Seznam postav: Hilda, Davik, Tysuri, Randor, Hashirama
Z mých vlasů se ani nestihla otřást mořská sůl z dlouhé plavby po Vnitřním moři, když jsme po dvou týdnech naplněných tréninkovým drilem stanuli před Ambrusem Valsinem. Nebyli jsme pro něj nic víc než další skupina červů s velkými sny. Bylo třeba nás prověřit. Zejména v ohledu toho, jak dlouho jsme schopní v absalomské džungli velkoměsta přežít.
Dostali jsme za úkol čtyři pochůzky, které v sobě skrývali setkání se čtyřmi z nejvyšších v Pathfinderovských lóžích. Když se na ně podívám zpětně, připadá mi, že každá z těchto pochůzek by se dala označit stejně jako barvy v kartách. A my začali pikovým klukem.
Vyrazili jsme do doků, za jistým Guarilem Karelou, který je jinak znám též jako vůdce lóže Sczarni, která klade nejvyšší důraz na osobní prospěch. Dozvěděli jsme se, že potřebuje vyzvednout nějaké dokumenty v jednom z doků, protože jeho majitel nečekaně odjel a zapomněl listiny Guarilovi předat (ne nejste jediní kterým to přijde podezřelé).
Nebylo těžké poznat sklad v docích již z dálky bylo vidět, že na jeho údržbu se rozhodně neplýtvá, což jsme poznali i uvnitř, když jsme zjistili, že chtěné dokumenty jsou v bedně se znakem Pathfinderů, která vypadala, že se co chvíli převrátí a padne do moře ke zbytkům Puddles. Po krátkém souboji s velkými krysami jsme bednu v pořádku dopravili na molo pomocí bárky, co byla uvázána u trámu vedle. Když nás Guaril zahlédnul, jak se triumfálně vracíme (triumfálním návratem je samozřejmě myšlen návrat s bednou a těžce pokousanou válečnicí), rychle nás zinkasoval o papíry a s vřelými díky a medem koulem úst nás vyprovodil ven. Bylo čas na srdcovou dámu.
A tou nebyl nikdo jiný než vůdkyně Silver Crusade, Ollysta Zadrian. Měli jsme ji vyhledat na Ascendant Courtu ve Chrámu Zářící hvězdy, která dala tomuto městu nejenom život, ale také mu jej několikrát zachránila. Ollysta potřebovala prověřit jistou tetu Baldwinovou, stařenku, která vedla sirotčinec. Pravidelně dostávala lektvary a bylinky na udržování dětí zdravými. Z toho co jsem zaslechl, tak si čas od času ráda přihnula. Nastal tedy čas, abychom se činili. Vydali jsme se k domu, který sloužil jako sirotčinec. Tysuriho jsme nechali s jeho drakem, aby přilákal děti a pokusil se z nich vymámit nějaká moudra, zatímco my jsme se snažili něco vymámit z tetky Baldwinové. Podařilo se nám zjistit, že tetka děti někdy bije, ráda si přihne a moc neřeší svoje skrýše s alkoholem, takže si někdy přihnou i děti. Nechali jsme na místě strážit Davika s Tysurim, kdyby se náhodou ještě něco událo a ve třech jsme se s Hildou a Randorem vydali do sídla osirionského velvyslance, abychom se setkali s Amenophenusem známým jako safírový mudrc. Tajemný křížový král.
Měli jsme jednoduchý úkol. Vyzvednout u něj mapu a povolení ke vstupu do Vaultů. Řekl, že to nebude žádný problém, pokud samosebou mapu vrátíme hned jakmile ji v hlavní lóži opíší. Amenophenus nás pustil do knihovny, kde se za námi s klapnutím zavřely dveře a před námi stála hádanka a tři bytelné truhly.
Zatímco my jsme zápolili s tajemnými truhlami, od domova tetky Baldwinové se odkradla postava halená v černé a rychlým krokem mířila pryč. Tu se jal následovat Tysuri, který zjistil, že dostala velice draze zaplacený pohotovostní balíček k ošetření svého manžela. Následně se z tetky Baldwinové pokusil Davik v přestrojení vymámit lektvar léčení, díky čemuž si ověřil lichvářské ceny, které tetka používá. Samosebou Tysuri zjistil, že v onom balíčku, co dostala tajemná osoba (mimochodem vyslankyně z Cheliaxu) byly shodou okolností (samosebou že to byla náhoda) ty samé věci, které jsme pro tetku přinesly od Ollysty Zadrianové.
No a zatímco naši dva společníci dokončili náš úkol, my jsme se jali do zkoumání tajemných beden. Mne osobně to stálo celý palec u nohy a rozkošný rúžový pruh prachu kolem očí (oka pokud chcete být šťouralové) a Hildu uštknutí hadem. Když jsme se po notné chvíli vymotali ven, čekal na nás Amenophenus, který si mne měřil znechuceným pohledem a pogratuloval nám, že jsme to stihli chviličku před vyprcháním časového limitu. Kdyby jsme jej nezvládnuli dodržet, prý by se velice zlobil. Nu, každopádně měli jsme povolení, stejně jako mapu. Když jsme se sešli s našimi druhy a vrátili se do Chrámu Zářící hvězdy na Ascendent Courtu, seznámili jsme Ollystu s novinkami. Musím uznat že ta žena má obrovskou sebekontrolu. Její pracovní stůl skončil rozbit vedví až poté, co jsme opustili místnost.
Zbýval na nás poslední úkol. Kárové eso, které skrývalo Cheliaxskou velvyslankyni Zartu Dralneen. Měli jsme se s ní sejít na velvyslanectví, které se shodou okolností nachází v domově v němž bydlel Aroden, stvořitel města a jeho dlouholetý patron. Kdybych řekl, že velvyslankyně je poněkud svobodomyslná, řekl bych, že by mi mnozí dali za pravdu. Měli jsme od ní vyzískat jistý předmět, artefakt, který byl bohužel v držení jejího malého ďáblíka. Po krátkém rozhovoru a následné argumentaci (argumentací rozumějte čepel, která přistřihla ďáblíkovi křídla... doslova) jsme od něj dostali malou chtěnou malou krabičku, kterou se snažil zničit. Poté, co jsme jej důsledně upozornili stříbrnými důtkami, že mu tuhle hračku opravdu nenecháme jsme se spěšně vydali do Pathfinderských lóží, abychom seznámili Ambruse Valsina s našimi dnešními úspěchy.
Možná že jsme nebyli nic jiného než další skupinka malých červů, ale byli jsme skupinka červů, co přežila den v absolomské džungli.
Třikrát hurá!