Účastníci: Huang Yu, Hilda, Vamp, Tysuri, Hashirama, Rondar, Millus
Sotva jsme opustili přednáškovou síň, postavil nás Ambrus Valsin před nelehký úkol. Najít si v Absalonu ubytování. Po krátkém dohadování jsme se vydali do The Coins, s tím že by tam mohlo být celkem levno. První krčma na kterou jsme narazili se jaksi ukázala býti spíš bordelem. Nevím proč, ale všichni se okamžitě vytratili s tím že tady opravdu ne. Hashirama potom navrhl Krčmu U Uondaného poníka. Celkem stranou od hlavních ulic se ukázala být tou správnou volbou. Díky hluku se sice člověk pořádně nevyspí ale stále lepší něž více v centru.
Hned ráno jsme vyrazili do lóže. Po příchodu nás rovnou odeslali do jedné kanceláře kde už na nás čekal postarší pán, Drandl Drang, který nám představil Lady Glorianu Morilu, nejvyšší Taldorské lóže. Postupně nás zasvětili do našeho dalšího úkolu. Přepravy artefaktu na Erran do Escadaru a jeho následnou výměnu s gillmeny, mořským národem který prý nalezl nějaký artefakt v podmořských ruinách. Vzhledem k složitější politické situaci, přesněji hrozbou Aspiského konsorcia, které si dle všeho na artefakt taky dělalo nárok, měla být naše cesta trochu složitější. Další informace nám měl dodat pan Torch, představitel Stínové lóže. Při loučení mi Lady Gloriana předala krátkou zprávu s tím že chce doručit dopis. Naše skupinka se roztrousila po městě. Vyrážet jsme měli až dalšího dne ráno a tak byl čas na přípravy. Já jsem se vydal za Lady Glorianou a převzal od ní dopis pro gillmenského ambasadora v Escadaru a pak jsem se věnoval psaní svitků. Zbytek družiny se věnoval obchodům či cvičným tréninkům. Část skupiny se odpoledne zastavila za panem Torchem. Opravdový sympaťák. Předal nám mapu stezky po které se máme vydat a představil nám pana Reese, specialistu na artefakty který měl jít s námi a určit cenu gillmenského artefaktu. Postupně všichni dokončili svou práci a znovu jsme se sešli u Uondaného poníka.
Na cestu jsme se vydali hned z rána, krátce poté co na moře vyplula Pathfinderská loď která měla být návnadou pro válečnou loď Aspiského konsorcia. Z počátku cesta probíhala celkem klidně. Pár hodin po opuštění města nás obklopila skupina kentaurů, varovali nás že se v okolí pohybuje panter a napadá i pocestné. Zbytek dne proběhla cesta v poklidu až jsme se večer utábořili uprostřed lesa. V noci byl celkem klid. Další den se ukázal první problém, řeka. Chvíli jsme s ní válčili ale nakonec se nám ji podařilo překonat. Pomalu jsme se blížili k horám a opouštěli lesy. Na úpatí hor nás zastihla noc a tak jsme rozbili tábor. Nasbírali jsme trochu dřeva na oheň, bohužel lesy jsme měli jíž za zády a dřeva moc nebylo. Celou cestu část naší družiny řešila našeho spolucestujícího Reese, zdálo se že na nohu napadá jen tak na oko a mrzáka jen hraje. Chvilku o tom debatovali ale únava vyhrála. Pomalu jsme ulehli ke spánku a první hlídku si vzal náš milovaný slepec Roondar... Jo, byla to blbost. Nevidí na metr před sebe a bere si hlídku. Naše blbost že jsme mu to nerozmluvili. No, na pohromu jsme nemuseli moc dlouho čekat. Někdy kolem půlnoci nás probral křik. Křik člověka kterého puma trhá na kousky. Než jsme stihli vůbec zareagovat tak byl náš mrštný a obratný monk Millus roztahán po okolí. Puma naštěstí nebyla moc velká překážka. Vamp ji polil vodou (což ji trochu naštvalo), magicky ovázal lanem a Hashirama ji následně vyvrhnul dokonalím sekem. Chviličku po boji přijeli kentauři. Pogratulovali nám k úlovku a výměnou za mrtvolu pantera nám každému dali kožešiny s tím že v horách by se mohli hodit. Naši mrtvolku Milluse jsme vyléčili a šli znovu na kutě.
Cesta začala být podstatně horší. Prudké stoupání stezkou mezi vrcholky hor. Celkem se začalo ochlazovat a v nejvyšším bodě cesty nás zastihla noc. Naštěstí byl poblíž jakýsi starý vůz s kamny v kterém se nám podařilo přenocovat. Zimou odpadli dva lidi. Rees a já, Suri. Ukázalo se že Yu, náš alchymista není elf, ale liška a že Rees nemá s nohou vůbec nic. Ráno, respektive v poledne jsme se probrali, dali do kupy a vytáhli z Reese na co si to hraje. Mrzáka hraje prý proto aby vypadal slabší a jako snadnější kořist při obchodech. Co nejdříve jsme vyrazili znovu na cestu, cestou jsme našli malý oltář zasvěcený Taldarské hrdince Lady Kale. Něco málo jsme dali k oltáři jako dar a vyrazili jsme znovu na cestu. Z hor jsme sešli celkem rychle. Bohužel nás čekala další zkouška. Bažiny. Cesta vypadala nejprve snadně, ukázalo se však že v bahně jsou pijavice, celkem otravný mrchy a že mlha vlastně není mlha ale spóry jakýchsi hub. Naštěstí jsme bažiny přešli celkem bez úhony a před námi se, v celé své rybářské kráse, ukázala osada Pier´s end.
Naše cesta nevedla nikam jinam než do hospody. Museli jsme najít nějakého kapitána který by nás dovezl na Erran do Escadaru. Něco málo jsme pojedli a dohodli se s kapitánem Tanerem (přezdívaný Šílený Taner) na odvozu do Escadaru. Nebylo na co čekat a tak jsme na cestu vyrazili hned brzo ráno. Moře bylo klidné, nestvůry nikde (asi se nás lekli) a tak plavba proběhla v poklidu. Hned po příjezdu do Escadaru jsme dorazili na místo předání, do hospody. V klidu jsme si sedli, objednali jídlo a než jsme stihli sníst sousto tak přišli obchodníci. Dva gillmeni kteří zamířili rovnou k nám. Nebylo moc o čem diskutovat a začala výměna. Náš artefakt za jejich. Rees si artefakt pořádně prohlédl a dle všeho ho považoval za pravý. Hashirama s Roondarem však nabyli jakési podezření že se jedná o padělek a Roondar začal konat. Upustil gillmenský artefakt na zem. Jo, byl to padělek a jak jinak, spustila se rvačka. Ukázalo se že v hospodě je ještě jedna gillmenka, čarodějka, která bleskově vyvolala dým. Udělal sem první co mě napadlo, vyrval náš artefakt gillmenovi z rukou a zalezl pod stůl. Ostatní se dali do boje a přidal se i můj dráček. Dva gillmeny jsme vyřídili celkem bez problémů, bohužel čarodějce se podařilo uniknout. Po krátkém ohledání jsme zjistili identitu gillmenů, patřili k Aspiskému konsorciu. Po dohodě s městskou stráží jsme hospodu pomohli dát do pucu a konečně se najedli. Po krátkém rozhodování jsme zašli na gillmenskou ambasádu. Krátce jsme si popovídali s ambasadorem, ten se nám omluvil za to napadení a ubezpečil nás že to bylo jednání jednotlivců a žádný artefakt se prý nenalezl, šlo jim pouze o krádež toho našeho. Dále jsme se dozvěděli že Válečná loď Aspiského konsorcia byla jen namaskovaná rybářská loď určená k vyšponování atmosféry. Následně jsem předal dopis od Lady Gloriany, jako odměnu jsem dostal gillmenskou minci a pozdravy pro Lady Glorianu.
V Eskadaru nás již nic nedrželo tak jsme vyrazili zpět do Absalonu, zpáteční cesta proběhla bez nejmenších problémů. V Absalonu jsme navštívili pana Torche a pochválili před ním Reese, s tím že bez jeho pomoci by jsme se neobešli. Následně jsem navštívil Lady Glorianu a vyřídil jí pozdravy od gillmenského Ambasadora. A tak skončilo naše další dobrodružství. Co náš asi čeká příště?