si v minulosti mohl říkat Anumet Akrostera. Zbytková magie místa nám ukázala scénu, co se tu musela odehrát ráno. Jakýsi humanoid velice připomínající na nohou stojící žábu Anumeta zabil a následně pozřel jeho vnitřnosti a oblékl si jeho kůži. Doslova. V tichosti jsem jej zabalil do pláště a následně jsme jej vynesli ven a do lóže. Z muzea jsme se vypoklonkovali ven a zamířili jsme do Precipes Quaters kde měly být další pracovní věže okultního mága Ralzerose. Po chvíli průzkumu jsme zjistili, že ze tří možností se jedna stala policejní stanicí a druhá se z větší části zřítila. Po chvíli vyptávání u zříceniny jsme zjistili, že nejsme první skupinou společenství co se sem vydala. Měli jsme také zjistit, že narozdíl od nás nebyla moc úspěšná.
Tak jako tak jsme se již najisto vydali loďkou k věži, která se zchátralá tyčila v pomalu ustávajícím odlivu. Hned poté, co jsme vnikli do přízemí a nahlédli do knihovny nás překvapila dvojice vodních trolů, kteří se po chvilce vzdoru odporoučeli ke svým předkům. Přízemí neskýtalo vesměs nic dalšího, co by nás mohlo zajímat, kromě sousoší ve kterém zjevně chyběl drobný symbol.
Cesta dál vedla skrze skladiště, které mělo probouraný strop. Demokratickým rozhodnutím jsem jednohlasně rozhodnul, že nahoru půjdu já. Bylo tam krásně tma, ale když mi druhové posvítili, zjistili jsme, že podlahu zdobí, již bývalý, člen lantern lóže. Vypadalo to, že podlehnul zraněných způsobenými především tupými předměty a my jsme za chvíli zjistili, které to měly na svědomí.
To především díky chodbě která vedla výše do věže, kterou strážily velice zajimavé sochy. Především socha Nethyse, která se po chvíli dala do pohybu a my ji byli nuceni... uzemnit. Nicméně za dveřmi vedoucími do laboratoře jsme nenašli nic jiného nežli našeho známého... požírače důvodu, kterého jsme poslali na onen svět. Millus od něj dříve než padnul stihnul chytit ghůlí horečku. Trpký život dobrodruha.
Ve věži jsme z důvodu přílivu byli nuceni přenocovat, ovšem druhý den jsme se přeplavili do Precipes Quaters, kde jsme se při snídani nachomýtli k nemilé dražbě božských artefaktů. Nemilé, protože to byly zřejmé podvrhy. Ovšem to už odbíhám k tématu, o kterém se musím zmínit na jiných stránkách. Zjistili jsme jaký osud stihnul nebohého Anumeta a zamezili jsme katastrofě, která ho potkala, aby zničila někoho jiného.
Sláva desíti!
Sepsal Hashirama Yamauchi