Bylo krásné slunné odpoledne, když do Sandpointského přístavu dorazila loď. Podobných
přiráželo k místnímu molu každý den mnoho, z této se však vyhrnula nezvyklá skupinka.
Statný, lehce se potácející trpaslík Ulfgar Hammerfist, nenápadná bělovlasá elfka Irisiel, ramenatá
ozbrojená blondýna Hilda a obrovská čepice s poskakující rolničkou na vrcholku. A pod ní hrdě se
vzpínající zlatooký a modrovlasý gnom Halungalom s ukulele na zádech. Co jim chybělo na
zkušenostech, hravě dohnali odhodláním, mladickou nerozvážností a naivitou, a někteří dokonce
lahvinkou pálenky. Byli to adepti společnosti Pathfinderu a spojovalo je důležité poslání. Centrála v
Absalonu je vyslala prozkoumat a vyřešit podivné útoky na dobytek v této oblasti.
Přímo v přístavu je už očekával místní kněz Kirus a okamžitě je odvedl na radnici. Starostka
Deverinová jim ukázala obrovský černý tesák, který zřejmě ztratila příšera útočící v noci na bezbranná
stáda dobytka v oblasti Farmlands. Napadena byla už dokonce i karavana projíždějící oblastí. Ikdyž
zatím žádný člověk nezemřel, kdoví, na co si taková obluda troufne příště.
Po prohlídce místních pamětihodností družinka ztrávila večer a noc u Rezavého draka. Jídlo i
pití bylo výborné a po nezapomenutelné Halungalomově hře na ukulele je dokonce ani nikdo
nevyhodil.Ráno, ihned jak byly vyleštěny zbroje, nakoupeno několik nezbytností a bohové modlidbou
nakloněni, se družinka spolu s Kirem vydala do pohoří Devil's plattner.
Od vstupu do jeskyně The pit hrdiny neodradily ani stopy po kyselině na okolní okolní skále,
ani závěs z lián zakrývající vchod, ani naprostá tma z ním. A dokonce ani dva goblini hlídající vstup.
Oba byli díky pohotové reakci kolegů mrtví dřív, než si do nich Helga stihla vůbec praštit.
V první místnosti družinka narazila na truhlici a zavřené dveře. O oboje se postarala Irisiel. O
nějaké kamínky, zlaťáky a zřejmě pomerančový džus bohatší družinka mohla pokračovat dál do hloby
jeskyně. Zlatě zářící fontána byla překvapení, Ulfgar rychle zjistil jak získat Desnino požehnání.
Za rohem hrdinové narazili na skupinu goblinů vedenou jejich králem. Než se stačila
vzpamatovat nedočkavě na ně naběhla Helga a začaly pršet Ulfgarovy surikeny, Halungalomovy šípy.
Pochodeň umně vržená Irisiel a gobliní doupě se ocitlo v plamenech. Když se Helag vymanila z
obklíčení, byla vyléčena Kirem a hrdinové už snadno dobili zbylé gobliny. Z ohořelé truhly dokonce
zachránili několik užitečných maličkostí.
V další místnosti Ulfgar zahlédl na ostrůvku za jezírkem něco třpytivého. Ale když se Irisiel
pomocí provazu pokoušela dostat na druhý břeh, vynořila se jakási potvora s klepety. Elfka ji dokázala
ještě zranit než byla chycena, a společníci se začali obávat o její život. Naštěstí Halungalom dokázal
dobře mířeným vtipem obludu rozesmát a Ulfgar pak využil příležitost a dorazil ji. Hrdinové, zejména
Helga, se tak obohatili o na ostrově nalezený zlatý meč Drakobijec.
Za jezírkem družinka objevila podivný, neznámými symboly popsaný sloup. Ulfgar si s ním tak
dlouho hrál, až se mu kolem hlavy uzavřela sféra naplněná vodou. Naštěstí nevypadal, že se topí a
mohl se tak snadno potopit pod hladinu a obrat bývalého hrdinu na dně o pár užitečných lektvarů.
Když se další chodba začala plnit pavučinami, dopadlo na družinku neblahé tušení.Tak Irisiel
vzala pochodeň a pavučiny podpálila. Veliký pavouk, který se vypotácel, byl tak omámený kouřem, že
si zakopával o vlastní nohy. Když se pokusil zaútočit dokonce se mu povedlo se místo do hrdinů strefit
do ohně a ošklivě se sám popálil. Helga ho pak mohutným hodem dlouhým mečem na dálku
přišpendlila nadobo k zemi. Poučení z předchozí zkušenosti hrdinové zachránili truhlici před plameny
včas a získali tak zlato, hůlku a dřevěnou sošku draka.
Další komnatu zdobilo dláždění na podlaze okolo podstavce s velkým rubínem. Dvě sochy
stojící okolo mumlaly něco o pokoře, tak Ulfgar moudře usoudil, že správný přístup bude po kolenou.
Jakmile sebral kámen, přímo nad hlavou mu vyšlehly plameny. Nikomu se nic nestalo a Halungalom
usoudil, že kámen je magický, ale příliš slabý (nebo silný?) než aby poznal, co umí.
Když se družinka vyšplhala na římsu, za kterou pokračovala chodba, objevili se 3 kostliví
válečníci. Kněz Kirus něco zamumlal a vyšlehlo světlo. Kostlivci se naráz rozpadli a všichni hrdinové
se náhle cítili zdraví. A tak nakonec dorazili do velké komnaty, kde uprostřed na hromadě zlata spal
mladý černý drak.
Po krátké poradě Helga vypila lektvar neviditelnosti a spolu s Irisiel se připlížily k drakovy a
zaútočily. Helga se soustředila na krk a Irisiel obešla zvíře zezadu. Dračí šupiny však byly přípiš tvrdé
a on se nezraněn probudil. Halungalom zabrnkal povzbuzující melodii a všichni ostatní se vrhli do
lítého boje. Než Helga přišla na to, jak lze tvrdé šupiny proseknout, byla už ošklivě podrápaná. Kněz
sice léčil, ale drak měl sílu a nakonec Helgu srazil k zemi. Naštěstí mu Ulfgar i Irisiel zasadili několik
slušných ran a dokonce i Helze ležící na zemi se podařilo draka bodnout do tlapy.
Těžce zraněná bestie se ještě pokusil vzlétnout, Ulfgar ho mocnou ranou dokázal dorazit. Ve
smrtelné agonii se zmítající tělo ale vše kolem sebe potřísnilo kyselinou. Než konečně padlo, Helga,
Ulfgar i Irisiel vážně poleptaní upadli do bezvědomí. Kněz dokázal ještě trpaslíka a elfku přivést k
vědomí, na Helžina zranění však už jeho síly nestačily. Situace vypadala zle. Na transport raněné do
města nebylo dost času. Když už se s bojovnicí její druzi v duchu začali loučit, dostal Halungalom
spásný nápad. Odešel k fontáně a uprosil bohyni Desnu, aby se zjevila. Za příslib složení písně na její
oslavu a nějaké to zlatu nakonec pomohla a přivedla Helgu zpět k životu.
A tak družinka bohatší o pár zkušenosti a nějaké ty poklady vítězně předložila dračí hlavu
starostce Sandpointu.